reklama

 
banan webhosting

Nezbývá, než zatloukat

Imigrační úředníci letos v květnu zřejmě zdokonalili taktiku. A nebo jsem měl až dosud štěstí. Mezi obvyklé otázky, kde se bud v USA zdržovat, co tam budu dělat a kdy zase (konečně) odjedu, se vloudila jedna nečekaně zákeřná: ""Jaké je vaše zaměstnání?""
 
Hlavou se mi prohnala vzpomínka na loňskou dovolenou v Tunisku, kde jsem neprozřetelně přiznal, že jsem novinář, a pak jsem u tamního úředníka strávil čtyřikrát více času než ostatní. Rozhodl jsem se mlžit. ""Pracuji jako editor."" Ostatně, mám to i na vizitce.
 
""Aha, a nejste teda náhodou novinář?"" Strašně nerad lžu a tak jsem se rozhodl vylézt s pravdou ven: ""No, jsem."" ""Ale vy máte turistické vízum. Tak to běžte támhle do těch dveří."" A tak jsem šel.
 
Přede mnou na stejný problém narazil kolega z konkurenčního periodika a tak už pán a dáma za dveřmi měli své zkušenosti. Po něm prý ještě chtěli peníze za novinářské vízum (které v hotovosti neměl a bankomat na letišti nefungoval), na mě už se úředník jen spikenecky ušklíbl: ""Ale vy možná ani žádný článek z návštěvy USA nenapíšete, takže je to vlastně v pořádku, že?"" Někde uvnitř mě se střetla novinářská hrdost (samozřejmě, že něco napíšu, když sem jedu) s touhou projít přes imigrační úředníky. ""Určitě něco napíšu, no vlastně, možná..."" ""Tak běžte.""
 
Až příště pojedu do USA pracovně na nějakou konferenci, buď si pořídím to správné vízum, nebo budu zatloukat. Ale mezi námi: není to tak trochu divné, mít v pasu 2 americká víza? Opravdu jsou novináři tak nebezpeční?
 
Petr Mandík

 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz