reklama

 
banan webhosting

Tam, kde se možná narodil Bůh

:V průvodcích se o tom téměř nedočtete. Cestovní kanceláře a jejich doprovodné programy samozřejmě vycházejí také především z toho, co vyžaduje většina zákazníků. Kréta? To je přece slunce, moře, pláže a pokud jste opravdu aktivní a poučení chtiví, pak tedy Knóssos. Možná ještě sejít soutěskou Samaria (která následkem toho bohužel mírně připomíná Rysy v době pravidelných svazáckých výstupů), to už ovšem musíte být hodně zdatní až otrlí - a stejně vás raději šestkrát upozorní, že si máte dávat velký pozor a první pomoc je v případě nouze vždy nablízku.
 
Kréta má ale i svou druhou tvář, odvrácenou od přívětivého azurově modrého moře. Můžete ji snadno minout a ani po třítýdenním pobytu mezi slunečníky a lehátky její existenci vůbec nezaregistrovat, což je ovšem škoda. Při vší úctě k paláci v Knóssu jsou zde totiž i jiné, v jistém ohledu možná zajímavější objekty z mínojské doby, kromě Samarie mnoho dalších neméně pozoruhodných přírodních památek. Pojďme se podívat na několik z nich. Zdůrazňuji - několik. Třebaže Kréta není ostrov velký rozlohou, členité pobřeží i obtížně přístupné oblasti hornatého vnitrozemí vám rozhodně neumožní projít ji za týden.
 

 
Zastavení první: Diova rodiště
 
Kde se narodil Zeus? Mnoho míst se (konec konců, pokud zůstaneme v antickém Řecku, stejně jako třeba v případě Homéra) sváří o tuto poctu. Jen na Krétě jsou taková místa minimálně tři. Je to jeskyně Dikteo Andron na náhorní plošině Lasithi, tzv. Diův ostrov ležící nedaleko krétských břehů - sem vám ovšem většina cestovních kanceláří nabídne vyjížďku lodí, při které můžete spatřit mj. delfíny, takže toto místo příliš nezapadá do našeho ""alternativního"" pohledu. A co za třetí? Zkuste si vzpomenout. Pokud se vám to podaří, případně pokud pomůžete paměti nějakou knihou o řecké mytologii, zjistíte, že jde o horu Ida.
 
Většina pramenů se přinejmenším shodne na tom, že na svazích Idy byl Zeus tajně vychováván, dobře skryt před zraky svého kanibalského otce Krona, a potravu mu opatřovala božská koza Amaltheia. Pokud nahlédnete do tuzemského Atlasu, najdete horu Ida ve středu Kréty o dozvíte se, že má nadmořskou výšku 2456 metrů. Na Krétě se ovšem pod pojmem Ida rozumí celý horský masiv a vlastní vrchol se označuje jménem Psiloritis. Na jeho úpatí leží i jeskyně Ideon Andron, právě jedno z Diových rodišť. Místo naštěstí není zaplavené turisty. Jednak je poměrně těžko přístupné, jednak zde archeologové právě kutají a návštěvník toho tedy mnoho neuvidí.
 

 
Výstup na Psiloritis
 
Od konce června se i na nejvyšších krétských horách setkáme se sněhem jen velmi výjimečně. Až na několik míst zde nejsou ani žádné srázy, skály a převisy hrozící zřícením o stovky metrů. Co tedy výstup nejvíce komplikuje, je faktická nepřítomnost cest.
 
Řekové, asi vzhledem k panujícímu vedru, nejsou právě turisticky (ve smyslu chodivě) založení. Protože totéž platí pro většinu návštěvníků ostrova, prakticky jedinými obyvateli hor jsou místní kozy a několik velmi rázovitých pastevců. Možná se v průvodcích někde pod čarou dočtete o cestě značené červenými kolečky nebo mužíky. Nevěřte tomu! Raději berte vážně jinou, mezi doložkami o autorských právech nenápadně skrytou poznámku, která hovoří o tom, že dílo je v neustálém vývoji.
 
Prakticky vypadá podle našich zkušeností výstup na libovolnou krétskou horu tak, že se chvílemi plahočíte vyschlými kamennými poli, kameny pod vámi vytrvale ujíždějí a tlučou vás (v lepším případě) do nohou. Pokud jste dostatečně vytrvalí i vy a neodradí vás ani slunce pálící z bezmračné oblohy, nakonec se doplazíte na jakýsi vrchol. Jestli je to ten váš, však můžete obvykle jen hádat. Pouze výjimečně zde najdete jakékoliv objekty (kaplička, nenápadný patník), které vám pomohou v identifikaci místa. Zbývá se rozhlížet po okolních kopcích a odhadovat, zda jsou výše než vy.
 
Ale konec konců - možná jste sice vylezli jinam, než jste původně zamýšleli, pohled na šedé skály a středomořskou vegetaci však za tu námahu téměř určitě stál.
 

 
Fauna a flóra
 
Při popisu výstupu jsme ještě opomněli jednu podstatnou věc. Pokud zde nejsou pouze kameny, můžete také narazit na chomáče přátelsky vyhlížejících o občas i kvetoucích rostlin. Samozřejmě, všechno to jsou mimikry. Jak lze v prostředí, kde je velká nouze o vodu, celkem čekat, horská vegetace se skládá prakticky výhradně z trnitých částí.
 
V nižších nadmořských výškách, tak pod 1500 metrů, již najdeme i olivovníky. Tyto sympatické stromy jsou pro Krétu obzvlášť typické. Ačkoliv se botanikové nedokážou shodnout, zda je v Řecku oliva původní a nebo zda se sem rozšířila z Malé Asie a Fénície a následně zplaněla, dnes se každopádně uvádí, že na Krétě rostou olivovníků miliony. Najdeme zde olivovníky pečlivě opečovávané, stromy zcela ponechané sobě samým i takové, pod něž dá líný sadař pouze jednou za rok jakousi plachtu, z niž pak posbírá spadané plody.
 
Protože rostliny plné trnů nejsou zrovna ideální pochoutkou ani pro místní ovce a kozy, odnesou to ubohé olivy. Krétské kozy dokáží do jisté míry šplhat po stromech a někteří jedinci si v tom dokonce navzájem pomáhají, různě se přidržují, podpírají a lezou si po zádech. Je to celkem půvabný příklad darwinovské adaptace.
 
Mimochodem, v blízkosti zvířat a salaší se (přinejmenším pokud chceme věřit Průvodci cestovní medicínou) můžeme nakazit i jednou z mála specificky balkánských chorob, tzv. horečkou papatači. Příznaky choroby však mají po pár dnech odeznít víceméně samy od sebe, takže nepropadejte panice.
 
Dokončení těchto poznámek z naší cesty Krétou naleznete v příštím ""vydání"" Bedekr.cz.
 
Pavel Houser

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz