reklama

 
banan webhosting

Všechno o Karlštejnu

Léto začíná podle kalendáře 21.června, ale pro mě začíná až 1.července, kdy mně spolu s ním začínají i prázdniny. Vždy se těším na prázdniny, ostatně jako jakýkoliv návštěvník školních ústavů sedící před katedrou. Prázdniny, o kterých chci povídat byly ve znamení cestování po českých památkách. Dnes bude řeč o první z nich.
 
První týden jsem měl na to, abych se vzpamatoval z toho, co mi škola na konci roku zase vyvedla a pomalu se chystal na výlet. To pondělí druhého týdne jsme s rodinkou vyjeli. Kam? To jsem původně také nevěděl. Vyjeli jsem směrem ku Praze a asi po dvou hodinách jsme byli cíli na dohled. Cestou jsem nabíral stále větší a větší podezření o tom, kam že to vlastně jedem. A byl jsem rád, že moje podezření bylo správné, neboť tam, kam jsme jeli jsem se vždycky chtěl podívat. Než vám prozradím jméno toho hradu, tak bych snad o něm mohl říct to, že je to vrcholně gotický hrad založený v roce 1348 a řeknu-li, že byl založen Karlem IV., pak vám již jistě dojde, že nejde o nic jiného než o Karlštejn.
 
: Vím, že Karlštejn je známý, ale každý kdo na něm byl a byl na něm po prvé ví, že je to nádherný zážitek. A i já byl na něm to léto po prvé. Přijeli jsme do vesničky pod hradem a na hlídaném parkovišti jsme nechali naše auto. Unaveni po jízdě a plni nadšení jsem rychle vylezli z auta a vydali jsme se na cestu vedoucí na hrad. Podél cesty bylo rozestavěno mnoho stánků s různými věcmi a všemožnými suvenýry pro turisty. Letmo jsem je pro-
 
hlédl, ale nejvíc jsem se těšil, až dojdu nahoru. Netrvalo dlouho a my měli namáhavou cestu za sebou a stanuli na nádvoří onoho krásného hradu. Otec šel zjistit od kolika hodin jsou prohlídky a já se se zbytkem rodinky rozutekl po přístupných částech hradu.
 
Prošel jsem se v nádherných hradních zahradách, vyšplhal jsem na hradby, ze kterých byl překrásný rozhled dolů a taky navštívil hradní studnu, která dosahuje neuvěřitelných 80 metrů. Když se otec vrátil měl už lístky pro celou rodinu a oznámil nám, že prohlídka začne za půl hodinky. Do té doby jsem se ještě toulal po hradě a kochal se jeho krásou a nedobytností.
 
Před velkými dveřmi se utvořila skupinka, ve které jsem byl i já se svou rodinkou a průvodce, který nám byl přidělen, nám odemkla nechal nás vstoupit do první místnosti, kde nás přivítal a začal nám vyprávět historii tohoto hradu.
 
Spustil:
 
"Srdečně vás vítám na hradě Karlštejn, který byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české korunovační klenoty, které zde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy téměř 200 let-"
 
Už si přesně nepamatuji co říkal, ale zalovím-li v paměti, řeknu vám ještě, že stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky a v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Na nejvyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.
 
Procházeli jsme dál hradními místnostmi a průvodce nám ke každé říkal co je zač a k čemu sloužila. Dokonce se nám i pochlubil, že v Kapli sv. Kříže je zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14. stol., soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika, která je prý největší na světě.
 
Byli jsme příjemně překvapeni zajímavostmi, které jsme se o tomto skvostném hradě dozvěděli a po skončení prohlídky jsme se pomalu vydali na cestu zpět k autu a přitom si vyprávěli, co všechno se nám tam líbilo.
 
Došli jsem k autu a chystali se odjet, když v tu chvíli máma zjistila strašlivou věc, a sice že si v autě nechala klíčky, aniž by si to uvědomila. Protože když vystupovala, tak v domnění, že je má u sebe, auto zevnitř zajistila a dveře zabouchla. Teď však zjistila, že klíčky jsou uvnitř a my nevěděli, co budeme dělat. Ještě že hlídač parkoviště byl pohotový a zkušený automechanik, protože uměl typ našeho vozu odevřít obyčejným kusem drátu. Když se mu to po deseti minutách pocení konečně povedlo, byli jsme velice šťastní a jemu vděční. Poděkovali jsme mu, nasedli do auta a už jsme ujížděli směrem k našemu domovu. Musím říct, že tohle byl pro mě jeden z nezapomenutelných zážitků.
 
Vojta Furák (soutěžní příspěvek, f200)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz