reklama

 
banan webhosting

Létáme! - po rusku

:Tak se to stalo. Letěl jsem letadlem. Ruským letadlem. Ruskou společností. Do Sankt Petěrburgu.
 
Je mi celkem jasné, že se v Rusku budu muset přesouvat do různých míst letadlem. Až do nedávna jsem to bral na lehkou váhu, i když se musím přiznat, že létání se bojím jako čert kříže. Před jakýmkoli létáním navštevuji s chutí salónky předletové přípravy a snažím se zapomenout na strach, který pomalu odchází po třetím dvojitém panáku. Mám rád whisky, ale v nouzových případech nepohrdnu opravdu ničím. Tedy s vyjímkou francovky a okeny. To opravdu nemusím.
 
Někdy se ale člověk dostane do takové situace, že žádaný salonek je uzamčen, neboť je brzo ráno a překvapivě v Rusku kolem šesté raní je konzumace alkoholu ještě v plenkách (zdravím kolektiv letiště Vnukovo). Nebo taky nastává situace, že například vůbec žádný salonek není k dispozici. Prostě ho nemají (zdravím vedení letiště Pulkovo)! V případě, že nejste vybaveni placaticí, nezbývá nic jiného, než letět jak to příjde.
 
Pak ovšem nastávají okamžiky hrůzy.
 
První hrůzný okamžik přijde poté, co se dozvíte typ letounu. Tím je TU-134. Další peklo zažíváte po příjezdu autobusem k letadlu. Procházeje kolem "nosu" letadla zjistíte, že v místech kde bývá radar je zasklená špice. V ní leží na břiše chlapík a kouká do mapy. Studuje navigaci a říká si, kudy to asi tak dneska říznem. Je veselý, lehce vám pokyne a hned se cítíte lépe! Je to zkrátka živý navigační systém.
 
Usadíte se a za chvíli se jde na start. Letušky jsou příjemné. Opravdu se snaží ze všech sil. Místní cestovatelé žádnou hrůzu v očích nemají. Je to pro ně naprosto normální let.
 
Odstartujeme. Pomalu se zvedáme z letištní plochy. V tom zavoní jednomu pasažérovi telefon. S ledovým klidem přijímá hovor a vesele se vybavuje. Letuška jej jemně upozorňuje na to, že by nemusel telefonovat, avšak je rázným gestem umlčena. Zákazník má přece vždycky pravdu!
 
Jsem několik okamžiků před totálním kolapsem.
 
Nic se však neděje. Letadlo neustále letí. Přijíždí vozík s občerstvením. Jíme. Pijeme džus. Za chvíli přistáváme.
 
Přežil jsem to.
 
Vždyť to přeci vůbec nic nebylo. Takový normální let. A navíc zřejmě telefonní interference navigačnímu systému vůbec nevadí...
 

 
Ivan Růžička

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz