reklama

 
banan webhosting

Střelba po dopravních značkách

:Mezi horskými masivy Kréty leží velmi pozoruhodné náhorní plošiny. Asi nejznámější je Lasithi, na které se nachází i diktejská krápníková jeskyně, další z míst pokládaných za Diovo rodiště (při prohlídce zde bohužel rozhodně nebudete sami). Jak už jste asi vytušili z předchozích řádků, v následujícím textu navazujeme na předchozí článek o našem putování po Krétě, po ostrově, který rozhodně stojí za návštěvu.
 
Náhorní plošiny působí především při pohledu shora velmi impozantně. Pozoruhodná je zejména jejich prakticky absolutní plochost, která si v ničem nezadá třeba s tuzemským Polabím. Navíc zde najdeme celé řady větrných mlýnů. Tištěný průvodce nám většinou řekne, že se používají k čerpání podzemní vody, ale opět - nesmíte (nebo alespoň nemusíte) hned všemu věřit.
 
Prakticky všechny mlýny, které jsme viděli, pracovaly totiž v kruhu (asi nějak jako recyklující se fontána), aniž konaly jakoukoliv užitečnou práci. V chudých oblastech, které již nejsou cizinci příliš navštěvovány, působí tento rozmar poněkud bizarním dojmem. Voda se dnes údajně čerpá spíše prostřednictvím moderních čerpadel.
 
Na plošině Lasithi stojí za pozornost i obrovský platan situovaný ve vesnici jménem Krasia. Nejstarší krétský strom vůbec lze údajně najít kdesi v soutěsce Samaria, pokud vám ho ovšem zcela neskryjí davy lidí, které sestupují v jediném nekonečném šiku před vámi, za vámi, vedle vás (a v horším případě pak bohužel jaksi také ve vás). Ale i když nešťastnou náhodou minete nejstarší strom: viděli jste už někdy borovice rostoucí přímo z kolmé stěny?
 

 
Pozor na cestu
 
Už jsme uvedli, že při výstupu na krétské hory nelze víceméně počítat s ničím na způsob značených cest. Problémem je, že to není jediný zvýšený nárok na orientaci, jemuž je podroben návštěvník krétského vnitrozemí. Mapy jsou opravdu ve vývoji - asi jako nehotový počítačový program, který občas dělá něco úplně jiného, než by měl.
 
Absolutní velikost ostrova nedává příliš možností k tomu, aby zbloudilec již nikdy nepřišel do civilizované oblasti, nicméně s tím, že vás silnice zavede někam zcela jinam, než avizuje, se rozhodně vyplatí počítat. Nedostatek vody, vedro a vražedné slunce, málo cest, problematická orientace - nechceme vzbudit dojem, že krétské vnitrozemí je neprostupná divočina, ovšem pobyt zde může rozhodně vyhovovat i dobrodružněji založeným jedincům.
 
V případě "logistických" problémů s orientací a dopravou jedna užitečná rada: spoléhat na pomoc místních obyvatel se nemusí vždy vyplatit.
 
Ne snad, že by Kréťané byli nějak nepřátelští k cizincům (bez ohledu na řecký původ slova "xenofobní" jsou vesměs naopak velmi milí a ochotní), ovšem exaktnost je pro ně věcí prakticky neznámou. Autobusy pojedou "někdy", respektive "asi ještě dnes". "Snad" tím směrem, kam chcete vy. Zaprášená silnice vás zavede "někam" k pobřeží.
 
S tím souvisí i velice liberální přístup místních obyvatel k věci tak zbytečně rigorózní, jako jsou pravidla silničního provozu. Do zatáček se jezdí v libovolném směru, slušností je pouze pořádně nahlas zatroubit. A co se týče dopravních značek, ty slouží především jako cvičné cíle pro střelbu.
 
To je věc, která může cizince opravdu překvapit. Prakticky všechny dopravní značky ve vnitrozemí jsou prostřílené skrz naskrz. Místním ouzem či rakií obvykle namol opilí Kréťané se tímto způsobem prostě baví. Zbraň zde má doma prakticky každý. Snad to souvisí s tím, že krétské dějiny jsou neustálým sledem cizích okupací (Římané, Arabové, Benátčané, Turci, v poslední řadě pak Němci po úspěšné výsadkářské akci roku 1941) a povstání proti nim, které po roce 1945 zpestřila občanská válka. Kréťané se dodnes cvičí ve střelbě na vše, co se hýbe, včetně zpěvného ptactva. Možná i tento povahový rys místních obyvatel přispěl nezanedbatelnou měrou k tomu, že vyjma koz a ovcí působí ostrov poněkud pustým, téměř "faunoprostým" dojmem.
 
Co se pak týče střelby do jiných cílů, ve vnitrozemí je stále živá krevní msta. Přetrvává rovněž pocit, že policie a justice řešení osobních sporů jenom zbytečně komplikují. Zahraniční návštěvník na nic z toho zřejmě přímo nenarazí, nicméně ještě v nedávné době se zde dvě sousední vesnice prakticky vyhladily a při soudním řízení v Athénách vyzývali obžalovaní otevřeně své děti, aby si dobře prohlédli a zapamatovali tváře svědků - pokud tato historka tedy není čímsi na způsob myslivecké latiny...
 

 
Další mínojské paláce
 
Kromě turisty zaplaveného Knóssu je na ostrově řada dalších paláců. Pokud pomineme větší klid k prohlídce, liší se tyto objekty i tím, že nejsou rekonstruované. Nechci Knóssos jakkoliv hanět, je ale dobré si uvědomit, že místní památky, které tam dobře známe z fotografií v knihách o krétsko-mykénském období, jsou vesměs výsledkem poměrně odvážných rekonstrukcí. Dobře to ilustruje jedna z fresek umístěná v archeologickém muzeu Heraklionu (kde lze mimo jiné najít i slavný Disk z Faistu). Freska je zde přítomná hned ve dvou alternativních rekonstrukcích, jednou jako "dvě hrající si opice" a podruhé v podobě "sběrače krokusů". Sběrač krokusů je asi esteticky působivější, ovšem většina badatelů dnes upřednostňuje hrající si opice.
 
Naproti tomu například mínojský palác v Malii působí v porovnání s tím knósským velice skromným dojmem. Pokud ale chcete vidět něco, co nemáte možnost zhlédnout v knižních reprodukcích, pak třeba právě Malia za pozornost rozhodně stojí.
 
Pavel Houser

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz