Curych, město kontrastů
Když se řekne Švýcarsko, každý si patrně představí něco jiného. Někdo malou evropskou zemi, sevřenou mezi alpskými vysokohorskými štíty. Jiný zase dokonalou železniční síť, či hodiny a hodinky, nebo čokoládu. Zdatní v politických a ekonomických znalostech se spíše budou bavit o Švýcarsku jako konfederativním neutrálním státu, který bez újmy přežil už dvě světové války 20. století. Dalšího napadne velké množství kantonů, vzhledem k celé rozloze země je skutečně překvapující, které jsou navíc rozděleny na čtyři jazykové oblasti - německá, francouzská, italská a rétorománská. Ekonomové vám připomenou, že Švýcarsko má obrovskou koncentraci bankovních a finančních institucí, navíc se v malém městě Davos každoročně koná světové ekonomické fórum. Sportovní fanoušci naopak zdůrazní Laussane, kde sídlí olympijský výbor a Ženevu (Genéve) zase ti, kteří vědí, že tohle město je po New Yorku a Vídni (Wien) dalším sídelním centrem OSN. K známým švýcarským městům patří ještě Basilej (Basel), samozřejmě hlavní město Bern a Curych (Zuerich), které je ze všech největší.
Curych
Curych (Zuerich) má kolem 365 000 obyvatel (celý curyšský kanton 1 milion), je největším švýcarským městem, hospodářským a finančním centrem. A možná právě proto zastiňuje Bern, který je pravým hlavním městem. Kdybychom v rámci povídání o Curychu použili název nejslavnější zdejší ulice, Bahnhofstrasse, myslím si, že znalí budou vědět o čem se hovoří. Tahle pěší třída kolmo na velkou nádražní budovu by klidně mohla být synonymem pro Curych. Jenže tohle město nejsou jen banky a hlavní nádraží, z kterého vyjíždějí soupravy TGV do Francie, IC do Německa, Pendolino do Itálie a nově po několikaleté přestávce i noční expres do Prahy.
Dopravit se do Curychu (Zuerich) lze z Česka nejen vlakem, ale i autem přes Německo nebo Rakousko. Pokud se rozhodnete cestovat autobusem, využít můžete služeb cestovní kanceláře. Z Prahy jezdí i linkový autobus. Můžete se i "plácnout přes kapsu" a letět letadlem. Z Prahy-Ruzyně přistanete na curyšském letišti Kloten, které se stále více stává mamutím leteckým přístavem.
Co si vlastně máme myslet o Curychu? Že je to velkoměsto, že je strohé a nažehlené, že při pohledu z ulice uvidíme alpské štíty? Kupodivu ani jedno vlastně není pravda. Když navštívíte tohle město, zjistíte, že všechno je jinak. Tak třeba. Přesto, že Curych má téměř čtyři sta tisíc obyvatel, město nepůsobí velkolepě. Spíše budete mít dojem, že jste někde na malém městě. Je tu totiž taková změť maloměstských, vesnických a venkovských prvků, že se tomu nechce ani věřit. Curych se svou Bahnhofstrasse se zdá být městem peněz a bank, které ukrývají tučná konta. Nic víc. Není tomu tak.
Ve skutečnosti je město u Curyšského jezera (Zuerichsee) mnohem vlídnější. Asi tomu opravdu napomáhá jezero, které je dominantou současně s katedrálou Grossmuenster ve Starém městě. Curych není ani nažehlený. Třeba kousek od bankovní ulice a hlavního nádraží (Hauptbahnhof), v parku, který se jmenuje Platz Promenade u řeky Sihl, uvidíte narkomany a bezdomovce. Jediné co z Curychu asi s největší pravděpodobností nezahlédnete, jsou Alpy, přestože město obklopují. Je to zapříčiněno mlžným oparem, který je způsoben vodní plochou jezera a zdejším klimatem.
Na vycházce
Když opravdu chceme poznat Curych, musíme si nejprve rozmyslet kam půjdeme. Pokud jste hladoví po památkách, určitě zavítejte do centra. Nejprve s největší pravděpodobností půjdete po Bahnhofstrasse. Je to pěší zona s lipovou alejí, kupodivu přímá spojnice mezi nádražím a jezerem. Vznikla podle francouzského vzoru po otevření nádraží v roce 1871. Je nejdražší ulicí a měří přes jeden kilometr. Nemusíte nic dělat, jen se dívat do výloh klenotnictví, zlatnictví a módních butiků, a přesto budete unaveni. Možná vás i "otráví" novostavby, které tu dnes stojí místo původních historických budov.
Tak je nehte být a odbočte do některé z vedlejší uličky! Právě křivolaké uličky a venkovský duch vytvářejí kouzlo města. Augustingasse je ulice plná domů s arkýři. Na jejím zúženém konci pak narazíte na kostel Augustinkirche a po pár metrech se ocitnete na širokém náměstí Platz von St. Peterhofstatt. Až si jej prohlédnete, najděte správný směr a zamiřte na Paradeplatz. Tohle náměstí je totiž centrem Bahnhofstrasse, v jehož okruhu se koncentruje celý elegantní Curych. Dříve než bylo náměstí zaplněno velkými bankami, otevřel tu v roce 1838 Johannes Baur první luxusní hotel ve městě, dnešní Savoy Baur en Ville. Náměstí dominuje budova bankovního ústavu Schweizerische Kreditanstalt.
Určitě navštivte curyšskou katedrálu Grossmuenster. Je to kamenná stavba, jenž působí velmi stroze, skromně a prostě. Zajímavostí je událost, která se stala v roce 1519. Když v tento rok zde začal kázat Huldrych Zwingli, odtud odstranil vše, co propůjčovalo kostelu lesk - oltáře, obrazy i sochy. Než se ke katedrále dostanete z Paradeplatz, je nutné překročit řeku Sihl a to třeba přes most Rathausbruecke. Od 13. století byl "dolní most" využíván jako tržiště. Dnes nabízí most nejen překrásný výhled, ale i - po přestavbě roku 1972 - dost místa pro stánky a lavičky.
Jiná tvář
Curych má i jinou tvář a i tu je dobré poznat. Sihl je divoká řeka vytékající z údolí Sihltal, které v 18. století inspirovalo Salomona Gessnera k některým, v tehdejší době velmi úspěšným povídkám s pastýřskou tematikou. V dnešním městě řeka ovšem vyznačuje hranici zcela neidylického, přesto ale velmi zajímavého Curychu.
Zatímco v části u Limmatu se daří měšťanskému životu a velkému kapitálu, tady se rozrůstala už od počátku industrializace dělnická čtvrť. I když je druhá část upravená, Aussersihl je neutěšený a divoký. Vytváří útočiště i úkryt revolucionářům a hříšníkům. Tady vznikla Curyšská sociální demokracie, zabydlela se tu i vykřičená čtvrť.
Možná ale bude chtít poznat Curych i jinak. Odpočinkově. A proto je nejlepší se vydat k Curyšskému jezeru (Zuerichsee). Do něho se vlévají dvě řeky - Limmat a menší, již výše zmiňovaná řeka Sihl. Na březích uvidíte louky, zátoky se smutečními vrbami nebo staré dřevěné plovárny. Jezero je krásné a z Curychu dělá příjemné klidné město pod Alpami. Zvláště pro romantické duše je přímo stvořena jeho krása, jenž vzdoruje každému počasí. Vodní hladina je za pěkného počasí plná surfařů, jachtařů a plavců, lodě s turisty plují pohodlně po své trase a výletníci na břehu vychutnávají jedinečné panorama.
Pokud jste tak již někdy v minulosti neučinili, určitě si někdy najděte na Curych (Zuerich) čas a navštivte ho. Tohle "little big city", jak mu místní říkají, je dobré vidět. Uděláte si alespoň malou představu, jaké je Švýcarsko. Zajisté, za kulisy neuvidíte, ale i tak je dobré uvěřit, že to tady všechno funguje. Nezapomeňte však si s sebou vzít dost švýcarských franků, neboť tahle malá alpská země je neskutečně drahá. A vzhledem k tomu, že se jejím obyvatelům stále nechce do Evropské unie, která o ně stojí, budete je potřebovat.
Radek Pešout (autorovy stránky naleznete na adrese: http://monyr.webpark.cz - Monyr, server o cestování po Evropě)


Comments
Švýcarsko
Curych má celkem málo obyvatel, ale je pravda, že ono celé Švýcarsko nemá hodně obyvatel, pak se není čemu divit. O Curychu vím, že je finančním centrem. Do Švýcarska bych jela klidně i autobusem, pořád je to blíž, než do Londýna, tak daleko jsem totiž jela autobusem asi naposled. Byla to hrozná cesta....Je, jezera miluju, to Curyšské musí být pěkné, navíc ten čistý vzdoušek, to by byla ta správná letní dovolená, nechápu, proč se jak blázen honím každý rok k moři, tam se vždycky akorát spálím a kromě moře stejně nic moc nevidím. Navíc ta vedra...Ty ceny ve Švýcarsku jsou prý opravdu vysoké, mám to potvrzené od příbuzných, ale je tam krásně, to je důležité.
Ovšem při pohledu z okna
Ovšem při pohledu z okna je nakonec možná lepší, že vlaky ve Švýcarsku nejezdí až tak rychle.
Naši skupinu sem nalákala
Naši skupinu sem nalákala chuť zažít Tschäggättu, podivuhodnou tradici, která se koná každoročně poslední únorovou sobotu před Popeleční středou a je svéráznou obdobou masopustu.
Dodnes se neví, jak
Dodnes se neví, jak Tschäggättä vznikla. Říká se, že dřív žili v horách nezvykle vzrostlí lidé, kteří se živili jako pasáci dobytka.
Až na to, že po vsi
Až na to, že po vsi neproudí rozjařené masky sdobrosrdečnými úsměvy, ale prapodivní horští démoni.
Život v izolovaných
Život v izolovaných alpských údolích (v Graubündenu jich je asi 150) přispěl k situaci, kdy Rétorománi hovořící různými idiomy se mezi sebou místy jen těžko domlouvají.
Curych 12. 8. 1955
Smrt Thomase Manna ve švýcarském exilu
Ve věku 80 let zemřel německý spisovatel Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1929). Ve svém prvním románu Buddenbrookovi (1901) načrtl úpadek lübecké velkoobchodnické rodiny a poukázal na polarizaci mezi umělcem a měšťákem. Román Kouzelný vrch (1924) podává kriticko-ironický obraz úpadku buržoazie před první světovou válkou. V tetralogii Josef a jeho bratři (1933-1942) představil své názory na humánní a spravedlivý společenský řad kontrastující s nacionálně socialistickými představami.
Některé si na své
Některé si na své „pomalosti“ dokonce zakládají: jedná se o turistické „panoramatické“ expresy, převážně horské úzkokolejky a zubačky, jež lenivým tempem brázdí kýčovitě nádhernou švýcarskou krajinu.
Vezměme takové běžné
Vezměme takové běžné slůvko "šálek". V pěti zmiňovaných formách švýcarské rétorománštiny se tato nádobka vyjadřuje směrem od západu na východ následovně: scadiola, scariola, cuppegn, tazza a cupina.
Zatímco pohoří Jura na
Zatímco pohoří Jura na severu a alpský region na jihu jsou osídleny řídce, nejvyšší hustota je v centrálním Mittellandu.