reklama

 
banan webhosting

Slovinské ohlédnutí

Slovinská republika vyhlásila nezávislost 25. června 1991. Vzhledem k tomu, že začaly boje mezi federální armádou a slovinskou územní domobranou, souhlasilo Slovinsko na doporučení některých západních zemí s tříměsíčním pozastavením nezávislosti. Avšak 7. října převzaly slovinské orgány moc na celém území.
 
Území Slovinska bylo osídleno slovanskými kmeny v 6. stol. Předtím bylo osídleno ilyrskými kmeny (2. tisíciletí př. Kr.), ve 2. až 1. stol. př. Kr. bylo území připojeno k Říši římské. V 7. století vznikl slovinský kmenový svaz, který bojoval proti Avarům, Langobardům a Bavorům, a v 8. století docházelo k formování místních knížectví.
 
V 15. století došlo k vymezení jazykových hranic slovinského národa a v 16. století nastal hospodářský vzestup země. R. 1809 Napoleon I. vytvořil na tomto území ilyrské provincie s hlavním městem Lublaň, nacházející se pod správou Francie. Po Vídeňském kongresu bylo vytvořeno Ilyrské království v rámci habsburské říše (trvalo do r. 1841). R. 1866 odstoupilo Rakousko Itálii Benátky a část území obývaného Slovinci. Po rakousko-maďarském vyrovnání se území Slovinska stalo součástí Předlitavska.
 
Ve druhé polovině 19. století se začalo intenzivně rozvíjet hnutí za národní emancipaci, jehož cílem bylo vytvoření autonomního slovinského státu v rámci monarchie. Po skončení první světové války a po rozpadu Rakousko-Uherska vzniklo l. prosince 1918 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od r. 1928 Jugoslávie) v čele s princem regentem Alexandrem. Nový stát musel od počátku řešit řadu problémů vyplývajících z rozdílného politického a hospodářského vývoje jednotlivých členů státu, které narušovaly jeho stabilitu. V letech 1918 až 1941 Slovinsko v podstatě nezasahovalo do sporů mezi Srby a Chorvaty o uspořádání státu.
 
R. 1929 vytvořil slovinský katolický politik Anton Korošec dočasnou vládu (radikálové, demokraté a klerikálové), která se neúspěšně pokusila prosadit vytvoření trojfederace. Jím vedená Slovinská lidová strana se snažila o dosažení autonomie. Po vpádu německých, italských a maďarských vojsk do Jugoslávie v dubnu 1941 bylo území Slovinska rozděleno mezi Německo a Itálii.
 
Odboj proti fašistické okupaci začal v Slovinsku v červenci 1941 a již po roce partyzáni osvobodili více než polovinu území lublaňské provincie. Slovinský odboj byl součástí hnutí, jehož hegemonem se stala komunistická strana. Po kapitulaci Itálie v září 1943 pronikly slovinské partyzánské oddíly do Přímoří, Istrie a Goricka a o měsíc později z nich byl zformován 7. sbor Národně osvobozenecké armády Jugoslávie.
 
Na přelomu roku 1943-1944 nacistická armáda znovu dobyla podstatnou část území Slovinska. V únoru 1944 byla ustanovena Slovinská národně osvobozenecká rada (SNOS), která přijala program federativního uspořádání Jugoslávie. Slovinsko bylo osvobozeno na počátku r. 1945 jugoslávskou armádou a spojeneckými vojsky.
 
V osvobozené Jugoslávii byla v březnu 1945 vytvořena dočasná vláda v čele s Josipem Brozem Titem. Její složeni, činnost i následné parlamentní volby v listopadu 1945 jednoznačně potvrzovaly, že se moci v obnovené Jugoslávii chopili komunisté. 29. listopadu 1945 byla zrušena monarchie a vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie složená ze šesti republik. R. 1963 došlo ke změně názvu státu na Socialistickou federativní republiku Jugoslávie. R. 1946 a r. 1954 rozšířilo Slovinsko své území o oblasti obývané Slovinci v slovinsko-italském pohraničí. Vývoj Slovinska po válce byl spojen s výstavbou socialismu v celé Jugoslávii v duchu linie reprezentované Josipem Brozem Titem, který usiloval o udržení nezávislosti země na Sovětském svazu.
 
Prohloubení hospodářské krize a neschopnost politického vedení Jugoslávie přivedly zemi koncem r. 1989 do kritické situace. Iniciátorem změn se stalo právě Slovinsko, které se snažilo čelit narůstajícímu srbskému hegemonismu. Slovinský parlament se vydal na cestu reforem a modernizace státu.
 
V září 1989 schválil doplněk ústavy republiky zakotvující mimo jiné i právo na sebeurčení až do úplného odtržení od federace. V březnu 1990 vyhlásil hospodářskou nezávislost na Jugoslávii, 2. července 1990 deklaroval svrchovanost Slovinska ještě v rámci Jugoslávie, ale s vlastní zahraniční politikou a obranou. Změny probíhající ve Slovinsku zradikalizovaly národně politické požadavky i v ostatních republikách federace. V září 1990 požadovaly Slovinsko a Chorvatsko přetvoření federace na konfederaci. Na základě referenda potvrzujícího souhlas Slovinců se svrchovaností republiky vyhlásila v prosinci slovinská skupština, že pokud se Jugoslávie do půl roka nepřemění na konfederaci, republika vystoupí z federace.
 
Po vyhlášení Chorvatska a Slovinska o vystoupení z federace (25. června 1991) došlo ke srážkám mezi federální armádou a oddíly slovinské domobrany (trvaly deset dní). Na žádost Evropského společenství souhlasily oba státy s tříměsíčním odložením realizace samostatnosti. Po skončení moratoria vyhlásilo Slovinsko samostatnost 7. října 1991. V prosinci byl nový stát diplomaticky uznán Německem, v lednu 1992 dalšími státy včetně Československa. Od května 1992 je členem OSN. V prezidentských volbách v listopadu 1997 byl znovu zvolen nezávislý kandidát Milan Kučan. Parlamentní volby v listopadu 1996 vyhrála Liberálně demokratická strana.
 
Michal Sláma

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz