Bývalá španělská provincie Honduras vyhlásila nezávislost roku 1821. Nejdříve patřila k mexickému císařství a od roku 1823 byla součástí Středoamerické federace. K Hondurasu patří také ostrovy Islas de la Bahía v Karibském moři. Honduras se definitivně osamostatnil jako republika v roce 1838.
 

 
Historický vývoj
 
Západní část Hondurasu patřila kdysi k říši Mayů s vysoce rozvinutou kulturou. Dodnes o tom svědčí ruiny Cópanu. Kryštof Kolumbus objevil 30. července 1502 ostrov Guanaja a 14. srpna vstoupil u mysu Honduras poprvé na americkou pevninu. O 22 let později začali oblast osídlovat Evropané a původní indiánské obyvatelstvo v krvavých bojích vytlačili z jeho území. Honduras, který svými bohatými nalezišti zlata a stříbra přitahoval kolonisty, byl roku 1525 formálně vyhlášen za španělskou kolonii.
 
V letech 1539 až 1821 byl Honduras součástí španělského generálního kapitanátu Guatemala, dokud nevyhlásil nezávislost. Do roku 1823 patřil k mexickému císařství, potom byl spolu s Guatemalou, Salvádorem, Nikaraguou a Kostarikou součástí Středoamerické federace. Roku 1838 se Honduras stal samostatnou republikou. Z Hondurasu se postupem času stal politicky nejstabilnější stát Jižní Ameriky. Při moci se střídali vojenští diktátoři a demokraticky zvolení prezidenti.
 
Přetrvávající pohraniční konflikty se sousedními státy - Salvádorem na jihozápadě, Guatemalou na západě a Nikaraguou na jihovýchodě a vnitropolitické rozpory mezi konzervativci a liberály charakterizovaly politickou situaci. Od roku 1911 USA vícekrát intervenovaly v Hondurasu, protože země, která žije převážně z exportu banánů, je na USA hospodářsky závislá.
 
Protože Honduras odmítl povolení vstupu do země přistěhovalcům z přelidněného Salvadoru, vypukla roku 1969 mezi oběma státy válka - tzv. fotbalová válka, která skončila až 30. října 1980 mírovou smlouvou.
 
Po státním převratu 7. srpna 1978 převzal moc Policarpo Paz Garcia a zastavil na dlouhou dobu proces demokratizace. Roku 1986 byla sestavením vlády pověřena znovu liberální strana. V polovině 80. let došlo ke sporu se sousední Nikaraguou, kde v té době byla u moci marxistická vláda Daniela Ortegy, protože povstalci vykonávali vojenské operace proti nikaragujské vládě na území Hondurasu.
 
V letech 1990-1994 byl prezidentem představitel pravicové Národní strany Rafael Leonardo Collejas Romero, který se snažil řešit nejpalčivější sociální problém - nezaměstnanost - a problémy rozvoje průmyslu vytvořením fondu pro sociální stabilitu.
 

 
Hospodářství a doprava
 
Přestože pouze jedna čtvrtina území Hondurasu je zemědělsky využitelná, jde o typicky agrární stát. V zemědělství pracuje až 60% obyvatelstva. Na rozsáhlých plantážích obdělávaných s pomoci moderní zemědělské techniky však nacházejí lidé málo práce a většina honduraských rolníků hospodaří ve svých malých soukromých podnicích, které produkují především kukuřici, proso, fazole a banány. Nejdůležitějším zdrojem finančních příjmů je káva, takže výkyvy její ceny na světovém trhu se Hondurasu výrazně dotýkají.
 
Honduras je často nazýván banánovou republikou, protože vedle Ekvádoru, Kostariky a Filipín patří k předním vývozcům banánů na světě. Až 95% banánových plantáží je v rukou dvou amerických koncernů, United Brands Company a Standart Fruit Company, takže největší podíl zisku z exportu těchto zemědělských produktů proudí do Severní Ameriky.
 
Agrární reformy ve prospěch rolníků zůstaly zatím bez účinku. Průmysl je málo rozvinut. Tradiční těžba zlata a stříbra ztratila význam.
 
Země je však bohatá na nerostné suroviny, které se ovšem málo využívají. V průmyslovém zpracování jsou na prvním místě domácí suroviny (maso, cukrová třtina, tabák, dřevo a vápenec). Honduras má vzácné lesy, v kterých je však těžba kvůli nedostatečně rozvinuté dopravní infrastruktuře značně omezena. V posledních letech stát podporuje chov hovězího dobytka. Maso se exportuje i do USA a Portorika.
 
Nejdůležitějšími partnery v zahraničním obchodě Hondurasu jsou USA, Japonsko a Spolková republika Německo. Nejvíce se vyvážejí banány, dále káva, dřevo, bavlna a rudy. Protože v Hondurasu má skutečnou moc v rukách malá vrstva statkářů, vojsko, zahraniční obchodní společnosti, a dvě třetiny půdy vlastní jen 5% obyvatelstva, vládne v zemi značné sociální napětí.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f4600)