reklama

 
banan webhosting

Norské ohlédnutí

V roce 1905 Norsko vystoupilo z personální unie se Švédským královstvím, která platila od roku 1814. Vyhlásilo svoji samostatnost a dánského prince Karla zvolilo za svého krále jako Haakona VII. Roku 1991 nastoupil na trůn Harald V. Podle ústavy je země dědičnou konstituční monarchií, ale funkce krále je v podstatě symbolická.
 

 
Před sjednocením země
 
Už ve 4. stol. se na skandinávském pobřeží utvářela silná mocenská centra Normanů. Mezi nejvýznamnější patřili normanští Vikingové, kteří v 8. až 11. stol. podnikali dobyvačné cesty a ovládli zčásti Island, Grónsko a některé anglické ostrovy.
 
Normanská království sjednotil r. 872 král Harald I. Krásnovlasý. Za vlády Olofa I. Trygvessona, který nastoupil na trůn r. 995, se začalo v Norsku šířit i přes pronásledování křesťanství. Po králově smrti r. 1028 vypukla občanská válka. V bojích o norský trůn se nakonec prosadil král Sverre Sigurdsson, který založil dědičné Norské království.
 

 
Unie s Dánskem a Švédskem
 
R. 1397 dánská královna Markéta spojila svoji zemi s Norskem a Švédskem do kalmarské unie. Dánové získali rozhodující vliv v politice i ve správě, což podněcovalo vzestup norského národního povědomí. Po napoleonských válkách, které Dánsko oslabily. Norové vystoupili z unie a dostali se pod nadvládu Švédska, s kterým se sjednotili do personální unie.
 

 
Nezávislost
 
Švédové poskytovali Norsku poměrně velkou autonomii. Přesto došlo koncem 19. stol. k několika srážkám zájmů, které r. 1905 vyústily do rozpadu unie. Norský parlament odhlasoval vystoupení Norska a zvolil dánského prince Karla za norského krále Haakona VII. V 1. světové válce zůstalo Norsko neutrální a v politice neutrality pokračovalo až do začátku 2. světové války. Přesto ho roku 1940 obsadila německá vojska. Proti okupaci se v zemi postavilo silné odbojové hnutí. Okupace skončila r. 1945.
 

 
Dějiny po r. 1945
 
Obnovu Norska po 2. světové válce v rozhodující míře podporovaly USA. R. 1965 poprvé ztratila většinu Norská dělnická strana, která byla vládní stranou od konce války. Po vítězství konzervativců v září 1981 se stal předsedou vlády K. Willoch, ale r. 1986 ho opět vystřídala Gro Harlem Brundtlandová (do r. 1989). Po krátké vládě Jana P. Syseho se r. 1990 stala opět premiérkou. Po volbách r. 1993 moc převzala vláda koalice Norské dělnické strany se Stranou středu. R. 1976 obyvatelstvo velkou většinou odmítlo návrh na zrušeni monarchie.
 

 
Hospodářství a průmysl
 
Přes nepříznivé přírodní podmínky (neúrodná půda, velká geografická členitost země) patří Norsko do skupiny tzv. malých průmyslových států. Norové dobře využívají přírodní zdroje své země (dřevo, ryby, rudy a rozličné minerály), které zpracovává rozvětvený průmysl. Protože roční objem těžby dřeva je menší než jeho spotřeba, v posledních letech se dřevo do Norska dováželo, aby byl zpracovatelský průmysl dostatečně zásoben surovinami.
 
Norsko patří v celosvětovém měřítku mezi země s největším rybolovem, který však zápasí v současnosti s problémy, protože výlov byl nadměrný a musela být zavedena jeho regulace.
 
Norsko je bohaté na nerostné suroviny (železná ruda, pyrit, uhlí). R. 1971 se začala těžit ropa a zemní plyn, ale od r. 1981 těžba klesá. Od r. 1981-82 zaznamenal stagnaci také průmyslový vývoj, zejména těžký průmysl, který se orientuje ne export. Nejrozvinutějším odvětvím je těžba a zpracování hliníku, hned po něm následuje dřevozpracující průmysl. V referendu 27. a 28. listopadu 199 452,2 procenta voličů odmítlo vstup země do Evropské unie.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f5400)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz