Přinášíme vám další pokračování cesty po Korsice a Sardinii... Na Sardinii je to asi jen 12 km, plavíme se menším trajektem Moby Lines a docela to pěkně hází, ale trvá to jen hodinku, a tak je to v pohodě. I přesto, že stále jedeme na jih, přivítala nás Sardinie větrně, je zataženo a malilinko poprchává. Protože je už půl sedmé večer a dost brzy se v tomto období stmívá, dáváme se asi 20 km na západ a spíme v piniovém háji za Rena Majore. Ráno jsme se dohodli, že se juknem na Cap Falcone a pláže Stintino, které se nám na pohlednicích líbili. Okolo městečka Porto Tores jsme málem přejeli želvu, které si tu chodí, jak jinde kozy nebo čuníci.
 
Stintino - tak takovou barvu moře jsme ještě neviděli, ani na Krétě ani nikde. Těžko popsat azurovokřišťálovou barvu přecházející v tyrkysovou až po cinkavě tmavomodrou, kontrastující s bílým pískem na pláži. Ale líbí se všem a tak je tu řada hotelů, hotýlků, apartmánů, stání auta jen za poplatek, pláže plné turistů, ale nevykoupejte se. To by snad ani nešlo!
 
K večeru se posouváme k Neptunově jeskyni na Capo Caccia. Z vyhlídky je bezvadný výhled na záliv Caccia. Nedaleko nacházíme i nocleh a okolo 23 hodiny zřejmě v Ajacciu vypuknul ohňostroj. Co se slaví nevíme, ale je to nádherná hra světel a barev.
 

 
Jeskyně
 
Ráno 8. 9. pospícháme k Neptunově jeskyni. K jeskyni se dá dojít pěšky, shora po více než 600 schodech a nebo se nechat odvézt lodičkou. Zvolili jsme pohodlnější způsob přepravy a tak dáváme 8 EUR za lodičku a 8 za vstup do jeskyně - za osobu.
 
Jeskyně je oproti Demenovským jeskyním maličká, ale moc malebná. Jsou v ní jezírka se slanou i sladkou vodou a průvodkyně přednáší výklad v italštině, angličtině i němčině a smí se tam i fotit.
 
Po prohlídce se přesouváme na Cap Mannu. Je to až trapné, ale nádhera, ostrovy až přeplnily naše očekávání svou krásou. Je zde jak jinak moc hezké koupání a spousta živočichů ve vodě, krásně se šnorchlovalo. Taky přišli tři maníci lovit kraby.
 
Měli klacek, na něm takové štětinky, asi z nějaké palmy a šťourali krabovi do díry a pod kameny tak dlouho, až se naštval, chňapnul štětku a oni ho vytáhli. Pak ale narazili asi na statného jedince a vytáhli klacek bez kraba a i bez štětky. Poskakovali jak šílení a vykřikovali ""kretýno, kretýno"".
 
Zůstáváme na noc a myslíme si, že se zdržíme ještě jeden den, ale ráno je tak šíleně větrno, že musíme obestavit vařič kameny, aby vůbec v tom větru hořel a uvařili jsme si kafe. Prcháme po snídani o kus dál, až na jihovýchodní stranu k Villasimusu. Sjíždějí se nám přední gumy, asi jsme vlítli někam do jámy, kterých je tu požehnaně. Z koupání tedy není nic a hledáme servis. Prohodili nám za 13 EUR přední za zadní a naopak a popojíždíme až k Bari Sardo. Nikde nenacházíme hezkou a čistou pláž, asi je to obdobím, nebo co, ale zde na východním pobřeží jsou všude hromady zapáchajících chaluh. Ani na spaní jsme nenašli nic dobrého a spíme na parkovišti u silnice.
 

 
Lákavé moře
 
10. 9. - silnice mezi Bari Sardo a Dorgali vede po vrstevnici nad překrásným hlubokým údolím, tato trasa taky stojí za to. Vesničky jsou vystavěny na skále a člověk obdivuje, jak vůbec ti lidé zde dokázali v takovém svahu vesničku vybudovat. U Baunei jsou obrovské lomy na bílý mramor. Úplně jsem zapomněla říct, protože miluju skalnatá pobřeží, útesy a skaliska vůbec, že ostrov je nad očekávání zelený. Je porostlý piniemi, oleandry, opunciemi, korkovníky, eukalypty, zvláštním druhem malé palmy a celou řadou keřů a stromů, které ani neznám. Nakonec jsme se koupali u S. Maria Navaresse, je zde také ráj pro šnorchlování. Sjíždíme se podívat na Pietra Longu, 30 m vysokou skálu trčící z vody, ale po všech zážitcích a překrásných skalních útvarech nám ani tak vysoká a zajímavá nepřipadá.
 
Naproti ostrůvku Tavolara je moře opět lákavě neskutečně tyrkysové, pláže s téměř bílým pískem, chybí jen kokosové palmy a dělá to dojem, že jste v Karibiku. Ovšem je to takové jak my říkáme ""lido-demo"" - lidi, slunečníky, bary. Zůstáváme na odpoledne, aby si Kubík dal alespoň jedno krásně orosené pivko. Protože jinak buď řídí a nebo jsme ""na konci světa"", kde nelze koupit orosené. Odpoledne popojíždíme na sever a zkoušíme najít nocleh někde v apartmánu nebo v hotelu. Na Golfo Aranci chtěli ve 3* hotelu za noc 70,- EUR a ve 2* 85,- EUR za noc. Podivné, nicméně konstatujeme, že odhmyzit až tak nutně nepotřebujeme a hledáme raději pěkné místečko na přespání v autě.
 
Na Golfo Aranci jsou úplně úděsné cesty k moři, ony jsou vlastně úděsné na obou ostrovech, ale zde obzvlášť. Malinkým osobáčkem se tam bojíme zajet, abychom si neurvali výfuk nebo kde co. Je to na teréňáček.
 
Přes internet se mi zalíbila pláž Cala Marescu u Olbie. Ale už tam nikdo nenapsal, že k moři vede přeúděsná cesta a ještě je tam zákaz vjezdu. Nezjistili jsme ani jak dlouho se musí šlapat. Šla jsem 20 min pěšky a moře nikde. Tak jsem se vrátila. Před cedulí Cala Marescu je vpravo sjezd na parkoviště a i zde nemá moře chybu. Na pláži pár lidí a tak zůstáváme na noc. A protože vidina sprchy zapůsobila, ohřívám na vařiči vodu, alespoň luxus teplé vody si dopřáváme a provádíme zevrubnou očistu, včetně mytí hlav. Sedíme na pláži, nohy si koupeme v teplém moři, z nebe na nás svítí miliony hvězdiček, po moři se křižují trajekty všech možných společností, mezi nimi se proplétají rybáři na svých bárkách a zaznamenali jsme i bárky blízko pobřeží, neosvícené, možná to jsou nějací rybolovci na černo. Kdo ví. Ještě, že jsme si vzali z domova takový malý dalekohled a tak ""šmírujem"". Nebe křižují letadla, vůbec se nám nechce jít spát a stále pozorujeme ten cvrkot.
 
Další den 12. 9. se povalujeme a šnorchlujeme celý den.
 

 
Zpět na Korsiku
 
Je 13. 9. a zítra se vracíme zpět na Korsiku. Popojíždíme blíž k S. Terese, odkud nám jede trajekt. Pobřeží Costa Smeralda - krásná letoviska, krásné hotely, krásné moře, krásní turisté, ale všeho je tu tak trochu moc. Přijíždíme až k Palau a tam nacházíme pod silnicí překrásný opuštěný kousek moře, nádhera. Já vím, že stále říkám nádhera, ale opravdu jsme byli okouzleni dnes a denně. Honem židle, kafe, ploutve, ale než zkonzumujeme kafe a skromnou stravu, zatáhlo se nebe a do vody se nám moc nechce.
 
Palau vévodí kopec se skalisky, které připomínají brontosaura. Dlouho si budu tuto oblast pamatovat, i když nyní ještě netuším proč. A jelikož se zatáhlo, sjíždíme do městečka, kde končí trhy a začíná poprchávat. Zase nenakoupíme domů žádné drobnosti. Auto je na parkovišti, sedíme v kavárně a čekáme až přestane pršet. Z pár kapiček se udělala letní 20 minutová průtrž mračen a číšník má plno, lítá po hospodě a vykřikuje ""uragáno, uragáno"" Další nové italské slovíčko, co jsme pochytili. Je nám to nesmírně k smíchu, asi neví, co je opravdu uragán, my co jsme unikli záplavám v česku, se této přepršce a číšníkovi smějeme jak praštění. Ovšem do té doby, než po půl hodince se vrátíme k autu. Sluníčko se na nás místy taky směje, chodníky a silnice pomalu osychají a na parkovišti, kde stojí naše vozítko se stovkami jiných je rybník! Z vody nám kouká cca 2 cm pneumatik a všude okolo je hnědavý rybník. To je snad šílenost ! Nějací češi nám vysvětlují, že parkoviště se zaplavilo z kanalizace. Okolo parkoviště poskakují další postižení. No tak co teď, šli jsme auto vystrkat alespoň z vody. Vystrkali jsme ho čumákem na chodník, aby ta voda alespoň vytekla z výfuku.
 
V autě je 15 cm vody, všechno co bylo na zemi plave, autoatlas, poznámky z cest, termosky, deka, prádlo, hrůza. Hrnkujeme vodu ven, vytíráme ji ručníky, nikudy neodtéká! Špunty v podlaze pod kobercem nejdou vyndat, no děs, běs. Jen ze dveří kape. Asi se sem dostala přes pedály, nebo kudy. Bojím se úplně pomyslet, kdyby nenastartovalo, ani to nezkoušíme a likvidujeme vodu. Naproti nám na chodníku dělá totéž němec se sportovní Mazdou.
 
Blbnem tu asi hodinu a půl, mlčíme a tiše se modlíme. Zběžným ohledáním zjišťujeme, že voda byla do půl chladiče, ale výfuk má pod autem takovou otáčku nahoru,-no snad-kéž by- Ani jsme si tu katastrofu nevyfotili, jak jsme byli šílení strachem, co bude, když nebude. Náš mrňavej miláček nastartoval ! Hladím ho a chválím a tetelím se štěstím. Němci takové štěstí neměli, sporťáky jsou přece jen nižší a ty katalyzátory a elektronika--je nám ho moc líto, ale říká, že je dobře pojištěný a volá ADAC nebo co tu mají a snad se nakonec také dostane tam, kam potřebuje.
 
Parkoviště pomalu odčerpávají hasiči a než odjedeme, jsou tam už jen místy loužičky. Chudáci ti, kteří přijdou k autu až teď, voda nikde a až otevřou dvířka, tak se na ně vyhrne, ti budou asi nechápavě koukat. Svítí nám jen kontrolka airbagů, že nefungují, ale snad ho nebudeme potřebovat .
 
Ale co teď, je 15 hod., pod koberci šplouchají zbytky vody, mraky na obloze se honí, když zajedem do lesa nebo na parkoviště, rozvěsíme vše mokré, určitě bude pršet. Je rozhodnuto, jedem se podívat na Capo Testa a pak se uvidí. Je to odtud asi 20 km a tak jedeme. Je nám neveselo, hlavou se honí myšlenky, co vše může být za chvíli z té vody plesnivé, ale co můžeme dělat. Vystoupili jsme a zjistili jsme, že máme mokré ""zadní díly"". Ach jo, i sedadla v autě jsou částečně nacucaná.
 
Capo Testa - opět musím zkonstatovat nádhera třikrát podtržená! Bílé pláže, tyrkysové moře, starý maják, nový maják, bizardní skalnaté útvary,-..procházíme se asi dvě hodinky a v té neskutečné kráse přírody i snad trošku zapomínáme na mokré auto.
 
Okolo 17 hodiny naskakujeme do auta, pod zadek si dáváme igelitové tašky a jedem do lesíka za Reno Majore, kde jsme strávili první den na Sardinii. Je to ideální místo na likvidaci katastrofy. Zde vše rozvěšujeme, z autoatlasu preparuji opatrně stránky, které ještě budeme potřebovat, Kubík oddělává prahové lišty, aby šel alespoň trošku nadzvednout koberec v autě, vytíráme, sušíme a tak pořád dokola. Nakonec jsme orvali tlumící vrstvu pod kobercem, která nacucala snad litr vody na decimetr čtverečný a víc už fakt dělat nemůžeme. Snad to neshnije než dojedeme domů. Na noc si dáváme na sedadla karimatku. Jdeme spát a modlíme se, aby ráno bylo slunečno a větrno a vše nám vyschlo.
 
Iva (pokračování příště)