reklama

 
banan webhosting

Litevské ohlédnutí

Obnovenou nezávislost Litevské republiky vyhlásila Nejvyšší rada (parlament) země dne 11. března 1990. V únoru 1991 schválila ústavní zákon o litevském státě. Vydejme se však společně do dávnější historie této země.
 
V 9. stol. osídlily území Litvy litevské kmeny. Od 13. stol. byla Litva ohrožována územní rozpínavostí svého bezprostředního souseda - Řádu německých rytířů. Hlavním městem se stal Vilnius. Litevský kníže Jagello uzavřel r. 1385 v Krevu s Polskem smlouvu o personální unii, r. 1386 se dal pokřtít, oženil se s dědičkou polského trůnu a téhož roku nastoupil na polský trůn jako Vladislav II. )
 
R. 1410 byli křižáci poraženi spojenými litevskými a polským vojsky v bitvě u Grunwaldu. V období livonských válek byla r. 1569 uzavřena lublinská unie, čímž byl dovršen vývoj společného polsko-litevského státu. Litva si však nadále zachovala určitý stupeň samostatnosti. Docházelo však k postupné polonizaci šlechty. Při třetím dělení Polska r. 1795 byla Litva připojena k Rusku.
 

 
Boj za nezávislost
 
Nová etapa boje za nezávislost začala v prosinci 1905, kdy byl vznesen požadavek autonomie. V průběhu první světové války byla Litva okupována od r. 1915 německou armádou. 16. února 1918 Litevská taryba vyhlásila nezávislost státu. V listopadu 1918 byla vytvořena první vláda nezávislé Litvy, v jejímž čele stál Augustinas Voldemaros. O měsíc později vznikla dělnicko-rolnická vláda a Litvu obsadila sovětská vojska.
 
Po polsko-sovětské válce v srpnu 1919 sovětská vojska Litvu opustila. V dubnu 1920 se konaly volby do ústavodárného shromáždění, prezidentem byl zvolen Aleksandras Stulginskins. Sovětská vláda uznala nezávislost Litvy smlouvou mezi Litvou a RSFSR z července 1920. SSSR i Německo se snažily o získání pobaltských republik, které měly klíčový význam pro obě velmoci.
 
Zásadní význam pro další vývoj Litvy mělo podepsání sovětsko-německé smlouvy o neútočení z r. 1939, v níž se podle tajného dodatku z 28. září dostala do sféry vlivu Sovětského svazu. Celé území Litvy bylo v průběhu osmi měsíců obsazeno sovětskými vojsky. Dne 17. června 1940 byla ustavena "lidová vláda" a 27. července 1940 byla vyhlášena Litevská sovětská socialistická republika, která byla v srpnu připojena k SSSR. V průběhu jednoho roku bylo na pět tisíc litevských občanů popraveno a asi čtyřicet pět tisíc deportováno na Sibiř.
 
22. června 1941, v den napadení Sovětského svazu Německem, vypuklo v několika litevských městech za německé podpory povstání a sovětské jednotky se z území Litvy stáhly. Po krátkém období nezávislosti, trvajícím asi měsíc, byla Litva v letech 1941 až 1945 okupována nacistickými vojsky. Za okupace zahynulo asi 370 000 obyvatel a byli vyvražděni téměř všichni Židé.
 
Po osvobození v lednu 1945 byla Litva znovu obsazena sovětskou armádou, asi 80 000 Litevců uteklo na západ, 205 000 bylo odvlečeno na Sibiř. V Litvě vypukla partyzánská válka proti sovětské okupaci trvající do r. 1953. Nadále se Litva rozvíjela v rámci Sovětského svazu. Významné nepokoje namířené proti sovětské okupaci r. 1972 byly vojensky potlačeny. R. 1978 byla přijata nová ústava.
 

 
Obnova nezávislosti státu
 
V rámci procesu přestavby v Sovětském svazu vzniklo v říjnu 1988 Litevské hnutí za přestavbu (Sajudis), které sehrálo rozhodující úlohu při znovuzískání nezávislosti Litvy. 1. ledna 1990 vstoupil v platnost zákon o hospodářské samostatnosti pobaltských republik, v únoru 1990 se v Litvě konaly první svobodné volby do Nejvyššího sovětu, ve kterých zvítězilo hnutí Sajudis.
 
Následovala změna názvu státu a parlamentu a 11. března 1990 vyhlásila Nejvyšší rada Litevské republiky obnovenou nezávislost. Předsedou Nejvyšší rady byl zvolen Vytautas Landsbergis. Sovětská vláda s tímto postupem nesouhlasila a prohlásila, že proces získání nezávislosti musí být v souladu se zákony SSSR. Koncem března 1990 obsadili sovětští výsadkáři budovu ÚV KS Litvy (už před tím odloučené od KSSS), přepadli nemocnice ve Vilniusu a v Kaunasu.
 
Sovětská vláda naléhala na odstoupení od vyhlášení nezávislosti a 18. dubna 1990 vyhlásila hospodářskou blokádu Litvy. Byly zastaveny dodávky ropy, uhlí a dalších surovin a průmyslových výrobků. Blokáda, trvající do 2. července 1990, byla neúčinná. Posledním pokusem, jak zabránit samostatnosti Litvy, bylo ustavení promoskevského Výboru národní spásy v lednu 1991, který vyhlásil převzetí moci v zemi. Sovětské jednotky obsadily budovy rozhlasu a televize ve Vilniusu, při srážkách zahynulo třináct Litevců. Zdvihla se vlna protestu.
 
Nejvyšší rada postavila Výbor národní spásy mimo zákon a 9. února se uskutečnilo referendum o budoucnosti litevského státu. 90,5% oprávněných voličů hlasovalo pro nezávislý stát. Dne 11. února 1991 schválila Nejvyšší rada ústavní zákon. Skutečně nezávislým státem se Litva stala až tehdy, když ji po srpnovém pokusu o puč v SSSR v září 1991 uznal Sovětský svaz. Země se stala členem OSN. V parlamentních volbách v říjnu 1992 zvítězila levicová Demokratická strana práce.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f6300)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz