Již od mládí jsem vášnivým kaktusářem a tak jsem se vydal za kamarádem do Peru, kde kaktusy rostou jako u nás třeba pampelišky. A tak bych se s vámi chtěl podělit o zážitky z Jižní Ameriky.
 
Nejprve něco málo o geografických údajích této země. Peru se nachází v Jižní Americe, jeho rozloha je 1 285 216 km čtverečních, hlavní město je Lima, obyvatel je 19,5 milionů. Jsou to většinou Jihoameričtí Indiáni a míšenci. Měna je inty což s rovná 100 antavos.
 
Peru sousedí s Brazílií, Bolivií a Paraguayí. Nejkrásnějším zážitkem jsou Andy, kam jsem se vydal fotografovat kaktusy. Podařilo se mi nafotit vzácné druhy kaktusů (o nich jsem vydal knihu, kterou můžete koupit v knihkupectvích s názvech o Pěstování kaktusů).
 

 
Vysoko v Andách
 
Vysoko v peruánských Andách, na skalnatém výběžku z něhož po obou stranách spadají hluboké srázy, vystupuje z mraků citadela Machu Picchu. Lidé, kteří ji vybudovali, již dávno vyhynuli a město upadlo v zapomění. Znovu bylo objeveno až ve 20. století, čtyři sta let po svém zániku.
 
Na majestátním pozadí hory Huayna Picchu uvidíme rozvaliny Machu Picchu, inského města postaveného na hřbetu And vysoko nad údolím řeky Urubamby. Velkolepost staveb naznačuje, že Machu Picchu snad bývalo horským letoviskem aristokracie z hlavního města Cuzka. O příčinách zániku se můžeme dohadovat.
 
V roce 1911 se americký historik a archeolog Hiram Bingham vydal údolím řeky Urumamby a objevil inckou pevnost Vilcamambu, město, které bylo srovnáno se zemí v roce 1572, kdy Španělé dobývali řiši Inků. Bingham však nevěřil, že objevil Vilcamambu, jeho výprava narazila na Machu Picchu dosti náhodně. Po více než šestisetmetrovém stoupání nalezla výprava poblíž vrcholu kamennou, několik set metrů širokou terasu, nad níž se tyčily zdi z bílé žuly. Přestože byly porostlé hustou vegetací, povšiml si dokonalého řemeslného zpracování.
 
Bingham si uvědomil, že ona zeď s přilehlým půlkruhovým chrámem nad jeskyní patří k nejkrásnějším kamenickým dílům světa. Za rok se Bingham na Machu Picchu vydal znovu, vykácel porost a zahájil vykopávky. Objevil mnohavrstevnatý komplex náměstí, lázní, nádvoří, vodních kanálů, domů, paláců a chrámů.
 
Při stavbě bylo použito dokonale opracovaných žulových kvádrů bez použití malty. Kvádry do sebe zapadaly, že mezi ně nebylo možné zarazit ani čepel nože. Některé z největších kvádrů, k jejichž výrobě měli Mayové pouze primitivní kamenné nástroje, váží až 100 tun. Stavitelé je pravděpodobně usazovali pomocí lan nebo pák.
 
Poloha města v sedle mezi dvěma horami Machu Picchu a Huayna Picchu je dokonale chránila před útočníky. Z prudkých srázů se nabízí nádherný pohled do úzkého kaňonu řeky Urubamby, jímž by museli nepřátelé projít na cestě do inckého hlavního města Cuzka. Předpokládá se, že národ, který vybudoval říši srovnatelnou s římskou, dokázal využít strategicky výhodné polohy.
 
Machu Picchu vzniklo někdy v 15. století. Pravděpodobně v něm žilo asi 1 000 obyvatel- kněží, šlechticů i dělníků. V domech na dolních terasách, postavených z nahrubo opracovaných kamenů, žili běžní obyvatelé, zatímco na vyšších terasách stály domy a úřadovny šlechty.
 
Západně od města je posvátná plošina Intihuatana, tzv. kůl k uvázání Slunce. S Intihuantanou sousedí dva prosté chrámy, chrám Tří oken a Hlavní chrám. Pravděpodobně neměly střechu, aby kněží mohli pozorovat oblohu. Inkové považovali Slunce i Měsíc za božstva. Nejvíce uctívali Intiho "Boha Slunce". Považovali jej za předka vládnoucího císaře a otce Inků.
 
Inkové pravděpodopbně opustili Machu Pichu ještě předtím, než v roce 1533 do jejich hlavního města dorazili Španělé. Pravděpodobně se nikdo nedoví, proč záhadné incké město bylo opuštěno.
 
Americký badatel Hiram Bingham z Yaleovy univerzity však zůstal do smrti přesvědčen, že objevil město Vilcabambu, legendární poslední útočiště poražené incké říše.
 
V Sacsayhuamanu, nedaleko bývalého hlavního města incké říše Cuzka se dnes opět konají oslavy na počest boha Slunce Intiho. Tradičně jsou pořádány o zimním a letním slunovratu. Součástí osmidenních oslav byly motlitby, obětování zvířat i listů kokosových palem a každoroční poutání boha Slunce k posvátnému kameni.
 
Rudolf Šubík (soutěžní příspěvek, f200)