reklama

 
banan webhosting

Korsika a Sardinie III.

: Tento týden se naposledy vydáme s autorkou tohoto textu na malebné ostrovy ve Středozemním moři. Zapomeňte tedy na to, že venku už pomalu začíná řádit zima a pojďte s námi za teplem... Z okolojedoucích aut na pláž všichni zírají, co jsme tu vytvořili za cikánský tábor. Ale máme alespoň čas si uvařit důstojný oběd, a tak máme brambory s konzervou šunkového masa na cibulce a červené paprice. Docela nám to pozvedlo náladu. Okolo třetí hodiny konstatujeme, že lepší to nebude a jedeme do Santa Teresy. V 18,30 odjíždí trajekt, tak se procházíme, nakupujeme drobnosti a je už nádherně slunečno a horko. Jo a dali jsme si řádný pozor na jaké parkoviště stavíme auto.
 
Korsika, je 20,30 a my sedíme u auta na břehu moře na plážích Manza. Popíjíme Lambrusco a jsme šťastní, že vše docela dobře dopadlo. Nádherný záliv.
 
Ráno zjišťujeme, že v moři jsou ježci, rybičky, hvězdice, ale bohužel moře je docela dost špinavé. Pláž je neudržovaná, v moři plavou igelitové pytlíky, našla jsem tam i pneumatiku a spoustu plechovek od Coca Coly a bůhví od čeho. Korsika má překrásné hory, ale ne moc průzračné moře. Což není při normálním plavání vidět, to je nádhera, ale brejleme při šnorchlování , se pak rozdíl mezi Sardinii vyjeví. V pozdním odpoledni se přesouváme přes Porto Vecchio, pláže Rondiara, S. Giulia a Palombaggia kousíček na sever. Bílé písky, tyrkysové moře , parkoviště 300 - 1000 m od moře a spousta, spousta turistů. Ale fotka na kalendář nebo pro reklamní účely by byla odtud jak trapný vymyšlený kýč - prostě neskutečné, jak namalované. Nakonec zastavujeme až pod Solenzarou na malé pláži Canella.
 
Zde jsme přespali u moře na pidiparkovišti a druhý den 16. 9. se věnujeme slunci a moři. Zašli jsme si i na oběd. Kubík dostal takovou velikánskou přehnutou pizzu plněnou vším možným - vejce, šunka, sýr, žampiony, papriky, rajče,-já měla paninis - půl bagety se sýrem a šunkou splácnuté v nějakém toustovači na O,5 cm - moc dobré (jinde to nedělali tak placaté a nebylo to ono), hromadu hranolků, 0,5l červeného, jedna Coca Cola a dvě velká kafe, vše za 23,- EUR. Platím dvěma 20,- a číšník mi donáší papírovou 5,-EUR a nějaké drobné. Koukám na to jak v 1.A a nejsem schopná si uvědomit, čím jsem platila, ale v peněžence zbylo to co zbylo a Kubík si je jistý, že to byly dvě dvacky. Možná se opravdu číšník spletl, nebo si myslel, že když neumíme žbleptnout-bůhví jak to bylo. Mažu za ním a vysvětluji mu, že mi nevrátil 10,- EUR, absolutně bez zaváhání se omlouvá a dává mi 10,-. Jsem hrdá na svůj úspěch a hlavně spokojená, tři sta je tři sta.
 

 
Na Cap Corse
 
K večeru přejíždíme na Cap Corse. Silnička vede po východním břehu několik desítek metrů nad mořem a nikde jsme neobjevili pěknou pláž na šnorchlování. Blíží se soumrak a nikde ani plácek, za Erbalungou je docela pěkné parkoviště. Ani nemusíme tahat stolek a křesílka. Nedaleko je lom na mramor a z těch velikých kvádrů jsou zde udělaný stoly a sedátka. Děláme si čínskou polévku a chleba s máslem k tomu, pak kafíčko a pidibuchtičku, tentokrát jsem koupila lepší, mléčným krémem plněné a Lambrusco jistí krásnou noc. Opět plnou hvězd a bohužel samozřejmě i komárů. 17. 9. Přejíždíme u S. Severa Marine de Luri na západní pobřeží Capu Corse. Západní pobřeží tohoto výběžku nás uchvátilo. Malebné vesničky, průzračná azurově modrá voda. Po obou březích Cap Corse jsou rozesety starobylé asi strážní věže, které dotváří kolorit pobřeží.
 
: Kotvíme u Marine d Albo, pod jednou z věží na černozelenavých oblázcích, nad námi se tyčí do tisíce metrů vysoké pohoří.
 
Nádhera, v moři bílé skály, nepřeberné množství živočichů, škoda, že tu nemůžeme strávit alespoň tři dny, zítra se vracíme na pevninu. Moře je výjimečně průzračné i při pohledu přes brýle. V podvečer se na nás přišly podívat krávy i s býkem, jinak se nic neobvyklého neudálo. Po snídani se vracíme do Bastie. Celá cesta asi 25 km je krásným zážitkem, moře, skály, skoro černé pláže, jak na Kanárech.
 
18. 9. 13,30 - vracíme se na pevninu. Sbohem překrásné ostrovy. I když jsme měli na každý ostrov pouhý týden, což je skutečně moc krátká doba, udělali jsme si shrnutí, kam příště. Oba ostrovy jsou na východním pobřeží plné krásných písečných pláží a turistů. Západní pobřeží je více členitější, divočejší, méně turistů, méně hotelů, více příležitostí být autem přímo u pláže a šnorchlovat. Pro nás je to jednoznačné, příště jen západní pobřeží.
 
Pevnina - mezi Livornem a La Spezii není místečko na spaní v autě, je to Levantská riviéra v nepřetržitém proudu přecpaná hotely a turisty. Nakonec končíme u La Spezie na dálnici na parkovišti.
 

 

 
Pyramidy a Cinque Terre
 
Ráno 19. 9. na obloze se honí černé tlusté mraky a poprchává, i přesto jedem vejletovat do oblasti Cinque Terre. Název oblasti je prý odvozen od "pěti vesnic". Opět musím zkonstatovat, že jde o nádherný kousek země. Starobylý kolorit vesniček, vinic v prudkých svazích, kde právě probíhá sběr vína je jedinečný. Pro příkrost svahů, zde mají vinaři takové divné lanovky, jako zubatky, kterými dopravují vše potřebné, momentálně načesané víno k silnici, zde je naloží na náklaďáčky nebo trojkolky a odváží ke zpracovateli. Vinice z dálky připomínají rýžová políčka někde na Srí Lance.
 
: Zastavujeme se v malebném městečku Monterosso al Mare se starobylým středem, kam nesmí auta, jen místních a ubytovaných. Ze starého města se tunelem dostáváme k pláži, hotelům, obchůdkům, restauracím, ale také se dá jít horní cestou po vrstevnici.
 
K večeru přejíždíme k Lago d Iseo k městečku Marone s tím, že se zítra podíváme na Piramidi di Zone. V Marone není nikde žádný ukazatel a tak se několikrát ptáme, nakonec jedeme po třetí směr vesnička Zone a asi po 5 km se objevuje značení k cíli naší cesty.
 
Útvar těchto pyramid vznikl někdy hodně dávno, když tály ledovce a muréna přivlekla spolu se sutí, bahnem a kamením i velké balvany. Balvany se usadily na přivlečeném zemském povrchu a působením eroze po řadu let, kdy eroze působila silně na celý terén, jen ne na ten kousek země, kde ležel balvan, se vytvořily větrem a deštěm hluboké prolákliny a z míst chráněných balvanem vysoké věže.
 
Balvany je před erozí chrání dodnes. Procházka vede kolem bufetu, kde se stavíme potom, přes travnaté louky a je doprovázena tabulkami s názorným vysvětlením, jak tento přírodní útvar vznikl. V okolí rostou jedlé kaštany, a tak i těch si pár nasbíráme. V čerstvém syrovém stavu chutnají po lískových oříšcích.
 
Odtud postupujeme pomalu k domovu a stavujeme se pod Trentem na Lago Idro. V nějaké vesničce kupujeme chleba a s jídelním košíkem (párečky, chleba, máslo, káva, buchty) jdeme až k jezeru, kde jsou dřevěné stoly s lavicemi. Dáváme si malou svačinku a vyhříváme se v odpoledním sluníčku. Ale musíme dál. Před Bolzanem jsme našli docela pěkné parkoviště se stoly, lavicemi a altánkem, což se nám moc hodí, protože poprchává. Zůstáváme tu na noc a nostalgicky vzpomínáme na teplo na ostrovech a s hrůzou si uvědomujeme, že už je pátek večer a v pondělí se jde do práce. Sobota ráno, po snídani vyjíždíme už směr domov. Chebu jsme dosáhli v půl sedmé večer.
 
Před třemi týdny jsme si mysleli, co máme času, že se budeme asi nudit a já nevím co ještě. Najednou jsou pryč a my si uvědomujeme, jak rychle to uteklo a co vše jsme nestihli, neviděli, nezažili, a to jsme natrajdali 4.700 km. Taky jsem si myslela, že někdy někde přespíme v kempu. Ale s Kubíkem to prostě nejde. Ozývaly se glosy typu: Jo v kempu? A jak daleko je od stanu k moři, dobře, zeptej se v tom kempu, zda mohu jet autem od stanu k moři. A podobné nesmyslné požadavky. Takže jako obvykle stan se projel Evropou aniž by se provětral. Snad někdy příště.
 
Iva

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz