Bez býčích zápasů si mnozí Španělé nedovedou představit žádnou velkou slavnost, jiní naopak proti býčím zápasům brojí a usilují o jejich zákaz. Původ této rozporuplné tradice je třeba hledat v dávné minulosti. Už krétská mládež v době bronzové měřila své síly s býky a oddávala se hrám, které byly velmi nebezpečné, jak to ostatně znázorňuje freska v knósském paláci. Scény připomínající býčí zápasy zdobí i vázy a nádoby, které pocházejí z krétských nálezišť; a podobná zobrazení jsou známá i z egyptských vykopávek. Divocí býci (toros bravos), kteří v oněch dávných dobách žili v oblastech kolem Středozemního moře, našli pravděpodobně nejlepší životní podmínky právě na území dnešního Španělska.
 
Pro Ibery byl býk symbolem síly, bojovnosti a divokosti; lov býka byl pak pro lovce tou nejlepší příležitostí, jak dokázat svou zdatnost a obratnost. Býk byl za přítomnosti publika obětováván bohům a boj s ním byl vlastně zárodkem dnešních býčích zápasů. Jestliže pro Ibery bylo toto veřejné obětování býka ještě zcela náboženským rituálem, v období římské civilizace už šlo o klasickou podívanou. Římský cirkus, kde se tato představení odehrávala, lze přitom pokládat za předchůdce dnešních arén.
 
Mauři, kteří se v 8. století zmocnili téměř celého území dnešního Španělska, býčí zápasy sice zakázali, ale měli, i když nepřímo, na jejich vývoji svůj podíl. Rytíři, kteří s kopím a na koni bojovali proti Maurům, začali totiž trénovat tento boj na divokých býcích. Traduje se, že poprvé se proti býkovi postavil El Cid zvaný Campeador (bojovník). Zápasy s býky se staly ve středověku natolik oblíbenou zábavou, že se je neodvážila zakázat ani Isabela Kastilská, která v nich nenacházela žádné potěšení. Habsburkové jim naopak velmi holdovali. Karel I. dokonce sám zápasil s býkem, aby tak oslavil narození svého syna, Filip III. dal kvůli býčím zápasům přebudovat madridské hlavní náměstí Plaza Mayor, kam se pak vešlo až 42 000 diváků, za Filipa IV. zažívají býčí zápasy svůj zlatý věk.
 

 
Změna pohledu
 
S nástupem Bourbonů na španělský trůn dochází k obrovskému změně. Král Filip V. nevidí v této zábavě pranic zábavného a šlechta, která usiluje o jeho přízeň, se od býčích zápasů odvrací. Divoký býk je však na španělské scéně stále přítomen, jen zápasníka na koni vystřídal toreador z lidu. který se býkovi poprvé postavil bez koně, aby tak dokázal svou obratnost a odvahu. Mezi prvními toreadory se proslavil Francisco Romero, rodák z Rondy, jemuž se připisuje existence mulety, místo níž se dříve používal velký klobouk. Slavným toreadorem byl i jeho syn Juan, který dal býčím zápasům pevná pravidla. Nejvíce však proslavil rodinu Romerů Juanův syn Pedro. Dokázal dokonale odhadnout povahu býka a neodmítal, na rozdíl od dalších velkých toreadorů své doby, jako byli "Costillares" a "Pepe Hillo", zvlášť nebezpečné býky z některých chovů. Zápasil s každým a vždy našel adekvátní a přitom atraktivní způsob boje. S ním, jak tvrdí znalci, vstoupilo do arény umění. Zabil prý na šest tisíc býků a nikdy to neodnesl ani škrábnutím. Při býčích zápasech však docházelo i k tragédiím. Jednu z mnohých, smrt toreadora Pepe Hilla, mistrně zachytil ve své sérii rytin nazvané
 
"Tauromaquia" Francisco Goya.
 
V roce 1830 Fernando VII. zakládá v Seville první královskou školu toreadorského umění (Escuela Real de Tauromaquia de Sevilla), jejímž ředitelem se stává na vlastní žádost už 76letý Pedro Romero. Mezi jeho žáky byli slavní toreadoři, jako např. Francisco Arcona "Cúchares" a Francisco Montes "Paquiro", který shrnul toreadorské umění ve své "Tauromaquia Completa". Mnozí znalci považují tento text za to nejlepší, co bylo o toreadorském umění kdy napsáno. Býčí zápasy se v této době přesouvají z náměstí a návsí do arén (Plaza de Toros), které se stavějí výhradně pro býčí zápasy. Nejstarší dodnes zachovaná aréna je v Rondě, která tam stojí od roku 1785.
 

 
K velkým postavám 20. století, kteří se zapsali do análů býčích zápasů, neodmyslitelně patří Joselito, Juan Belmonte, Manolete, El Gallo, Pepé Luis Vázquez, Antonio Ordońez- Dnes stojí nejvýše na pomyslném žebříčku Jesulín de Ubrique, José Tomás "El Juli", Finito de Córdoba, Enrique Ponce, Joselito, Luis Francisco Esplá- Budoucí toreadoři mají své školy. Kariéru začínají jako "novilleros", kteří získávají zkušenosti v aréně při tzv. novilladas, v nichž bojují s mladými býčky. Když prokážou své umění, dostanou od zkušeného toreadora povolení (tzv. alternativa) postoupit do první kategorie a bojovat s dospělými býky važícími přes 450 kilogramů. Podle regulí, jimiž se řídí býčí zápasy, musí mít býk 4 až 6 let.
 

 
Korida
 
I když jsou býčí zápasy pro mnohé symbolem Španělska, může se stát, že se s nimi během své dovolené vůbec nesetkáte. Korida totiž nepatří k běžným nedělním zábavám, jak se často mylně domníváme, ale koná se většinou u příležitosti nějakého svátku či slavnosti. Toreadorskou sezónu obvykle zahajují slavnosti Las Fallas, které se konají ve Valencii v polovině března. Cena vstupenek se stejně jako v divadle odvíjí od vzdálenosti diváka od "jeviště" (platillo). Nejdražší jsou sedadla hned za hrazením (barrera), pak také zda jde o místa jen na slunci (sol), která jsou nejlevnější, na slunci i ve stínu (sol y sombra), nebo jen ve stínu (sombra), která jsou nejdražší. Záleží samozřejmě i na významu jednotlivých arén. Např. v madridské aréně Las Ventas zaplatíte za nejlevnější vstupenku cca 3,5 € (úplně nahoře na slunci), nejdražší vás přijde na více než 100 €. Vstupenky na novilladas stojí o něco méně.
 
Býčí zápasy trvají zpravidla dvě až dvě a půl hodiny a mají svá pevná pravidla. Vystupují v nich tři toreadoři (toreros nebo také matadores či espadas), z nichž každý bojuje proti dvěma býkům, které si vylosuje. Toreadoři nastupují do arény podle délky svého působení mezi toreadory. Kdo má tzv. alternativu, tedy povolení bojovat s dospělými býky nejdéle, nastupuje jako první a čtvrtý. Každý toreador má svou družinu (cuadrilla), k níž patří dva picadores na koních, tři pěší banderilleros a další pomocníci (monosabios). Každý zápas má tři části (tercios).
 
Korida začíná průvodem (el paseíllo) všech, kdo se býčích zápasů účastní. Karel Čapek o něm ve svém "Výletu do Španěl" píše: "Ze všeho nejkrásnější je ovšem slavnostní vstup zápasníků do arény; ale to byste museli vidět ten žlutý písek pod modrou oblohou, kruhovou plaza de toros, nacvoknutou lidmi, do toho zablýskají fanfáry a do arény vjedou vyšívaní alguacilové, za nimi vstupují ve třpytivých kazajkách a zlatem pošitých pláštích, třírohých kloboučkách a krátkých hedvábných kalhotech matadoři, espadové, banderilleros a picadores na svých herkách a chulos a čtyřspřeží mezků, ověšených rolničkami; a všichni jdou tak vznešeně a tanečně, že v žádné opeře světa si neumí sbor tak vykračovat". Alguacilové na koních se zastaví před prezidentskou lóží a žádají symbolicky o klíče od býčích kójí (toriles). Průvod opouští arénu a zápas (lidia) může začít.
 
V aréně se objevuje první býk. Hledá své známé prostředí, ale nenachází ho. Zmateně se otáčí, ale pak přitáhne jeho pozornost toreadorova pláštěnka (capa) a zaútočí. Pláštěnka uhýbá, býk útočí znovu, ale po chvíli se zastavuje, aby mu nic, co se hýbe, neuteklo. Toreador stojí v bezprostřední blízkosti zvířete a předvádí s pláštěnkou rozličné figury. Je to vlastně jakýsi dialog člověka se zvířetem, který má odhalit temperament býka a jeho reakce. Když toreador opustí arénu, nastupují na jeho místo pikadoři na koních s dlouhými kopími. Celkem třikrát může podle pravidel býk napadnout koně, třikrát nastupují toreadoři s pláštěnkou, kteří musí býka od koně odlákat, třikrát bodne pikador býka do zátylku. Toto bodnutí má omezit pohyblivost hlavy zvířete; jeho chování při setkání s koněm a kopím zároveň umožňuje odhadnout, zda jde o zvíře odvážné či nevýbojné. Na kvalitě býka velmi záleží kvalita koridy. Ne nadarmo se říká, že dobrého toreadora objeví býk. Prezident koridy dává orchestru znamení. Zazní fanfáry, které první část zápasu ukončí.
 
Ve druhé části přicházejí ke slovu banderilleros. Každý z nich musí dvěma pestře zbarvenými bodci (banderillas) zasáhnout býka do zad na přesně určeném místě. Pro mnohé diváky je tato část jen pouhým intermezzem, kterému nevěnují příliš velkou pozornost. Jen opravdoví znalci vědí, že rychlost, čistota zásahů a minimální rozptylování býka pláštěnkou v této fázi zápasu ovlivňuje jeho chování v závěrečné části. Mnohé býčí zápasy pokazili svou nešikovností právě banderilleros.
 

 
Příchod toreadora
 
Do arény vstupuje toreador s červenou muletou. Pomalu se blíží k býkovi a zastavuje se. Stojí proti němu bez hnutí, nohy jakoby vrostlé do země. Muleta je v této chvíli jeho jedinou zbraní, kterou může býka ovládnout a na kterou musí soustředit veškerou jeho pozornost. On sám se má pohybovat co nejméně a býka kolem sebe jen vodit. Tělo na tělo a s elegancí. Čím méně kroků při jednotlivých figurách, tím větší umění. Musí přesvědčit o své odvaze publikum, jinak si vyslouží pískot a rozhořčené výkřiky. Když dá prezident koridy znamení orchestru, zazní pasodoble, které se mísí s nadšením publika. Představení se blíží ke svému vrcholu.
 
Toreador dostává svolení zasadit býkovi smrtelnou ránu (estocada). V pravé ruce drží meč (estoque), v levé muletu, kterou musí pohybovat těsně při zemi a docílit toho, aby býk sklonil hlavu co nejvíce. Jen v tomto okamžiku může toreador zepředu přes hlavu vrazit býkovi meč mezi krční obratle a způsobit mu okamžitou smrt. Pokud se mu to nepovede a musí svůj pokus opakovat znovu, nebo musí být býk dokonce dobít dýkou, je odměněn pískotem publika, které nebere v úvahu předchozí třeba i velmi mistrnou práci s muletou. Zhroutí-li se býk hned napoprvé, čekají toreadora ovace publika, které dává najevo svou spokojenost máváním bílými šátky. Prezident pak rozhoduje o tom, zda si toreador jako odměnu odnese po zápase jedno nebo obě uši (oreja), či dokonce oháňku (rabo). Největší poctou pro toreadora je, když ho dav vynese z arény na ramenou.
 
Miluše Válková
 

 
(Literatura a internetový odkaz: Ernest Hemingway, Smrt odpoledne, Odeon, Praha 1982; Ernest Hemingway, Fiesta, Euromedia Group k.s. - Knižní klub, 2000; http://www.elmundo.es/toros )
 

 
Tento i další zajímavé texty o Španělsku naleznete na webu http://www.spanelsko.info - se svolením jeho autorů jsme jej také publikovali na stránkách Bedekr.cz.