Mexiko je zemí, která stále přitahuje množství turistů z amerického kontinentu i z Evropy. Pro našince je zajímavá nejen množstvím přírodních krás a historických památek, ale také relativně přijatelnými cenami - byť například ve srovnání s vyhlášeným Thajskem přijde pobyt v této zemi na přibližně dvojnásobek. V následujícím textu vám přinášíme informace o naší jarní cestě po této zemi - po vlastní ose - a s průvodcem z řady Lonely Planet. Nechybějí informace o cenách. Cestopis doprovázejí fotografie ve formátu 3D - více o 3D fotografování (i o možnostech převodu běžných fotografií do 3D - což je tento případ) se dočtete v česky psaném magazínu 3DJournal ( http://www.3DJournal.com ).
 

 
Vyrážíme
 
Naše cesta začala v sobotu 29.3.2003, kdy nás můj bratr naložil do auta a odvezl nás na letiště. Do Mexika jsme vyrazili tři - já, Petr a Markéta. Od země jsme se odlepili přesně na čas a s republikou jsme se s rozloučili na tři týdny. V Mexico City jsme přistáli v 19.20 místního času. S odbavením na letišti jsme neměli sebemenší problémy a tak jsme vyrazili hledat hotel. Použili jsme levné metro a s pomocí místních lidí se nám podařilo dosáhnout cíle, hlavního náměstí Zócalo (Plaza de la Constitución).
 
Zócalo nás uvítalo s patřičnou parádou, bylo právě po dešti a vzduch byl prosycen směsicí různých vůní, částečně z na ulici připravovaných jídel, ale také z všude přítomného odpadu. Na náměstí se také konal nějaký festival, hrála muzika a všude bylo živo, navíc bylo náměstí včetně katedrály nádherně nasvícené. Pomocí Lonely Planet jsme si blízko od náměstí našli levný hotel. První den byl za námi.
 

 
Mexico City
 
V Mexico City jsme strávili celou neděli. Prohlídku jsme začali opět na Zócalu, následovala Torre Latinoamericana výšková budova, z které byl nádherný výhled na město. K ní je nutno říci, že má dobu své největší slávy již za sebou a celá budova vypadá značně zdevastovaně. Odsuď byl jen malý kousek do Palacio de Bellas Artes. Odpoledne jsme nedělní procházkou pokračovali po Paseo de la Reforma k parku Bosque de Chapultepec. Paseo de la Reforma je výkladní obchodní třída plná mrakodrapů a moderních budov. Zde jsme také narazili na demonstraci proti válce v Iráku. A i když byla malá, tak jsme se jí raději obloukem vyhnuli.
 
V parku nás zastihl silný liják, takže jsme rychle pokračovali do Národního antropologického muzea, které by rozhodně nemělo chybět v plánu každého návštěvníka města. Kromě těchto míst stojí za poznámku také atmosféra na ulicích. Všude je spoustu prodejců čehokoliv, malých dětí povalujících po zemi, žebráků a natahujících se rukou. Chvíli trvá než si na to člověk zvykne. K atmosféře Mexico city patří také neuvěřitelné množství zelených VW brouků, které tu slouží jako taxíky.
 

 
Teotihuacán
 
Jedním z povinných míst v Mexiku je Teotihuacán. Natěšeni na první pyrarmidy jsme brzo ráno vyrazili. Doprovázel nás Pavel, kterého jsme potkali v sobotu při hledání hotelu. Cesta k pyramidám vedla vyprahlou suchou krajinou. Město Teotihuacán znamená místo, kde se rodí bohové. Hlavními monumenty jsou Pyramida Slunce a Pyramida měsíce. Mezi pyramidami se táhne čtyři kilometry dlouhá ""Třída mrtvých"". Toulali jsme se s úžasem po tomto obrovském prostoru asi pět hodin. Po návratu do Mexico city nás Pavel zavedl do ""bistra"" na polévku caldo - polévka ve které je neuvěřitelná porce kuřecího masa. Večer jsme ještě zašli na cervezu (pivko) do jednoho baru na Zócalu. Bylo to příjemné posezení a rozloučení s Pavlem, který pokračoval do USA. K pivu bych jen poznamenal, že je nejčastěji podávána lahvová třetinka s citrónem v hrdle nebo pivo ve skleničce a s ledem a rovněž citrónem.
 

 
Dál nás naše cesta zavedla do národního parku Nevada de Toluca, který se rozkládá na západ od Mexico city. Už samotný přejezd byl moc pěkný, vedl nádhernou přírodou. Spali jsme v městě Toluca, město s nejvyšší nadmořskou výškou v Mexiku 2600 m. Do hor jsme vyrazili brzo ráno, taxíkem jsme se nechali vyvézt pod vrchol do výšky 4000 m. Pak jsme zdolali cca 200 výškových metrů na vrchol sopky a byli jsme odměněni nádherným pohledem do kráteru, ve kterém byla dvě jezírka. Toto místo je velmi oblíbené u místní omladiny, která si v kráteru dělá pikniky. Do kráteru se totiž dá dojet autem.
 
Byli jsme nadšeni zdolanou nadmořskou výškou, sněhem obklopenými malými kaktusy a krásnými výhledy. Ze sopky jsme se museli dostat k silnici a stopnout si nějaký autobus. Dolů jsme šli asi tři hodiny a cestou nás začal sledovat polochromej pes, který v nás patrně viděl snadnou kořist. V očekávání útoku jsme se ozbrojili kameny, zkrátka hrdinové. Znalec a bývalý majitel psa Markéta nám však vysvětlila, že má ocas nahoře a proto má rád lidi. Naštěstí se pes později vytratil a my mohli zahodit kameny. Došli jsme k silnici a začali vyhlížet autobus. Po malé chvíli nám zastavil malý náklaďák. Děcka se vešli dovnitř a já jel 50 km na korbě. Po příjezdu do Tolucy jsem myslel, že už to nerozchodím, taky mě začala bolet hlava patrně z pobytu v nadmořské výšce. Pak nás Petr ještě zatáhl do botanické zahrady z které jsem již nic neměl. Tato noc byla moje patrně nejhorší v Mexiku.
 

 
Taxco
 
Naštěstí jsme se v noci všichni vzpamatovali a vyrazili do města Taxco. Taxco je známé jako město stříbra. Město leží v nádherných kopcích a je plné úzoučkých klikatých uliček, ve kterých se mistrně prohání místní taxikáři. Zde si nejvíc užil Petr, který nás třikrát donutil navštívit místní trh. Večer jsme již strávili u cervezy na terase hotelu odkud jsme sledovali život na ulici, ale také hvězdnou oblohu bez mráčků.
 

 
Oaxaca
 
Brzo ráno v pátek jsme vyrazili na celodenní přejezd do Oaxacy. Bohužel jsme byli nuceni jet přes Mexico city. Další cesta přes Pueblu kolem Popocatepetlu je již velkým zážitkem. Projíždíme nádhernými horami. Jsou suché a plné různých kaktusů. Krajinu posetou kaktusy tak, že vypadá jako jehelníček, jsme již později neviděli. Oaxaca je nádherné hlavní město stejnojmenného státu s bohatým životem. Viděli jsme tu také mexickou svatbu se svatebním průvodem, poslouchali mexické muzikanty a vůbec jsme nasávali zdejší atmosféru. Petr si samozřejmě nenechal ujít místní trh.
 
Povinná zastávka návštěníků města Oaxacy je Monte Albán. Monte Albán je umístěn na kopci nad Oaxacou a je považován za centrum zapotécké civilizace a byl osídlen již před naším letopočtem. Hlavní jeho rozvoj nastal mezi 4-8 stoletím našeho letopočtu.Odpoledne se vydáváme do města El Tule, ve kterém se nachází strom s největším obvodem kmene na světě.
 

 
Pacifik
 
Po týdnu cestování nás čekal dvoudenní odpočinek u Pacifiku v městečku Puerto Angel. Nejdříve jsme ale museli zdolat nejvíce nepříjemný přejezd z celé cesty. Cesta trvala asi devět hodin a z toho čtyři jsme jeli suchými horami plných srázů a hlavně neustálých zatáček (doporučujeme Kinedril - bez něj to někteří z nás neustáli).
 
V Puertu jsme bydleli v malém penzionku a bylo to naše vůbec nejlepší bydlení v Mexicu. A protože majitelka měla také nejlevnější cervezu, tak vládla takřka stoprocentní spokojenost. Druhý den jsme se vykoupali v Pacifiku. No, moc na koupání to nebylo. Lonely planet dokonce před pláží v Zipollite varoval. Na pobřeží nebyly žádné útesy, kde by se mohly lámat vlny a tak doráželi k pláží s plnou silou. Největším problémem bylo, že se vlny vracely se stejnou silou zpět, což člověka odnášelo od břehu.
 
V respektu před vlnami a radami Lonely planet jsem tu do vody vlezl jenom dvakrát. Je pravda, že jsme tu byli s Petrem jediní koupající se lidi, ale je to asi tím, že už bylo po sezóně a na pláži kromě rybářů prakticky nikdo nebyl. Další den jsme již koupali v zátočině v Puertu Angel. Zde byly obrovské vlny také, ale zátoka jim podstatnou část síly jíž sebrala.
 

 
Tuxtla
 
Odpočatí jsme se vrhli na další cestu. Nočním přejezdem jsme se dostali do města Tuxtla Gutiérrez. Tuxtla je hlavní město nejchudšího státu Mexica Chiapas, který je nechvalně proslulý bojem mezi vzbouřenými protivládními zapatisty a vládními vojáky. Dočetli jsme se, že nejsou nijak výjimečná ani ozbrojená přepadení autobusů. Naštěstí se nám nic nepřihodilo, zaznamenali jsme pouze zvýšenou četnost vojenských kontrol. Vojenská kontrola znamená, že je přehrazená silnice a automobily musí projet po ""odstaveném parkovišti"", kde jsou plně ozbrojení vojáci. Jednou náš autobus dokonce voják kontroloval i uvnitř.
 
Důvodem našeho zastavení v Tuxtle byl Caňón del Sumidero. Kaňon leží na Río Gríjalva a na jeho konci je přehrada. Po kaňonu jsme jeli rychlým člunem, chvílemi člun zastavil a průvodce nám ukazoval místní zvířata a zajímavosti. Dokonce jsme viděli i krokodýla, ale čert ví, jestli byl živej (no to teda byl - hýbal se - mám to na videu :-) - poznámka Petr). Celá vyjížďka trvala asi dvě hodiny.
 

 
San Cristobal
 
Naším dalším cílem bylo město San Cristobal de Las Casas. San Cristobal je staré koloniální město plné úzkých uliček. Město bylo velmi pěkné a na mexické poměry taky čisté. Navíc tu vládla příjemná atmosféra. Poté, co jsme si prošli město, jsme se vyšplhali na kopeček s kostelíkem, zde byl nádherný rozhled na celé město. Protože město leží v nadmořské výšce 2100 m.n.m, bylo tu večer již chladno.
 

 
Palenque
 
Ze San Cristobalu jsme vyjeli natěšení na jeden z očekávaných vrcholů cesty, na vykopávky Palenque. Již cestou se začala měnit krajina. Nejdříve jsme projížděli krásnými horami, postupně se ale krajina začala proměňovat na zelenou neprostupnou hradbu džungle. Vykopávky v Palengue je naprostá ""bomba"". Areál je schován v džungli s téměř ""parkovou úpravou"". Jedna jeho část je dokonce v džungli celá. Hned po vstupu se nachází Chrám nápisů (Templo de los Inscripciones). Hlavní stavbou je palác (El Palacio) na jehož vrcholu je třípatrová věž. Za potůčkem je několik dalších chrámů, které jsou vždy na vrcholcích pyramid (Templo de la Cruz, Templo de Sol). Další mayské stavby leží již v okolní džungli.
 
Od místní cestovní kanceláře jsme si na další den koupili celodenní zájezd na Misol-Ha, Aqua Clara, Aqua Azul. Misol-Ha jsou vzdáleny od Palenque asi 25 km. Je to si 35 metrový vodopád, na prohlédnutí jsme měli asi 30 minut. Odtuď jsme vyrazili na Aqua Clara.
 
Autobus nás vysadil u středoamerické řeky v džungli. Na prohlídku jsme měli necelou hodinku, což bohatě stačilo. Všude kolem nás rozléhal neuvěřitelný hluk z džungle. Přes řeku vedl provazový most se ztrouchnivělými deskami. Za mostem jsme vyšplhali na kopec, který nás odměnil nádherným výhledem. Aqua Azul je nádherná kaskádovitá řeka s blankytnou sluncem prosvícenou řekou. Kolem řeky je plno stánků prodávající obvyklý sortiment a všude je namačkáno neuvěřitelné množství turistů. Místo přitahuje turistu nejenom svou krásou, ale také možností koupat se v řece.
 

 
Campeche
 
Poslední týden naší dovolené jsme zahájili v městě Campeche, hlavním městě stejnojmenného státu. Campeche leží na březích Mexického zálivu a město je zapsáno v Unesco. Bohužel nás město nezaujalo a tak jsme se těšili na mayské památky v Chichen Itza.
 

 
Chichen Itza
 
Chichen Itza je komplex mayských a toltéckých památek a také patří k památkám UNESCO. Nepřehlédnutelnou a hlavní stavbou je EL Castillo (Kukulkánova pyramida). Takřka povinností je na ní vylézt, protože je odsud nádherný výhled na ostatní stavby. Taky tu člověk pochopí krajinu Yucatánu, kterou tvoří naprostá rovina porostlá zelení.
 
Vedle Kukulkánovy pyramidy leží Palác bojovníků (Templo de los Guerreros) a Palác tisíce sloupů (Templo de las Mil Columnas). K největším stavbám areálu také patří hřiště na tlatchtli, cílem hry bylo dostat kaučukový míč do kruhu, nesmělo se používat rukou a nohou. Kapitán se pohyboval na vyvýšené části pod kruhem a dopravoval míč do kruhu. Vítězné mužstvo bylo obětováno, kapitánu byla useknuta hlava. Na webu jsme se ale také dočetl, že byl obětován poražený tým - což, koneckonců, zní rozumněji. Nejlepší asi bylo být neúčastněným divákem a do sportu se moc nehrnout. V areálu jsme strávili celý horký den, vyčkávajíce večerní světelnou show. Malá rada - nestojí za to (i když to nasvícení, to nasvícení je opravdu docela zajímavé; a je to v ceně vstupenky; a pokud umíte španělsky, dozvíte se celou historii místa i s nějakými legendami - poznámka Petr).
 

 
Karibik
 
V rámci zásady, to nejlepší nakonec, jsme poslední dva dny strávili v Tulum u Karibského moře. Památky v Tulum patří k nejkrásnějším předkolumbovským mayským památkám, což je dáno hlavně jejich polohou. Samotné stavby nejsou tak monumentální jako v Chichen Itza, ale leží na břehu Karibského moře na útesech nad překrásnými plážemi. Navíc je všude spousta velkých leguánů a nad hlavami se vznáší pelikáni.
 

 
Na kolik to přijde
 
Letenku do Mexico City a zpět můžete pořídit od cca 20 tisíc Kč, podle našeho názoru je však výhodnější letět zpět z Cancúnu - pokud tedy nemáte pěkný plán na zpáteční přejezd. Pak se cena letenky šplhá k 25 tisícům Kč.
 
Snídaně s čajem (kafe) v restauraci přijde na 20-30 $ (pozor, znak $ značí pesos, ne americké dolary), jídlo v restauraci na 20-30 $, balená voda - 1,5 l na 6-12 $, cerveza - nejčastěji 15 $, cola 10 $, autobus ve městě 4-6 $, metro 2 $, internet / 30 minut 5-10 $. Ubytování pro jednoho (na 2 - 3lůžkovém pokoji) přijde na 50 - 100 pesos.
 
Kurs MXP/USD byl na letišti Mexico city 10,62 $ (za dolar), v Oaxaca 10,55 $, San Cristobal de las Casas 10,3 $, Tulum 10,4 $. Pozor, pro ""gringo"" (tedy nemexičany) neplatí nedělní vstupy zdarma (které avizuje Lonely Planet).
 
Petr Pospíšil