Dva měsíce v Austrálii III
Národní park Eungella, Cedar falls, Conway beach. Také moře, kde se dá konečně koupat, neb v něm nejsou žádné potvory. A na závěr samozřejmě návrat domů. To vše, včetně pár praktických rad na cestu, naleznete v závěrečném díle tohoto cestopisu.
16/03/99
Ráno nás čekalo probuzení v 6:00, protože kolem našeho stanu se prohánělo hejno hrabavejch a kvokajících slepic (screch turkey), které nám začaly drze klovat do odpadků a do B.B.Q.. Dan je šel rozehnat a byl klid. Pak ještě trocha spánku. Pak vstávačka a pomalu pakovačka. Stále otravujou ty slepice. Ještě před odjezdem jsme šli hledat ty ještěrky ze včerejška. Našli jsme jen menší než včera, ale foto proběhlo úspěšně. Pak už směr CONWAY NAT. PARK Cestou jen jedna zastávka u CEDAR FALLS, ale nic moc. Po příjezdu na CONWAY BEACH jsme postavili stan a dali si toho dne první jídlo - kukísky. Pak procházka po pláži, kde zápasíme s krabem a Dan nachází velkou mušli. Západ slunce a večer v kempu za doprovodu žab. (280 km)
17/03/99
Ráno odjezd směr EUNGELLA NAT. PARK. Několik kilometrů před EUNGELLA stoupáme klikatou silničkou do ""hor"". Několik GRIDů a DIPů a jsme na vrcholu. Zde se v plné kráse rozprostírá malá vesnička. Několik zatáček a zastavujeme. Děláme si snídaňooběd - 12 vajec. Pak následoval LOOKOUT CIRCUIT, tam pár foteček pokračujeme do BROKEN RIVER. Zde se selfregistrujeme pro kemping a pokračujeme do nedalekého FERNFLAT CAMPING AREA. Stavba stanu a vyrážíme na walk. První zastávka je hned na počátku walku, kde je možno vidět platypuse (ptakopysky). Bylo zde jen několik žebravých vodních želv a jeden obrovský úhoř.
Pokračujeme ve walku. Po cestě několik marných pokusů o vidění platypuse. Walk měl 13 km. Zmrzlinka a hurá vařit véču. Večer ještě jeden pokus o platypuse, ale slabota. Zase to byl jen reklamní trik. Tma, oheň, hudba, když tu náhle začínají se oběvovat zvířátka. Krmíme je, fotíme a je jich čím dál více. Ano, byli to zvířátka zvaní POSSUM. Zanedlouho je máme i v autě. Situace začíná být dramatická. Oheň ne a nehoří, dechu už je také málo a tak se chystáme spát. Zvířátkům se to asi nelíbí a tak koušou Toma do palce u nohy. Tak prcháme do stanu a rychle spát. (190 km)
18/03/99
A je tu ráno. Drobný deštík, ale hned přestal. Snídaně a balíme. Při údržbě vozu nacházíme nějaké zvířátko, jak si vyrobilo hnízdo na autobaterii. Musíme ho však vyhnat, neboť by to pro něj bylo nebezpečné. Odjezd směr MACKAY. Tam jdeme na Internet, Karel opravuje telefon. Pak už jen jedeme a jedeme. Ubytováváme se v kempu v YEPPOON. Jsme u moře a konečně se zde dá koupat. Již žádné Jellyfish (medúzy), krokodýlové, či jiné potvory. Teda doufáme. (450 km)
19/03/99
Ráno po snídani jsme jeli po pobřeží do ROCKHAMTONu. Cestou jsme dali koupačku v moři i přes varování na možný výskyt medúz a tak. Super. Voda byla jako kafe. U ROCKHAMPTONu jsme navštívili OLSEN'S CAVERNS. Byli jsme na prohlídce je my tři a průvodce. Prohlídka byla výborná. Orientace potmě, akustika katedrály, smrad z netopýrů a tak. Poté jsme jeli zpět do ROCKHAMPTONU, kde jsme nakoupili a dopřáli si ""obídek"" u Pizza Hut. Pak závěrečný přesun do GLADSTONE. Tam večerní procházka a návštěva hospůdky, kde si dopřáváme XXXX. Cestou zpět do kempu nás ještě obtěžuje jeden chlapík z nějaké ochranky. Prý jsme ho urazili. Vše se vysvětlilo a jdeme spát. (220 km)
20/03/99
Ráno s malým kocourkem vyrážíme dál. Příjezd po gravelroad do AGNES WATERS. V informacích je nám doporučena návštěva jednoho parku. Jedem tam. Šlo o EURIMBULA NAT. PARK. Cesta začala hned brodem, kde nám opět trochu vody nateklo do auta. Jeli jsme opravdu pomalu, protože stav cesty byl hrozný. Přískoky a kličkováním jsme se dostali až k doporučené lokalitě. Obědváme, ale jelikož znovu začíná pršet jedem pryč. Jedem přes BUNDABERG až do WOODGATE. Zde tak kempujeme. (200 km)
21/03/99
Ráno stále prší. Balíme stan za deště a po krátké zastávce na pláži mizíme pryč. Oběd u McDonalds a jedem až do TIN CAN BAY. Zde v přístavu zjišťujeme, že se zde dají krmit a vidět delfíni. Pokračujeme do několik kilometrů vzdálené RAINBOW BEACH. Po cestě se dáváme v COOLOOA NAT. PARKU krátký walk na POONA LAKE. Krásné čisté jezírko. Je zde i nedaleko kemp, ovšem přístupný pouze pro 4WD. Nepokoušíme osud a pokračujeme na RAINBOW BEACH. Koupačka v moři, pak ubytování v kempu. Večer dochází k opravě výfuku. Večeře, karty a spát. Ráno totiž brzo vyrážíme do TIN CAN BAY na delfíny. Jsou tam totiž k vidění mezi 7-8 hodinou ranní a to za přílivu. (220 km)
22/03/99
Ráno rychlá pakovačka. Kolem 7:30 přijíždíme do TIN CAN BAY. Již z auta je vidět, že je odliv jako prase. Nálada trochu poklesla. Jsme na místě. Již se tu srocuje několik nadšenců jako my a další ještě přijíždějí. Nic se neděje. Lidé zde v poklidu nakládají a vykládají své lodě. Nálada je dost špatná, ještě poté, co nás nějaká lady vyhodila z naloďovací rampy. Kolem 8:30 se náhle o kousek jinde než bylo ono pozorovací místo něco děje. Jdeme tam. Ve vodě stojí pár delfínochtivých turistů a jejich průvodce běhá vodou sem a tam. Ano a za několik vteřin skutečně spatřujeme delfína. Tedy bylo to na pěknou dálku a byla to jen hřbetní ploutev, ale byl to on. Přejeme si všichni, aby připlaval blíže a nechal se krmit. Nestalo se. Delfín ještě několikrát ukázal záda a za několik minut zmizel.
Turisté odjeli, začal příliv a bylo po všem. Ale i toho mála bylo pro naši výpravu dost. Delfín ve volné přírodě je pro nás pěkný dárek. Ještě fotka pana Smažky. Odjíždíme do GYMPIE. Měníme a vybíráme peníze, nákup, no a máme už šroub a klíč na výfuk. Pokračujeme na NOOSA HEADS (středisko SUNSHINE COAST). Krásně svítí sluníčko, koupeme se v moři. Mitche málem odnesl spodní proud na širé moře, ale dokázal se vrátit sám. Odjíždíme zakempovat směrem do vnitrozemí. Projíždíme pár brodíků a zajíždíme do KENILWORTH STATE FOREST. Kemp nacházíme nedaleko BOOROMBA CREEK No.1 Pečeme buřtíky na ohni - mňam. Karel provádí noční opravu výfuku. V noci se ukázal jeden possum. Pak jdem spát. (226 km)
23/03/99
Ráno Karel doopravil výfuk. Byla to fuška, ale už je to hotovo, už je to uděláno. Odjíždíme do kempu No.2 a zde začínáme walk na 633 metrů vysokou vyhlídku MOUNT ALLAN. Výstup se z počátku zdál jednoduchý, ale po několika set metrech stoupání začala smažka. Zcela upocení jsme po neustálém stoupání udělali fotečku na vrcholu. V dálce se zdá, že prší, tak rychle dolů, ať nezmokneme. Nezmokli jsme.
Jedeme autem a opět začíná pršet. V NAMBOURu dáváme oběd u RED ROOSTER. Pak malá zastávka v BIG PINAPLE. Stále prší. Přijíždíme do CALOUNDRA. Ubytování v kempu. Musíme prát, neboť už nemáme co na sebe. Rychlá akce, svlíkáme ze sebe všechno co se dá, a už jedou pračky. Venku začíná pěkný vichr. Mračna se stahují a není naděje, že by prádlo uschlo. Stavba stanu. První várka prádla se suší venku. Zatím neprší. Sušíme zároveň i v sušičce. K večeři salátek - moc dobrý. Začíná pršet, takže prádlo suché i polosuché dáváme do auta. Dosušíme ráno. (65 km)
24/03/99
Ráno pochopitelně prší. Na chvilku přestává. Balíme a Tomáš se jde vykoupat do moře. Na pláži leží vrak lodi DICKY. Podle něho se také jmenuje pláž. Opouštíme SUNSHINE COAST a jedem na BRISBAIN. (Kde to slunce mají schované?) Cestou se zastavuje v GLASS HOUSE MOUNTAIN. Obhlížíme to z lookoutu a vybíráme, na kterou horu vylezeme. Pochopitelně na tu nejvyšší, MOUNT BEERWAH. V Průvodci píšou, že stačí dobrá kondice. Fotečka před výstupem a jdeme na to. Lesní cestička končí pod skálou a dál je na skále jen žlutá čára jako značka. První část dost hardcore, stupy, chyty a tak. Tomáš tam radši končí, protože cesta vypadá dost nebezpečně a jemu kloužou boty. Po ˝ hodině výstupu se Karel s Danem dostávají pod převis a nevědí jak dál. Značky skončily a tak zkoušejí vyšlapané pěšinky. Hned napodruhé se trefují, obcházejí kopec na druhou stranu a pokračují na vrchol. Dostali se tam. Vrcholové foto.
Ze sestupu měli trochu obavy, ale bylo to OK. Tomáš mezitím stačil dole sežrat tuňáka. Z buše se vrháme do víru velkoměsta BRISBANE. Procházíme se centrem, taky tam, kde bylo EXPO'88 (navštívilo 10 mil. lidí, psalo se o tom všude na světě, -). Spát budeme v BRISBANE FOREST PARKu, cca 30 km z centra. Z města stoupáme do hor a padá tma. Za tmy se snažíme najít site. Ve světle našich baterek se nám to daří jen těžko. Klasický oheň, který nehoří (Jak tady může shořet buš???). Opečení tří kotlet - jsme na dietě a jdeme spát. Málem bych zapomněl. Ten den byl nějak bouřlivý. ""Nic není na své místě a všechno se sype!!!"" (120 km a 6 km pěšky)
25/03/99
V klidu snídáme vdolečky a čajík a píšeme pohledy. Vyrušují nás při tom dva pávi. Znovu do Brisbane, na Internet a tak. Po obědě jedeme směr GOLD COAST. Snažíme se sehnat nějakou second-handovou gumu, protože z levé přední nám už kouká kord. Dost shánění, ale podařilo se. Jakási paní nám tvrdí, že na jedné nápravě musejí být gumy se stejným ??? no a to bohužel nevíme. A tak nám za $50 přezouvají celou přední nápravu. Na každém kole je teď jiná pneu, ale podle paní ze servisu je to OK. Hledáme ubytování a objevujeme zábavní park. Zítra ho zkusíme. Stavíme stan, sedíme u ledničky, píšeme deník a kecáme. Kolem jede dodávka a z ní se ozývá: ""Hi guys!"" Zdravíme také, ale nevěnujeme tomu ani trochu pozornosti. Dodávka jede za chvíli zpět a zastavuje přímo u nás. Čekáme, co bude dál najednou se ozývá: ""Ahoj kempeři"" Byl to Slovák-emigrant. Sedíme s ním, kecáme a pijeme pivko. (120 km)
26/03/99
Ráno po snídani pakujeme za štěkotu dorážejících ratlíků ze sousedství. Pak vyrážíme směr DREAMWORLD. Jsme tu přesně v 9:00am. Jelikož všechny atrakce začínají až v 10:00am, procházíme se parkem a koukáme na to, co nás čeká. A je to tu., Je 10:00am a my začínáme horskou dráhou. Pak Wipeout atd. Absolutní jedničkou byla ale lavice. Sedačka pro 8 lidí padající ze 120 metrů volným pádem, no adrenalinu bylo dost. Mezi další atrakce patřilo autíčko, které má zrychlení z 0 na 160 km/h za 7 sekund a dochází v něm k přetížení 4,5 G. Pak ještě kláda, sjezd peřejí, malá horská dráha ve zlatém dole, atd. Na závěr dne si dáváme lavice 2x za sebou. Pak už odjezd na GOLD COAST. Zde jsme našli kemp mezi mrakodrapy. Potkáváme také naše známe Holanďoše. Dlouho s nima kecáme a zjišťujeme, že mají stejné zkušenosti s černohubkami jako my. Pak ještě procházka centrem GOLD COAST - Surfers Paradise. Fakt hrůza. Pak jdeme spinkat. (30 km)
27/03/99
Ráno rovnou do moře. Vlny jsou tu obzvláště silné a trochu s námi cloumají. Pak snídaně v garáži Colesu a hurá pryč. Přijíždíme do LEMINGTON NAT. PARK. Zde je opět spousta lidí, ale jde to. Stavíme stan a hurá na walk. Jde o TREE TOP WALK, tedy o chodníček ve výšce 15 metrů ve stromech. Pro přebytek lidí prcháme pryč. Jdeme na ELABANA FALLS, pak BOX LOG FALLS až k BLUE POOL.
Cestou se několikrát překračoval potok a Karel testnul své Goro-boty. Úspěšně. Pak fotečka hada, na kterého málem Tomáš šlápnul. Celkem jsme ušli 14 km. Po návratu do kempu zjišťujeme, že zdejší svaz žen, který tu kempuje vedle nás je lehce přiopit a dělá bordel. Při přípravě naší večeře jsme byli označeni za Francouze. Trošku se i ochladilo. Přece jenom jsme v 1050 metrech nad mořem. Prcháme se zahřát do spacáků. (80 km)
28/3/99
Ráno je opět smažka. Prcháme rychle na TREE TOP WALK a fotíme. Lezeme i na strom do výšky 30 metrů. Zpět do kempu, snídaně a odjezd směr BINNA BURA LEMINGTON NAT. PARK. Po cestě fotíme zvířátko Alpaca. Asi to byla lama, ale nevíme to určitě. V parku se vydáváme po žluté na BALLUNJUI FALLS. Po cestě dva lookouty. Vodopád byl pěkný, dokonce jsme našli i pozůstatky nějakých schodů, zřejmě nahoru na vodopád. Vracíme se a cestou potkáváme malého černého hada a mraky ještěrek. Po cestě si ještě dáváme výhledy na krajinu a pořizujeme nechutný snímek GOLD COASTu. Přechod hranice z QLD do NSW. Příjezd do BYRON BAY. Opět potkáváme Holanďoše. Procházka městem plným bubínkářů a jdeme spát. (230 km)
29/03/99
Ráno si jdeme půjčit surfy. Půjčujeme 2 + neoprény. A vplouváme do vln. Je to paráda. (Zapomněl bych, je zataženo). První pokusy. Jsme tam s partičkou zkušených surfařů. Byli jsme varováni, že je to pěkná dřina. A skutečně po několika hodinách vysíleni obědváme bagetky, které ještě sebou nesou pokutu za špatné parkování (úhel stání). Je to $60. Pokuta končí v - Jdeme opět do vln. Surfujeme až do večera. Véča, procházka do města. Zde si dáváme ve vyhlášené nádražní hospůdce pivko. Taky jsme si ho za dnešek zasloužili. Hraje zde živá hudba. Je nám fajn. Dnes usneme jako miminka. (5 km)
30/03/99
Ráno si dáváme ještě rychlou hodinovku surfu. Pak rychlá pakovačka a odjezd. Snídaně a pak odjezd na maják CAPE BYRON. Zde dosahuje nejvýchodnějšího místa Austrálie - AUSTRALIAN MOST EASTERN POINT. Fotečky a spatřujeme zde v moři partičku delfínů. Fotíme je z velké dálky. Dokonce občas skáčou přes vlny. Pokračujeme dál na jih. Koupačka v YAMBA. Kempujeme dále na jih, nedaleko BROOMS HEAD v YURAYGIR NAT. PARKu a to v LAKE ARRAGAN. Objevujeme zde velké stádo klokanů. Jsou jich mraky a jsou pěkně velcí. 50 metrů od stanu šumí moře, skáčou klokani, zapadá slunce (foceno 3,5 clona, 5""). Je tu pohodka. (200 km)
31/03/99
První budíček máme okolo 6:00 am. Řvoucí dítě pobíhá kolem stanu. K snídani máme studený čajík navařený předchozí večer + kukísky. Vyrážíme nakrátký walk na LAKE ARRAGAN. Cestou potkáváme spoustu krabíků a rangery prosekávající cestu traktůrkem. Po návratu balíme, jako ostatně každé ráno. Před odjezdem se jdeme rozloučit se skupinkou klokanů. Bohužel se jim moc nechce pózovat pro naše fotoaparáty, tak fotíme opět toho velkého a jednoho pohoďáka ležícího na trávě. V GRAFTONU fotíme dvoupatrový most a pokračujeme do WOOLGOOLGy. V toto městě by podle průvodce měla být napodobenina Tádžmahálu. No nic moc.
Fotíme, když už jsme tady a znechuceni pokračujeme do COFFS HARBOURu. Na místních banánových plantážích mají mít 10ti metrový banán. Je tam, jenže za vstupné. Tak jen 2 kg čerstvých banánů a jedem na pláž. Na pláži nás přivítá cedule s nápisem ""Beach closed"". Proto hned jedeme do vnitrozemí do nějakého parku hledat nocleh. Stoupáme silničkou do hor. Mění se povrch silnice na gravel a zatáčky nabírají čím dál ostřejší úhel. Už za tmy přijíždíme do parku CATHEDRAL ROCK, stavíme stan a rozděláváme oheň Začíná pršet, tak jdeme do spacáků ve 20:00 a hrajeme slovní fotbal. Dnes spíme v nadmořské výšce 1380 metrů. To je zatím nejvíce, co jsme byli. (285 km a 4 km pěšky)
01/04/99
Teplý čajík po ránu krásně zahřál a zkoumáme za světla, kde jsme se to včera ubytovali. Vyrážíme na walk okolo CATHEDRAL ROCKu a to i s výstupem na vrchol. Napoprvé jsme netrefili správný vrchol a proto nás mezitím předběhli dva borci ve smažkových botách. Vrcholové foto na oficiálním vrcholu 1560 metrů nad mořem. Pak se vydáváme prozkoumat okolní skály. Několik kamenů odolává našim pokusům o jejich dobytí. Pod Danem se utrhlo křoví, ale bylo z toho jen pár odřenin a špinavé kraťasy. Snažíme se pak najít cestu ne jiný vrchol. Objevujeme průrvu, kterou by se tam dalo vlézt. Protahujeme se s odřeným břichem a lokty a pokračujeme stále výše.
Používáme nehorolezecké techniky - úchyt za stromek, přeskakujeme poslední průrvu a jsme na vrcholu. Návrat do kempu, balíme a odjíždíme. Zastavujeme v DORRINGO NAT. PARKu. Jdeme na SKY WALK - celkem slušná výška, ale jsou nízké mraky a začíná pršet, takže rozhled nic moc. Posezení v kinosále a znovu do auta (kdy už tohle skončí?). Jedeme až do KEMPSEY kde nakupujeme zásoby, absolvujeme návštěvu u Mc Blaf a pokračujeme do kempu v HAT HEAD NAT. PARKu. Stavíme stan, zkulturňujeme se ve sprše a dopisujeme deník. To vše za velmi silného větru. (225 km a 5,8 km pěšky)
02/04/99
Probudil nás silný déšť. Takže za toho lijavce jsme zabalili. Při tom shonu jsme asi ztratili fusak na tyčky od stanu. Vyjeli jsme směrem na SOUTH WEST ROCK. Tam jsme navštívili vězení z minulého století. Pak odjezd do KEMPSEY. Pokus o nalezení Internet café. Bez úspěchu a tak jedeme dál do PORT MACQUARIE. Opakujeme naši snahu, ale se stejným výsledkem. Jelikož stále prší, obědváme kebab a pomalu odjíždíme do TAREE. Zde už neprší, tak malá procházka městem, kde se zrovna připravoval závod motorových člunů. Kafíčko a zmrzka nám zlepšují náladu. Začíná opět pršet, tak jedeme dál.
Jedem do MYALL LAKES NAT. PARK. Přestává pršet. Hledáme kemp, ale všude je plno, protože je Good Friday, neboli Velký pátek a tak spousta lidí vyrazila na víkend do přírody. Nacházíme jeden totálně přeplněný bush kemp mladými lidmi. Není se u koho zaregistrovat, tak stavíme stan bez placení. V kempu to už začíná žít naplno. Ze všech stran se k nám dere řvoucí muzika všech žánrů a samozřejmě také řev opilců. Náš relax při hraní karet narušuje jen partička naháčů, kteří si mezi půlky narvali zapálený toaleťák a běhali po kempu. Pak ještě partička šamanů, kteří o půlnoci lezou na strom s motorovou pilou a řežou si nějaké to dřívko na oheň. Pak jen spánek. Řev skončil tak kolem 4:00 am. (270 km)
03/04/99
Zase prší. Ráno se kolem stanu pohybuje několik ještě střízlivějících postav. Balíme a jdem na raní procházku k moří, podívat se na písečné dunky. Pak usedáme do vozu a jedem na nedaleký maják u SEAL ROCKu. Pak ještě nákup snídaně a pryč. Pořád prší. Jedem do druhé části MYALL LAKES NAT. PARKu, do MUNGO BRUSH. Jedeme část cesty přívozem. Bohužel stále prší, takže námi naplánovaný walk rušíme. Nemůžeme se ani dostat k nejvyššímu stromu v NSW. Zastavila nás totiž cedule, že když wet, tak jen 4WD. Jedem tedy dál do NEW CASTELu. Tam už neprší, tak opět procházka městem. Pak nákup.
Kupujeme si obídek, že si dáme cestou do hor piknik. Zastavujeme v MAITLANDu u informačního centra, kde je několik piknik stolků. V okamžiku co usedáme ke stolu, začíná opět pršet. V tom k nám přichází pán z kavárny asi 15 metrů vzdálené a nabízí nám, že můžeme posvačit ty svoje bagetky a salátky u nich v kavárně na zastřešené terásce. Jsme z toho v šoku, ale rádi se přesouváme pod střechu. Pan JEFF byl moc ochotný. Jelikož měl prázdnou kavárnu, nabídl nám zdarma kafíčko. Tím nás odrovnal.Povídali jsme si sním o Oz a Evropě a tak. Pak ještě zápis do knihy hostů a jedem dál. JEFF nám ještě nabízel, že v tom dešti můžeme u něho přespat, ale my jedeme dál.
Jedeme do SINGELTONu a pak do BROKE. Zde stavíme stan u piknik střechy a rozděláváme oheň. Pozor, neprší! Opékáme si buřtíky a v tom se k nám za šustotu igelitu začala blížit bílá postava v masce Velikonočního zajíce. Přišel v ní maník z vedlejšího karavanu (jiný tam ani nebyl) a s přáním Happy Easter nám každému dal čokovajíčko. Dnes nám z toho už zůstává rozum stát. Večeře a pak opět déšť. (270 km)
04/04/99
Ráno nás neočekávaně probudilo slunce. Nálada se zlepšila. Balíme a hurá do WOLLEMI NAT. PARKu. Zde jsme si dali menší walk na BOB TURNER BROKEN RIVER. Při cestě zpět nás zastihl déšť. Zmáčeni jsme dorazili k autu. Převlíkačka a pokračujeme po cestě přes BELPIN na LITHGOW a dále pak do NEWNES. Zde se zakempováváme téměř v lese. Večeře, no zase začíná pršet, tak jdeme spát. (300 km)
05/04/99
Ráno stále prší. Vaříme za deště polévku, hrajeme karty a čekáme, kdy přestane pršet. Nedaří se, tak balíme za deště a odjíždíme. Pro déšť vynecháváme walk s průchodem starého důlního tunelu. Odjíždíme zklamáni z parku. Cestou se lepší počasí a v nás se probouzí naděje. Cestou skrze BLUE MOUNTAINS NAT. PARK odbočujeme směrem na JENPLAN CAVES. Po průjezdu nepočítaně serpentín přijíždíme ke vchodu do jeskyně. K našemu úžasu se projíždí jeskyní dále na parkoviště. Vypadá to tady jako na Karlštějně. Miliony turistů, domečky jak z pohádky.
Zakupujeme lístky na jednohodinovou prohlídku CHIFLEY. Pěkná. Vylézáme z jeskyně a sluníčko svítí o 106. Fotečka auta v jeskyni a hurá do SYDNEY. Dnes jedeme ke Karlovým známým. Cestou se zasekáváme v traffic jamu Občas se projíždí mraky, ale jinak sluníčko. Kousek před SYDNEY, kde bydlí ti lidé dorážíme s malým zpožděním. No na druhý pokus jsme trefili barák a už usedáme v teple u jejich krbu. Debatujeme, dostáváme výbornou večeři. Pak zase klábosíme. Pak hygiena - po několika dnech to docela bodlo. Spíme a usínáme s tím, co bude zítra. Dnes také bylo dokončeno ""kolečko"" na mapě. (360 km)
06/04/99
Ráno jsme obdaření snídaní. Myjeme zde a luxujeme auto. Pán nám ještě volá na IMIGRATION OFFICE. Loučení a odjíždíme směr PARRAMATTA. Zde si na IMIGRATION OFFICE ověřujeme, že nás zpět z NZ pustí bez problémů a že stačí mít pouze tranzitní víza. Málem bych zapomněl, dnes byly obrubníky obzvláště vysoké. Při jedné z otáček s naším Falkonem Dan pověsil auto na zadních pérech. Po škubání a lomcování autem jsme ho opět dali na všechny čtyři kola.
Pokračujeme do SYDNEY. Zde si na KING CROSSu zjišťujeme adresu na INSPECTION of VEHICLE. Jedem nedaleko. Domlouváme si schůzku a za hodinu je náš Sokol na inspekci. Ta trvala 15 minut a bylo to velice zajímavé a poučné, jak to v Oz chodí. Získali jsme WHITE SLIP, což znamená, že auto není zcela OK, ale může se s ním jezdit. Pak následovala cesta od informací k jiným informacím kvůli kempu. Je zde v okolí pouze jediný a to kousek od letiště. Dorážíme tedy do čtvrti ROCKDALE, což je ještě několik kilometrů za letištěm. Letadla tady létají kolem našich hlav, ale jinak fajn. Poslední kontrola auta, oprava upadlé kliky u dveří, večeře a jdeme spát. (100 km)
07/04/99
Ráno vstávačka a vyrážíme směr KING CROSS MARKET. Jsme zde skoro první. Začíná prodej našeho Sokolíka. V 9:00 se začíná garáž zaplňovat prodávajícími. Už se ukazují první zákazníci. Okukují, očumují, nevědí, přemýšlejí. Občas se zastaví i u nás. Jsme nervózní, hladoví a netrpěliví. Místní officer zvaný Lojza nám říká: ""Good price"" a to říkají I další prodávající. Cenu jsme stanovili na $1750. Odpoledne se k nám přižene jeden týpek z Izraele, jako kdyby věděl, že tohle auto chce. Klábosíme s ním a Tom + jeden vyrážejí na testovací jízdu. Po chvíli se vracejí a že jako pojedou k mechanikovi se podívat, co to v to motoru jako ""zvoní"".
Vrací se, že kolika zase stojí tlumiče a tak teď už jede k mechanikům s Tomem i Dan. Po dvou zastávkách se opět diskutuje o ceně. Chtějí nejdříve opravu a pak že zaplatí. Dohady, dohady a nakonec, že si to teda vezmou bez oprav a hned za $1200. Jelikož opravdu spěcháme na NZ, tak souhlasíme. Původně jsme ani s prodejem auta nepočítali. Tak nějaký ten dolar k dobru. Pak ještě malé vysvětlování při převodu auta. Pakl samotný převod a máme peníze v kapse.
Prcháme z KINGS CROSS a už nechceme tohle místo ani vidět. Teď ještě koupit letenky na NZ. Podle TNT garantují jisté společnosti cenu na $399. Dorážíme do prodejní společnosti a dozvídáme se cenu $850. Šílená suma a není jiná nabídka. Že prý pro levné letenku musíme mít rezervaci šest týdnů předem. Pak prý možná za těch $399. Odcházíme zhnuseni s nadějí, že pochodíme jinde. Bloudíme po městě a pak směřujeme do studentské cestovní kanceláře. Zde skutečně mají letenky za $400. Problém je však ten, že všechny lety jsou již plné. Ochotná slečna nám po úmorném hledání našla let za $650 na pátek s návratem 29.4.1999. Souhlasíme a za 15 minut už máme letenky na NZ. Jásáme a odcházíme zjistit, jak se vlastně dostaneme do kempu. Známe cestu, pak véča u KFC (fůůůůj). Odjíždíme vlakem do kempu. Jdeme spát. (Posledních 20 km s naším Fordem Falconem S)
08/04/99
Tomáš v noci zjistil, že Izraelcům zapomněl dát parkovací lístek a účet o zaplacení KINGKROSS CAR MARKETU. Jedem vlakem do centra. Na KING KROSSU jdeme na Internet a pak černý trh, kde kupujeme boomerangy. Přesunujeme se do city, kupujeme gifty a naposled fotíme operu + lodě. Ve Woolworthu Tomáš a Karel kupují fotoalba, zpátky vlakem do ROCKDALE a začíná balení. Do spacáku jdeme brzo, je pěkná zima a ráno vstáváme brzo. Ještě před tím impregnujeme boty, bundy a Karel skouší pončo.
09/04/99
Velmi brzké zabalení stanu a odchod na autobusové nádraží. Autobus číslo 400 nás odváží na International terminal. Musíme vypadat dost směšně, neboť máme každý velký batoh a v ruce didž. Na letišti docela bez problémů procházíme odbavením - batoh průměr 28 kg a didže jsou zvlášť jako křehké zavazadlo. V kavárně pak snídáme muffiny a kávu a v 10:00 am definitivně opouštíme Austrálii.
Závěrečné shrnutí
· Autem ujeto 14134 km
· Odšlapáno v přírodě 150 km
Spotřebováno:
· Benzínu 1936, 18 litrů
· Oleje motorového 17 litrů
· Oleje na smažení 1 litr
· Vody a šťávy nepočítaně
· Mc Blafů taky
· Impregnace stanu 3x
· Pneumatik 3x
· Tužkové baterie 14x
· Filmů 19x
Daniel Michálek (autorovy stránky naleznete na adrese http://web.redbox.cz/minjos/ )


Comments
ugg classic cardy boots 5819
ugg outlet online
cheap ugg boots uk
ugg style boots
ugg adirondack boots
cheap uggs sale
uggs for cheap on sale
uggs for sale cheap
uggs cheap sale
ugg boots sale cheap
cheap uggs on sale
uggs on sale cheap
cheap uggs for sale
ugg boots for womens
ugg boot outlet
uggs outlet stores
ugg outlet stores
There's a movement to tie up
There's a movement to tie up teacher salaries with student performance. Though the idea behind this is very good. Here is why it not a good movement: 1. There are very good teachers whose students could perform badly because they (the students) are bad human beings. There's no point pretending just because someone is a "child" that the testking 1z0-042 person is a good human. Many students come from broken families and some from families where parents pay almost no attention to their children's education. 2. We must not testking 70-448 swing from one end of the spectrum where there is almost no accountability for teachers, to the other end where we remove good teachers, because we have concluded they are bad on grounds that their students did not fare testking HP2-Q04 well. If we do not pay heed to this warning, 10 years down the road we will have to appoint a committee that will come up with the conclusion: "Duh, we made the mistake of testking 000-106 removing several good teaches along with the bad ones because many students who performed very poorly, did so in spite of having good teachers". There is a need to remove bad teachers, that's for sure, but I trust testking JN0-343 there is a less reckless way of doing that than the one that says, "If the students perform poorly, the teacher is bad".
I love wild animals a lot. i
I love wild animals a lot. i normally study the universal wild society of animals newsletters.Thanks for sharing this information. I really like your way of expressing the opinions and sharing the information.
testking E20-522|| testking JN0-303|| testking 646-578|| testking 312-50
Thanks for sharing this
Thanks for sharing this information. I really like your way of expressing the opinions and sharing the information.Executing a 70-513 global networking solution requires in-depth knowledge of access options in a broad range of locations, the ability to troubleshoot breed last-mile infrastructure and implementing end-to-end QoS consistency. and service 70-515 these locations, and the flexibility to connect offices in Asia-Pac, South America, Europe, and the U.S. Evaluating the network, from country coverage to access options, security integration, and pricing 70-528 could make for a very lengthy selection and implementation process. To help facilitate and expedite this process, a Virtual Network Operator (VNO) provides end-to-end managed 70-536 services, working with network providers around the world that offer best-of-
No jo,
odvážným štěstí přeje