reklama

 
banan webhosting

Mekka pejskařů II - Valencie

: Před několika lety se konala velká světová výstava psů ve španělské Valencii. Tato akce byla pro nás, skalní pejskaře, natolik lákavá, že jsme prostě nemohli odolat! Mimo nedostatku financí jsme si byli vědomi všech dalších možných překážek, ale rozhodli jsme se, že je prostě musíme všechny překonat.
 
Tak se i stalo a my, čtyři chovatelé, jsme se vydali na cestu ve škodovce, doprovázeni svými psy. Byly to dvě collie (tricolorní pes a zlatá fena) a dvě sheltie (rovněž pes a fena, oba tricolorní)
 
Na jedno auto byla tato posádka až, až - zvlášť když k tomu přibyl stan, spací pytle, vařič na propan-butan a veškeré zásoby jídla a pití pro všechny na týden! Chudák autíčko, opravdu "pokleslo v kolenou" když mělo vyjíždět ze vrat!
 
Drželo se ale opravdu víc než statečně a v žádném případě nás nezklamalo. Splnilo také plán prvního dne cesty - dovézt nás do Francie. Na noc jsme se utábořili poblíž benzinové pumpy, kde jsme si uvařili prostou večeři a poté s úlevou jsme se zakutali do příjemných spacáků. Noc byla teplá a tak jsme ani nepotřebovali stavět stan - ostatně ten zůstal nerozbalený po celou cestu, protože počasí k nám bylo opravdu milosrdné.
 

 
Jedeme dál
 
Po vydatně snídani jsme pokračovali statečně dál. Odpoledne jsme byli už ve Španělsku a tam jsme neodolali moři a v kouzelném liduprázdném zálivu jsme se vykoupali my i pejskové. : To nám trochu nabouralo časový plán a tak jsme po krátkém spánku v příjemné vinici strávili další noc. Ráno jsme se vydali k cíli naší cesty, Valencii.
 
Dojeli jsme pozdě večer a tak nebylo moc času ani možností vybírat si místo k noclehu, spokojili jsme se tedy obyčejnou loukou.
 
Sluníčko nás ráno vzbudilo a našlo nás všechny dost nervózní, protože na nás už dolehla hektická atmosféra výstavy. Radost měli pouze naši psi, protože při pohledu na své konkurenty v žádném případě necítili obavy nebo méněcennost. Ve skutečně světové konkurenci byli ve svém živlu.
 
Čas ukázal, že jejich klid a sebedůvěra byla oprávněná, protože všichni se umístili v těžké konkurenci na 1. - 3. místě!!! To byl skutečně nevídaný úspěch našeho chovu a pár konkurentů nemohlo uvěřit svým očím.
 
Byli jsme opravdu velmi šťastní, ale následně se dostavila nekonečná únava. Přesto jsme ale začali s klidem a obdivem sledovat své okolí. Překrásné výstavní vilky, nádherné zahrady a kouzelnou přírodu vůbec. Bylo neuvěřitelné, že jsme si z okének auta mohli trhat sladké pomeranče! A přestože nás majitelé plantáží jasně viděli, nikdo se na nás nezlobil, ale s chápajícími úsměvy nám odpovídali na naše nesmělé a neumělé pozdravy. Těžko jsme se loučili s milými lidmi i kouzelnou přírodou a tak jsme první noc na zpáteční cestě strávili jenom malý kousek od Valencie - a to na břehu moře.
 

 
Cesta zpět
 
Ráno na nás plně dolehly starosti ze zpáteční únavné cesty a tak jsme ji zkrátili přes Švýcarsko. Udělali jsme dobře, protože alespoň letmé poznání této země a jejích obyvatel byl pro nás nezapomenutelný zážitek, který stál za to.
 
Domů jsme tedy dojeli nabití dojmy a pouze pozitivními zážitky. Asi pouze člověk, který dokáže pochopit co to je žít celý život za "železnou oponou" může rozumět našim pocitům ze získané svobody. Mladší generace už nemůže chápat a my jí pouze přejeme, aby takovou situaci nikdy nezažila, protože svět je tak krásný-
 
Jarmila J. Křečková (do soutěže se svolením autorky zaslal Vojta Furák, f1700)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz