reklama

 
banan webhosting

Testování odolnosti

Budu vám vyprávět o jednom výletu na Velkou Fatru. Bylo to v čase přechodu jara a léta, takové zajímavé počasí - chvíli pěkně a chvíli zase déšť, však to znáte. Tehdy jsme se dostali vlakem na Slovensko konkrétně do obce Kraľovany (430 m.n.m.) blízko u toku řeky Váh... Kromě našich zážitků vám nabízím i pár informací.
 
Protože jsme si chtěli zkrátit cestu na hřeben, začali jsme stoupat po úbočí kopce, no vlastně hory Kopa (1187 m.n.m.). Až na hřeben. Cesta to nebyla vůbec jednoduchá všude samé skalisko, příkrý svah a tak si dokážete představit, že to nebyla vůbec žádná legrace. Navíc jeden kamarád měl špatně sbalený batoh, a tak jsme za chvíli mohli slyšet rachot padající konzervy z jeho báglu. No legrace.
 
Konečně jsme se dostali na vrchol - upocení, mokří ale šťastní. Celkem nás překvapilo, že turistická stezka je nějak zarostlá lopuchama. Zřejmě jsme byli jediní, kteří po dlouhé době stáli na vrcholu Kopy. Měli jsme naplánováno, že dojdeme až směrem k Borišovu (1510 m.n.m.), kde jsou prý otevřené dřevěné sruby, ve kterých se dá nocovat. Situace se však začala vyvíjet jinak. Asi po 5 km se ozval druhý kamarád, že mu prý není dobře, bolí ho prý břicho. A tak to došlo až tak daleko, že se od nás odpojil a šel směrem dolu do údolí někam ""k Martinu"", a že prý pojede domů, aby nás nezdržoval. Tak jsme zůstali tři.
 
Šli jsme poměrně svižným tempem, když tu najednou ztmavla obloha a začalo pršet. Cestou na Kľak (1394 m.n.m)., kam jsme chtěli dnes dojít už začal skuhrat i ten druhý kamarád, že prý jsme se stratili a tak dál. Vrchol všeho byl, když mi řekl, že chodíme pořád dokola. To jsem opravdu nechápal, jak ho to mohlo napadnout, protože jsme se drželi značky a šli ""rovnou za nosem"". Déšť ovšem nepřestával a nářek mého spoluvandrovníka naopak sílil. Nezbylo než se zastavit, pozorně zorientovat mapu a správně se rozhodnout.
 
Podle mých odhadů bychom ke srubům asi nedošli a navíc počasí bylo stále horší a horší, tudíž jsem se rozhodl že sejdeme dolu do údolí a tam si najdeme nocleh . Takže jsme odbočili z Jarabiné (1314 m.n.m.) na ""zelenou"". Tato značená cesta se nám ovšem ztratila (nebo mi ji). Šli jsme tedy lesem po toku potoka v domnění že nás dovede do údolí. A taky že ano. Asi po 2 hodinách úmorného sestupování jsme narazili na lesní cestu a vydali se po ní dál do civilizace. Nohy už jsme pomalu ani necítili, ale nakonec jsme šťastně dorazili k jedné chatě, kde pronajímali turistům pokoje.
 
Vděčni za suché obydlí jsme se umyli a okamžitě ulehli do suchých přikrývek. Takže tím pro nás zkončil výlet na Velkou Fatru. Ještě zbývalo dopravit se do Martina na vlakové nádraží. Naštěstí jsme narazili na autobusovou zastávku a tak jsme autobusem dojeli tam kam jsme potřebovali . Na tuto, i když nepříliš podařenou výpravu docela rád vzpomínám, protože celkem prověřila naše fyzickou i psychickou odolnost.
 
Podruhé jsem byl na Velké Fatře s turistickým zájezdem. Měli jsme naplánovanou trasu na chatu pod Borišovom přes Lysec, Malý Lysec a Javorinu (1338 m.n.m.). A taky jsme ji šťastně absolvovali, až na závěrečnou část, kdy jsme se bořili skoro po kotníky do bahna - cesta byla totiž rozmoklá. No a my, abychom si cestu zkrátili začali jsme vymýšlet různé story o ""bahňácích"", kteří sídlí na Velké Fatře a napadají bezbranné turisty. Zkazky nabývaly někdy až šílených rozměrů a podob - ale cesta nám zatím rychle uběhla.
 
Ještě bych uvedl pár informací o Velké Fatře. Je to rozsáhlé krystalické pohoří severojižního směru. Na západě je výraznou zlomovou linií oddělené od Turčianské kotliny. Na východě hraničí s Nízkými Tatrami, na severovýchodě s Chočskými vrchy a Liptovskou kotlinou. Na severu ji ohraničuje Oravská vrchovina, na jihu Kremnické a Starohorské vrchy.
 
Kromě letních turistických vycházek, lze na Fatru jezdit i s běžkami. Hlavní hřeben je poměrně rovný a nabízí různé zajímavé běžkařské trasy.
 
Miroslav Pelc (soutěžní příspěvek, f500)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz