reklama

 
banan webhosting

Nejen černá pláž

Nasedáme na loď a v 8:30 odplouváme na ostrov Santoriny. Marně hledáme místo, kde bychom se mohli usadit, ale je pozdě a tak jsme si vzali zahradní židličky a usadili se na nich. Nejprve zastavujeme na Parosu, je tu vidět pouze skalnaté pobřeží s kostelíkem...
 
Ono vlastně není vidět skoro nic, protože je zataženo a poprchává. Za hodinu připlouváme na ostrov Naxos. Loď vplouvá ještě do přístavu na ostrovech Ios, Sikonos (že by sluníčko?), Folegandros (tady nás opouští náklaďák čuníků, který se střídá s autem plným oveček). V 8 večer konečně vplouváme do sopečné kaldery. SANTORINY.
 
V přístavu jsou jenom dvě hospůdky, tři cestovní kanceláře a klikatá cestička nahoru na kráter. Kam teď? Do turistických informací pro mapu, abychom se po cestě nahoru neztratili. Naštěstí nepůjdeme celou noc pešky nahoru. Kromě mapy jsme získali i ubytování v hotelu Olympia. Sice nevíme kde je, ale když nás tam odvezou...
 

 
Je sobota 22.4. Ráno nás probudilo volání: Hallo boy - že by uvítání? Ne, prodavač židlí. Dnes už svítí sluníčko a tak se vydáváme do Firy - správního města Santoriny. Leží asi 15 minut od našeho hotelu, který má i bazén. Vypuštěnej.
 
Ve Fiře se připravují na Velikonoce. A my procházíme malebné uličky plné krámku a taveren, našli jsme místo odkud je krásný výhled na celý kráter i s vulkánkem. Skalnatá římsa tvořící páteř půlměsícovitého ostrov padá z výšky 400 metru přímo do modrých vod zatopeného sopečného kráteru.
 
Odpoledne nasedáme na autobus do Oíi - další městecko plné hotelů, jeskynních apartmánu, pěkných výhledu a zbloudilých uliček a kostelíku. Jako všichni návštěvníci Oíi, i my pozorujeme západ slunce. Ještě se stavíme v taverně na gyrosu a pak posledním autobusem v 9 zpět.
 
Ve Fiře procházíme temnou mlhou a pak už hurá do studeného apartmánu.
 

 
Neděle 23.4.: Dopoledne opouštíme Olympii i s bazénem a ojíždíme do Perissy. Po několika okružních kolečkách nás autobus vysadil na Black beach. Žije to tady čilým turistickým ruchem, ale až v sezóně.
 
Je tady jedna otevřená hospůdka (mají tam super sendviče), moře, černý lávový písek my a pár časných turistu. Postavili jsme si hradby z písku a začali hledat místo na složení našich kostí. Kdo hledá najde. Usínáme s výhledem na celé městečko a na hvězdičky.
 

 
Pondělí 24.4.: Ráno se nám trošičku zatáhlo a my se začali škrábat sem a tam do sedla Selláda 369 m.n.m., kam dorážíme asi za hodinu. Zde se nacházejí ruiny antického hlavního města Théry. Ale v pondělí mají zavřeno. Zjistilo to i několik dalších nadšenců. Tak jsme se vydali po klikaté cestě dolu do Kamari.
 
Asi v půlce nám zastavuje autíčko, směřující do Firy a odváží nás do Kamari na pláž. V taverně na pláži si dáváme oběd. Pak už jsme se svalili na pláž a nabírali sily na další pochod do Pyrgosu (autobusem by jsme museli přestoupit ve Fiře). Ještě jsme se prošli po pláži a pak už jsme jenom šli a šli a šli, batohy čím dál těžší a kopec čím dál vetší a delší, až jsme kolem půl osmý dorazili do Pyrgosu.
 
Tam jsme zjistili, že tam ubytování nenajdeme a tak jsme odjeli autobusem do Firy, kde nás hned turistu chtivý hoteliér odvezl do penzionu Anna.
 

 
Úterý 25.4.: Dneska odjíždíme autobusem do Akritiri, kde vykopávají antické město. Viděli jsme dvoupatrové budovy a obchod s keramikou z 16. století př.n.l. Potom přelézáme přes skálu na Red Beach. Tam jsme okusili obr vlny,(ale jenom po kraťasy) a začali hledat cestu na maják. Po přelezení dalších skalisek jsme se radši vrátili (kolem domácích divokých zvírat) zpět na cestu. Autobusem se vracíme zpátky do Firy.
 
Martina Šubrtová (soutěžní příspěvek, f100)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz