V roce 1866 získalo Lucemburské velkoknížectví samostatnost. O rok později byla v Londýně vyhlášena neutralita země. Politika neutrality však skončila v roce 1949, kdy se Lucembursko rozhodlo vstoupit do NATO. Od roku 1947 bylo Lucembursko členem celní unie Benelux a o 10 let později vstoupilo do EHS.
 
Na území dnešního Lucemburska se v 10. stol. zformovalo hrabství. Po r. 1136 vláda nad Lucemburskem nejdříve připadla hraběti z Naumuru r. 1214 a poté ho sňatkem získal Walram II. Jeho prastrýc Jindřich IV. byl r. 1308 zvolen německým králem jako Jindřich VII. R. 1310 povolala jeho syna Jana Lucemburského česká šlechta na český trůn. R. 1354 propůjčil Karel IV., král německý a český, syn Jana Lucemburského, Lucembursku statut samostatného vévodství a vládcem zde ustavil svého bratra Václava. Ten r. 1355 spojil Lucembrusko s Brabantskem.
 
Když r. 1383 bezdětný zemřel, připadlo Lucembursko synovi Karla IV., českému králi Václavovi, který je udělil r. 1388 Joštovi Moravskému a r. 1411 vévodovi brabantskému a limburskému Antonínovi. R. 1443 přinutil nedostatek peněz jeho ženu Elišku Zhořeleckou prodat Lucembursko burgundskému vévodovi Filipu Dobrému.
 
R. 1477 převzali Lucembursko spolu s burgundským dědictvím Habsburkové, od r. 1555 patřilo španělské větvi tohoto rodu a bylo připojeno k Španělskému Nizozemí, r. 1659 patřila jižní část Lucemburska Francii. Zbytek území zabralo r. 1714 Rakousko, od r. 1795 se stala země součásti Francie. Na Vídeňském kongresu r. 1815 byla Evropa znovu rozdělena. Lucembursko bylo povýšeno na velkovévodství, stalo se členským státem německého spolku a uzavřelo personální unii s Nizozemskem.
 
Oblasti východně od řeky Mosel připadly Prusku. R. 1830 obsadila Belgie západní valonskou část Lucemburska, kterou jí r. 1839 přenechaly velmoci, r. 1843 bylo velkovévodství připojeno k německé celní unii. Když se r. 1866 rozpadl německý spolek, pokoušel se francouzský císař Napoleon III. získat Lucembursko od Nizozemska, což r. 1867 vyvolalo tzv. lucemburskou krizi. V jejím důsledku bylo Lucembursko vyhlášeno neutrálním státem.
 
Pevnost vybudovaná r. 1815 jako pruská garnizóna byla odstraněna. Když r. 1890 vymřel po meči holandský královský rod nasavsko-oranžský, připadlo Lucembursko nasavsko-walramské dynastii. V letech 1914-1918 bylo okupováno Německem. R. 1919 musela velkovévodkyně Marie Adelheida pro své přátelské postoje k Německu odstoupit ve prospěch své sestry Charlotty. Ta vládla do r. 1964. Po ní se vlády ujal její syn Jan, který vládne dodnes.
 
Když r. 1940 Lucembursko znovu obsadili Němci, odešla Charlotta do exilu. Po válce vstoupila země do západoevropských organizací (1945 OSN, 1948 Bruselský pakt, 1948 OEEC, 1949 NATO, 1960 OECD), r. 1951 se stalo zakládajícím členem Montánní unie. Díky vysokým příjmům na obyvatele (35 850 USD r. 1993) je druhou nejbohatší zemí světa. Lucembursko má bohaté zásoby železné rudy, která se těží a zpracovává od konce 19. stol. Ve výrobě oceli se dostalo na 17. místo na světě.
 
Většina oceláren a železáren je soustředěna v jižní části země. Aby nedošlo k jednostranné závislosti na tomto průmyslovém odvětví, podporuje od 50. let stát budování podniků zaměřených na výrobu plastických hmot, umělých vláken a na farmaceutický průmysl.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f3800)