reklama

 
banan webhosting

Hory Slovensko 2001 - díl III.

:
 
5. den
 

 
Počasí: jasno, teplota kolem 30°C
 

 
Tak tento den jsme se rozhodli, po třech náročných tůrách, že si uděláme volno a navštívíme Poprad spolu s Belanskými jeskyněmi. Návštěva Popradu byla zpestřená návštěvou zubaře, neboť mé přítelkyni vypadla plomba. Nakonec z návštěvy nic nebylo, neboť bychom museli čekat až na nás dojde řada po všech objednaných pacientech. Takže po prohlídce Popradu, který má docela hezky vyřešené a opravené centrum (nesmí se chodit moc dál), jsme jeli do Tatranskej Kotliny a navštívili Belanské jeskyně. Jeskyně krasového původu (90,-Sk/osoba) jsou docela rozlehlé a plné krápníků, takže si bylo co prohlížet. Akorát jsme se museli vyrovnat s tím, že do jeskyní se prudčeji stoupá, venku je vedro a vevnitř stálá teplota 5o C. Prohlídka trvá 70 minut a dá se v tričku a kraťasech vydržet. Z Tatranské Kotliny se vydáváme ještě dál k polským hranicím až do Ždiaru, kde se ubytováváme opět na privátu (160,-Sk osoba/den). Příští den nás čeká neplánovaná tůra přes Belianské Tatry, které jsou dlouhodobě uzavřené a vede přes ně jedna jediná tůra, která není zakreslená na mapách. Dozvěděli jsme se o ní úplnou náhodou, při večerní procházce okolí Ždiaru.
 

 
:6. den
 

 
Počasí: jasno, teplota kolem 30°C
 

 
Trasa dne: Ždiar (896 m.n.m.) - Monkova dolina,Rigľový potok - Široké sedlo (1830 m.n.m.) - Kopské sedlo (1749 m.n.m.) - Chata při Zelenom plese (1551 m.n.m.) - Dolina Siedmich prameňov - Tatranská Kotlina (760 m.n.m.)
 

 
Vydáváme se na tůru a docela jsme zvědaví jaká bude, neboť Bielanské Tatry jsou lidem nepřístupné již od roku 1978. Takže od samého počátku jsme nadšeni a vystupujeme nejdříve lesem, poté les mizí a objevují se obrovské a nádherné horské louky na úbočí hor. Příroda je tady úplně jiná než ve Vysokých Tatrách a tak je po celou dobu výstupu na co koukat. Výstup je docela místy namáhavý a ještě jej zpestřuje obrovské množství much. V okamžiku kdy jsme se dostali na louky, již pokračujeme v mírném stoupání až do Širokého sedla, kde se nám otevře fantastický výhled na celé Tatry od východu.
 
:Poté pokračujeme do Kopského sedla. Za celou dobu jsme potkali celkem 8 osob, což je naprosto nesrovnatelné například s Kriváněm. Z důvodu obrovské návštěvnostmi jsme také odmítli výstup na Rysy, kde to místy připomíná průchod frekventovaným nádražím. Odtud míříme už značenou cestou na Chatu při Zelenom plese, kde si dáváme pro změnu kyselicu (35,- Sk) a lehce odpočíváme. Poté jdeme ještě kousek po značené trase a odbočujeme na neznačenou, ale v mapě zakreslenou cestičku. Potřebujeme se totiž dostat ze žluté na zelenou, ale neexistuje mezi nimi oficiální spojnice. Tady poznáváme jaký je rozdíl mezi používanou a nepoužívanou trasou. Ta nepoužívaná je zajímavější, hezčí a hlavně bez všudypřítomných papírových kapesníčků. Dostáváme se na zelenou (přítelkyně až do poslední chvíle nevěřila mé intuici a chtěla se pořád vrátit) a míříme velmi pohodlnou cestou kosodřevinou a lesem do Tatranské Kotliny. Máme obrovské štěstí, protože přicházíme na autobusovou zastávku a zrovna přijíždí úplně narvaný autobus, který nás odváží do Ždiaru.
 

 
Text a foto: Vojta Janíček
 
Doprava a support: Marcelka a Punto
 

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz