reklama

 
banan webhosting

Korejské dobroty

Jiný dav, jiný mrav, říká se. Jakmile se člověk vypraví do vzdálenějšího zahraničí, brzy zjistí, že je to jednoznačně pravda. V následujícím článku vám nabízíme pohled do korejské kuchyně a jídelny. A nejde o pohled ledajaký...
 
Příbor se skládá ze dvou hůlek a jedné lžíce. Jako procvičení hůlkožroutství doporučuji rybí trh v Inchonu, kde si můžete dát čerstvě nastříhanou chobotničku, která se svými chapadýlky bude snažit po hůlce šplhat. Pokud se Vám podaří chapadýlko sníst dříve, než vám tlápne na prstík, vyhráli jste. Hra je to jednoduchá, chapadýlko dobře přilne a na rozdíl od jiných pokrmů nemá tendenci z hůlky padat.
 
Jako nejjednodušší pokrm v restauraci si můžete objednat třeba vařenou rýži nebo nudle. I když to v jídelníčku vypadá poněkud nezajímavě, pro Korejce se rozumí samo sebou, že se na stole za chvilku objeví též KIMČI (všudypřítomný, řádně uležený salát) a další přílohy, často v podobě velmi drobných sušených rybiček, pepřových a čili omáček a ruzných kousků zeleniny a to už je samo o sobě bohaté a vydatné jídlo. Tyto přílohy jsou běžné a nejsou za ně očekávány žádné peníze navíc.
 
Kimči je navíc pro Korejce něco, co přece evropan vůbec nemůže jíst, a tak často tleskají, pokud jen ochutnáte. Je to zajímavý fenomén, na který jistě padlo mnoho diplomových prací všech oborů. Původ přípravy kimči je ze starých dob, kdy se zelí nechávalo naložené ve velkých keramických hrncích jako zásoba na zimu. V lednici takový salátek vydrží i několik týdnů a měsíců a často má velmi podivné barvy a zápach. I tak to ale není nic, čemu by se člověk musel vyhýbat.
 

 
Kde a jak na to
 
Při jídle buď sedíte na polštářích či rohožích na zemi nebo se vznášíte na barové stoličce. Běžné stoly jsou obvyklé především vrestauracích západního stylu. Pravidla stolování jsou rovněž velmi odlišná. Není například zásadní, kdo si v jakém pořadí sedne, ale hodně záleží, v jakém pořadí kdo začíná jíst. Ten nejváženější jí první a je neslušné začít jíst spolu s ním. Takových pravidel je spoustu a v podstatě se na ně nelze nijak připravit.
 
Už samé jídlo funguje na principu sdílení všeho, co je na stole. Pokud vám tedy váš korejský kamarád nebo obchodní partner z druhého konce stolu náhle zaloví v misce, kterou mylně považujete za svou, je to úplně v pořádku. Protože korejský stůl téměř nezná chody, vše se octne na jednom stole najednou a často není jednoznačně určené, co kam přijde a co je čí. Nezbývá pak nic jiného, než se pro různé dobroty natahovat. Jediné, co je na stole skutečně vaše, jsou hůlky, lžíce, to z čeho pijete, malá mistička na odkládání jídla a žínka ve funkci ubrousku. Samotní Korejci mají někdy problémy, když přijedou do Evropy a mají chuť na něco z cizího talíře. Díky principu sdílení funguje pravidlo, že čeho se dotknete hůlkami nebo lžící, už musíte sníst. Jinými slovy, je třeba se v jídle nepřehrabovat.
 
Téměř v každé restauraci mají stoly uprostřed hořák s kovovou mřížkou, na které si můžete opékat různé kousky masa. Pokud hořák nenajdete a přesto si maso objednáte, jistě se objeví nějaký způsob, jak se před vámi hořák za chvíli vyskytne, a potom už na něm můžete jen vesele obracet kousky, máčet je v omáčkách a spolu s rybičkou a česnekem vše zabalit do širokého listu. Takto přichystaný uzlík všeho dobrého se pak jí a zapijí buď vodou nebo rýžovou pálenkou Sodžu.
 

 
Alkohol a spol.
 
Po večerech, vyjdete-li si na flám, budete nejspíše pít rýžové víno Makoli, pálenku Sodžu, nebo pivo. Makkoli se často podává ve džberu, ve kterém je velká lžíce, kterou se víno rozlévá do šálků. Má velmi nepopsatelnou neprůhlednou matnou barvu a stejnou i chuť. Pálenka Sodžu je svými 22 % alkoholu zrádná. Není problém se přecenit v tom smyslu, že z toho se člověk neopije. Navíc je i v obchodech cenově velmi dostupná.
 
Korejci pijí alkohol v poměrně velké míře, ale přes to je jejich opilost v něčem kultivovanější než třeba ta česká. Klíčovým zaříkávadlem je ""Konbe!"" - výzva k přípitku,nebo-li naše ""Na Zdraví!"". Pro jistotu připomenu, že je velmi nezdvořilé dolévat nápoj sám sobě a je důležité být pozorný a neustále dolévat ostatním, jsou-li jejich kalíšky prázdné. Odmítnutí dolití se setká s nepochopením stejně jako u nás.
 
Pokud vás čeká dlouhá cesta vlakem nebo autobusem, určitě si budete chtít přibalit nějakou svačinu. Ideální a v Koreji k tomu hojně používaný je KIMBAB (KIM = mořská řasa, BAB = vařená rýže). Jsou to taková bílá kolečka se zeleným okrajem a barevným středem. Vzniknou rozkrájením rýže zabalené do válečku z mořské řasy, kde uprostřed může být různá zelenina. Kimbab se připravuje na spousty způsobů a dá se koupit v alobalu i v luxusním dárkovém balení. Jiná podoba svačiny je obyčejný český knedlík bez housek s násladlou chutí. Je trochu menší, ale je to on.
 

 
Na ulici
 
Závěrem přiblížím pokleslejší, ale levnější formu stravování, tedy na ulici. Obvykle nenajdete žádné okénko, ze kterého páchne přepálený olej a vystrčí se ruka s párkem v rohlíku. Vše se odehrává v malých krytých stáncích, ve kterých nejčastěji postarší žena připravuje různé rýžové knedlíčky v chili omáčce, nebo fritované neidentifikovatelné věci na špejli.
 
Několikrát jsem takovouvěc ochutnal a zjistil, že je to párek zafritovaný do hustého těsta, kousky kandovaného masa v mouce, obalované vejce natvrdo a spousta jiných nabodnutelných věcí. Další zvláštností je jemně rozkrájená fritovaná zelenina v těstíčku. Protože se některé pokrmy dopřipravují, můžete posedět na lavici nebo židličce, která je v každém takovém stánku přítomná. Stánků je všude dost a nemůžete je minout ani v menším městě.
 
(om)


 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz