Druhou částí dnes pokračuje vyprávění Daniela Michálka z cesty po Austrálii. Opět bude řeč o krásných i méně krásných místech tohoto kontinentu, o nakupování, mouchách mravencích a samozřejmě také o lidech.
 

 
28/02/99
 
Budík! Venku tma jek v pytli. Lezem ven ze stanu a budíme sousedy. Dan nás ujišťuje, že tady se rozední během několika minut. Chystáme se na odjezd, snídat budeme až pod horou. Tomáš se z umývárny vrací s myšlenkou, že některé státy v Oz nepoužívají letní čas. Ptáme se vzbuzených sousedů. Ano, tím státem je Severní Teritorium. Nyní je právě 5:10. Snídani vaříme v kempu (nic složitého. Čaj + kukísky). Východ slunce u ULURU nic moc. Zase mraky lidí. Parkujeme mezi jakýmisi VIP. Trošku se na nás divně koukají. Mimochodem, ten východ slunce byl na minutu přesně (včerejší západ také). Poslední úpravy a v 6:50 vyrážíme dobýt vrchol. Hned na začátku nás vracející se pán zdraví: ""Zdar krajani, máte to ještě dost daleko."" Měl pravdu, 350m výškových metrů na vzdálenost 1,6 km. Výstup nám dával opravdu zabrat. Přepálené tempo, ale po 30 minutách výstupu nás hora přijala na svém vrcholu. Vrcholová fotka, pak sestup za 20 minut. Návrat do kempu. Zabalení stanu, odjezd do KINGS CANYONU. AYERS ROCK se s námi loučí deštěm. V KINGS CANYONU koupačka v bazénu. Konečně jsme přišli na to, jak se otvírají dveře k bazénu. Podvečerní túra v kaňonu. Startujeme v 16:45, kdy teplota ve stínu byla +36°C. Po 6 km chůze okolo 270 m hlubokého kaňonu se vracíme v 18:15 k autu. Teplota klesla na ""pouhých"" +38°C na sluníčku. Klasické zakončení dne večeří, pak spánek. Dnes si to opravdu zasloužíme. (305 km, 9,2 km pěšky v tvrdém terénu)
 

 
01/03/99
 
Ráno jsme se za šíleného vedra probudili, no někteří prostě jen vylezli ze stanu. Snídaně za odhánění dotěrných much a mravenců. Odjezd směr ALICE SPRINGS. Asi po 100 km jsme odbočili na unsealted (EARTH ROAD), díky níž jsme si měli zkrátit cestu o 170 km. Tato cesta začala rudým prachem a cedulí, že je výhodou mít 4WD, což jsme samozřejmě s humorem přešli. Ovšem ouha, cesta byla samá dunka (podélně větrem vytvořené hrboly silně připomínající vlnitý plech). Po pár minutách skákání nás zastavila černohubka a jako že jestli máme petrol, nebo cigáro, nebo cold water. Tak jsme vše hrdě zapřeli, neboť už víme o co jim jde. Rozhodli jsme se v cestě dále pokračovat. V půlce cesty jsme se blížili k průjezdu vyschlým korytem řeky. Šlo o PALMER RIVER.
 
Na břehu řeky jsme zastavili neb se nám otevřel pohled na zapadlé auto uprostřed řeky. A ouha řekli jsme si a šli prozkoumat situaci. Po prostudování terénu jsme rozhodli projet dále a pak pomoci zapadlým. Náš Sokol s řidičem Karlem hravě prolétl korytem a zastavila až na druhém bezpečném břehu. Poté jsme za +40°C vedra HighJackem nadzvedli auto, podložili šutrama a pak ho vytlačili z té šlamastiky ven. Ti lidé tu trpěli již přes hodinu a my jsme je z toho dostali. Chtěli nám dát peníze, ale my jsme hrdě odmítli a řekli, že je to OK. Pak jsme vyrazili dále směrem k meteoritům.
 
Cestou jsme raději jeli všichni společně, aby jsme si mohli popřípadě opět pomoci. U meteoritů jsme od vyproštěných Australanů nafasovali 6xVB, teda aby se neřeklo, prošli kolem kráterů (HENBURY METEORITE conservation reserve). Pak hurá na asfaltku. Tedy ještě posledních 11 km bylo opět přískoky, ale už v dobré náladě, že to jednou musí skončit. Ano, skutečně to náš Sokol i celý tým přežil. Těch 100 km jsme jeli 3 hodiny. Unaveni jsme dorazili do ALICE. U KFC občerstvení, prohlídka města a konečně první setkání s DIDGERIDOO. Paní z obchodu nás naučila hrát, my že dík a šli jsme dál. Ceny jsou tu všude podobné, tak budeme zítra vybírat. Kemp, horko, skalní klokani a jejich krmení. Spánek je připraven pod širákem. (330 km)
 

 
02/03/99
 
Ráno jsme jeli na Internet. Pak hurá na obhlídku okolních obchůdků s tyčema. Nemůžeme se rozhoupat, ale pak jsme nakonec pořídili sobě tyče v jednom z obchůdků. Samotný nákup trval 45 minut. Pak jsme poobědvali v Pizza Hut a hurá z města ven na nějakou túru. Jeli jsme na východ do TREPHINA GORGE. Pak zpět. Cestou ještě zastávka na CORROBOREE ROCK. Dan si to dal až na vrchol. Na doporučení prodejce tyčí jsme koupili pivo na večer a zahájili jsme koncert pro tři roury. Pak opět spánek pod širým nebem. Ještě před spánkem jsme byli krmit skalní klokany. Nemohlo chybět foto. (150 km)
 

 
03/03/99
 
Ráno jsme vyrazili do západní části pohoří MACDONELL RANGERS. Konkrétně STANDLEY CHARM, kde jsme potkali tuzexáčka z Prahy. Průrva byla dobrá. Trošku jsme uhnuli z trasy a dali si trošku lezeníčko. Chcíplej skalní klokan strážil (smrděl) v jedné části skal. Cestou zpět na parkoviště jsme ještě blejskli Goanu - ještěrku z trubek. Pak návrat do ALICE. Telegrafní stanice a vodní tůňka, podle které se jmenuje ALICE SPRING. Pak focení klokana s mládětem v kapse. Pak ještě na vyhlídku na ALICE SPRING.
 
Zapomněl jsem poznamenat, že v parku u Telegrafu přišel Smažka a rozpoutal urputné boje u vodovodního kohoutku. Byli jsme durch. Všichni, včetně Smažky jsme vyrazili do muzea GHAN TRAIN. Po shlédnutí videa jsme prolezli staré lokotky a vagóny. Pak zpět do kempu. Při našem flákání s rourama nás vyrušil místní chlapík, že v tamním Tavernu večer hrajou na kejtru a didž. Tak jsme vyrazili. Večer jsme si i zatančili klokaní tanec. Trubkaři byli super a tak jsme omrkli pár triků. Pak spát opět pod širým nebem. (100 km)
 

 
04/03/99
 
Ráno nás se vstáváním předběhl pinďourek i dvoukilofka. No tak jako poslední odjíždíme z kempu směr TENNANT CREEK. Hned za ALICE se zastavujeme u obratníku kozoroha (TROPIC OF CAPRICORN). Pak dál na sever. Další zastávka u zeměpisného středu Austrálie, tedy Mt. Stuart. Foto a pak zas dál tím vedrem na sever. Jako další zastávkou byly Ďáblovy kuličky (DEVILS MARBLES). To jsme byli už jen malý kousek před TENNANT CREEK. Cestou tam jsme ještě vyfotili ROAD TRAIN, který odpočíval na parkovišti. Před TENNANT CREEKem jsme už odmítli zastavit černohubkám. Zas to chtěli zkusit. V TENNANT CREEKu jsme mrkli na video o TC v informačním centru. Pak jsme jeli okouknout zdejší nejhlubší povrchový důl na zlato (PEKO MINE). Pak už jen kemp, tam bazének, véča a zasloužené pivečko. Jedinou chybou bylo, že ve sprchách, stejně jako v ALICE, tekla z obou kohoutků smažkově horká voda. Spánek opět pod širou oblohou. (530 km)
 

 
05/03/99
 
Nedá mi to, ale nejprve se musím vrátit k uplynulé noci. Pokus o usnutí pod širou oblohou se nevyvedl. Obletuje nás jakýsi kousavý hmyz a tak se chtě nechtě musíme přikrýt spacákem, abychom se jim ubránili. Jen několik málo desítek minut poté, co se nám konečně podařilo usnout, se všichni probouzíme úplně zpocený. Vedro je opravdu k nevydržení. Situace se stává neúnosnou. Uprostřed noci se vrháme do auta a snažíme se najít něco čím bychom se ubránili.
 
Karel vytahuje prostěradlo (které jsme uzmuli v hostelu) a přikrývá se jako mrtvola. Dan s Tomáš berou mongoltiéru, vážou ji mezi stromy a stuleni k sobě se snaží usnout (bylo zdokumentováno). O vyspání tu noc nemohla být ani řeč. Ráno sbalení a odjezd. Na křižovatce ""THREE WAYS"" se vyhýbáme policejní hlídce a zabočujeme na ""ROUTE 66"". 440 km jedem non-stop až do CAMOOWEAL. Těsně předtím míjíme hranici a vjíždíme do Queenslandu. Již tradičně si špatně přeřizujeme hodinky. Tankování, zmrzlinka a pózování u tracku. Dalších 200 km ničeho. Teda kromě požáru buše a toho, že mají hrozné silnice.
 
Dnešní cíl je MOUNT ISA. Ubytování v kempu. Trošku překvapení, že každý ""site"" má svůj záchod a sprchu, ale dobrá. Tom jde zkusit záchod a vrací se s tím, že v míse je žába. Nevěříme mu a tak se jdeme podívat. Je tam a je pěkně velká. Snaha o její vyndaní skončila tím, že se schovala za hranou záchodu. Dan to nevydržel a tak se poprvé v životě někomu vy- na hlavu. Bazének, ale je to o ničem. Další záchrana žáby. Za pomoci trychtýře ji dostáváme ven. Trošku troubení a jdeme spát. Dneska do stanu. (640 km)
 

 
06/03/99
 
Ještě v noci se žába opět vrátila na toaletu. Byla pro její dobro opět vyhozena do přírody. Usínáme zpoceni ve stanu. Tom po chvíli sundává tropiko, neboť se zalkává. Tropiko zůstává standby. A je to tady. Ve 3:00 nastává déšť. Tom a Dan startují a v několika sekundách je tropiko opět na stanu a kompletně ukotveno. Začíná šílený tropický liják. Po chvíli máme pocit, že jsme na vodní posteli. Pocit byl správný. Hustota deště byla tak šílená, že náš stan byl rázem na vodní hladině. Otvíráme stan a v předsíni plavou pantofle.
 
Zem byla pokryta 10 cm hladinou vody. No nic, usínáme a déšť postupně slábne. Několik louží vody ve stanu nám však nebrání usnout. Ráno je po dešti. Na záchodě spousta bláta a listí a stopy po 15 cm vysoké vodní hladině. Otvíráme záchodovou mísu a co nevidíme. Žába opět bydlí i přes položené prkýnko. Usuzujeme tedy, že tato žába zde prostě bydlí a nějací chytráci z Kontrolní republiky (Check Rep.) jí nemohou vystěhovat. Balíme, odjezd. Celý den jízdy až do PENTLANDu. Večer trochu pivka, déšť, usínáme. (640 km)
 

 
07/03/99
 
Ráno ovoce k snídani, sušení stanu a odjezd. CHARTERS TOWERS obídek u KFC. Zastávka v parku, kde nás všude chtěli vozit za peníze. Takže z toho nic nebylo. Pokračujeme a po úmorném dni v autě nacházíme kemp kousek za cementárnou ve vesničce MILLSTREAM. Večeře kočička. (610 km)
 

 
08/03/99
 
Ráno jsme vyrazili na MILLSTREAM FALLS. Pak nákup snídaně a piknik u LITTLE MILLSTREAM FALLS. Pak přesun k KOOMBOOLOOMBA DAM. Celkem slušnej offroad. Focení hráze + pavouk. Pak přesun směr ATHERTON. Cestou zastávka u kráteru vyhaslé sopky a DINNER FALLS. Kráter měl hloubku 58 m k hladině vody v kráteru a dalších 80 m hloubku vody.
 
Činnost sopky ukončena jen před 15000 roky. Za ATHERTONem odbočka na TINAROO LAKE, kde jsme v národním parku našli super kempík. Celý den bylo počasí tak trochu bláznivé, takže rozdělat večer oheň byl tvrdý oříšek, ale Karel to zvládnul. K večeři rejžička a pak jako chuťovka lunchmeat na B.B.Q. (160 km)
 

 
09/03/99
 
Ráno zjišťujeme, že nám už nějak vlhnou věci v autě a jsou trochu cítit. Takže se už těšíme k moři na sluníčko. Po snídani vyrážíme na KAURI CREEK WALK, celkem 5,5 km. Šlo o krásou a po tak hnusném cestování v autě uklidňující procházku rain forestem. Cestu nám zpříjemňovali ptáci a hlavně chládek. Po pár metrech chůze si všímáme, že nám něco leze po nohách a nejen po nich. Šlo o nějaký druh pijavice, který žije na souši a padá na člověka ze stromů. Ty mrchy byly všude. Dostat je z nohou byl celkem pekelný problém. Cestu nám ještě zpestřilo dvojí brodění potokem. Při druhém brodění pronásledoval Dana malý rak. Zde jsme si také zkusili, co je to skok daleký - bahení.
 
Dan tam tancoval ve vodě na jedné noze tak vehementně, že tam skoro celý upadnul. Pak cesta do MARUBA. Tam jsme koupili oběd a po cestě do MOSSMANu jsme si udělali piknik. Přijela tam rodinka na sváču a ta měla místo psa klokana. Dojeli jsme do MOSSMANu a to bylo námi nejsevernější dosažené místo v Austrálii. Pak přesun po pobřeží do PORT DOUGLASu, kde si stavíme stan pod kokosovníkem. Jeden ořech jsme rozbili, ale kokos byl hroznej kentus. Pak jsme si ještě zaplatili výlet na GREAT BARRIER REEF u společnosti POSEIDON. Večerní B.B.Q. a přípravy na šnorchlovačku. (140 km)
 

 
10/03/99
 
Budíček v 7:00. Vstávačka a příprava na cestu. Z POSEIDONU pro nás mají přijet v 8:10 do kempu. Mezitím se zlomila tyčka a spadl stan. V 8:00 už po kempu shánějí ty, kdo jedou s POSEIDONem. Řidič mikrobusu je velice sorry, že dneska jede dřív. Přivážejí nás ke katamaranu a berou nám boty. Usazujeme se a dáváme si čaj. Hned nás rozdělují na šnorchlující a potápějící se. My šnorchlující jsme na horní palubě. Dostáváme výzbroj. Trošku problém s velikostí nohy 45. Po hodině jízdy kotvíme na prvním site. Jsme něco přes 50 km od PORT DOUGLAS. Do vody jdeme hned po potápějících se. Je to nádhera. Korály, ryby, hvězdice všech barev. Fotíme na lodi zakoupeným podvodním foťákem. Po hodině a půl nás skoro násilím vrací na palubu. Stevardka nám ukazuje animals a tak podobně z místního oceánu. Ani neregistrujeme přesun na druhý site. Do vody tentokrát jen na 50 minut. Obět ve formě bufetu a příjezd na poslední místo. Potápíme se a tento útes je bezkonkurenčně ten nejlepší.
 
Moře je tu o něco hlubší, proto objevujeme mnohem více živočichů. Potkáváme i několik žraloků o velikosti cca 1,8 metrů, obrovskou želvu (Tomáš jí pronásledoval, ale nedala se) a 1,5 metrů velkou rybu, kterou pod námi v hloubce krmili potápěči. Uteklo to hrozně rychle a my musíme zpět na palubu. Už na nás volá i Mič Bjukenen. Tak se naposledy noříme do korálových soutěsek. Odevzdáváme šnorchl, brýle a ploutve a startujeme k pobřeží. Škoda, bylo to fakt super. Přestože toho dne nebylo moře obzvláště bouřlivé, na cestě zpět si mořská nemoc vybírá svou daň. (kluci z plakátů šavlují o 106). Přístav nás vítá deštěm. V kempu oprava tyčky u stanu. Stále prší. Ne, opravdu to není přeháňka. Hrajeme karty, cpeme se zmrzlinou a jdeme spát, protože toho máme dost. Mále bych zapomněl, smažka byl zase s námi. (ve vodě 120 km)
 

 
11/03/99
 
Celou noc pršelo. Ráno jsme za prudkého deště sbalili stan a vyrazili směr CAIRNS. Po cestě jsme minuli krokodýlí farmu HARTLEYS CREEK CROCODILE FARM. Pro déšť vynecháváme. Dorážíme do CAIRNS. Procházka v dešti po městě, Internet. Nákup CD s aborginal mjůzik. Courání po městě. Jedem do kempu ve městě, kde si pronajímáme karavan, neb stále prší a stan je už tak dost mokrý. Večer mořská véča, courání a hurá spát. Celou noc zase prší. (75 km)
 

 
12/03/99
 
Ráno se probouzíme za deště. Kemp je už docela zaplaven vodou tak, že na WC chodíme pod vodou. Snídaně, pak fotky z podmořského dna (docela se povedly). Odjíždíme na krok. Farmu. Jmenuje se HARTLEYS CREEK CROCODILE FARM. Déšť nedéšť, jdeme tam. Zahaleni do nepromokavého oblečení a se zapůjčenými deštníky procházíme farmu. Krokouši všech možných rozměrů nám dělají společnost. Je tu i pár hadů I ještěrů. Nějací ti ptáci a pejskové Dingové. Koaly jsou tu samozřejmě také. Dokonce i poletuchy tu mají. Odpoledne je hadí show a pak vrchol dne - crocodile attack!!! Tak to byla paráda. Jeden týpek tam provokoval hladového krokodýla tak dlouho, až vyskočil nad hladinu a hubou klapnul tak, že lidé řvali nadšením. Pak ho ještě chvíli trápil a pak ho krmil. Pak jsme vyrazili na BARRON FALLS. Stále prší a my jsme už u nádherných vodopádů. V jednom okamžiku déšť ustává, mizí mlha a my fotíme. Opět začíná pršet a my jedem směr CAIRNS. Zde nakupujeme u Pizza Hut večeři a v kempu na okraji CAIRNS, konkrétně v EDMONTONu stavíme stan a dopřáváme si k večeři tu pizzu. Večeříme ve sprše. Stále prší, tak s obavami co se bude dít v noci uléháme. (120 km)
 

 
13/03/99
 
Ráno klasicky střídavě prší, proto rychle balíme a vyrážíme k jihu s nadějí na lepší počasí. Den před tím jsme si v průvodci přečetli, že TULLY má největší dešťové srážky v celé Oz a tak ho míjíme bez zastávky. Hned v další vesnici SILK OAK nás však zastavuje cedule ""Road closed"". Jdeme se podívat co se děje. Silnice je zaplavená do výšky 0,6m. Jezdí pouze trucky a auta s 4WD. Jdeme se na to pěšky podívat, fotečky a shodujeme se, že to neriskujeme. Z davu čekajících motoristů se ozývá, že dnes to průjezdné to určitě nebude. Možná prý zítra a do toho znovu začíná pršet. Bohužel je to jen jediná cesta, kterou můžeme jet. Kdybychom to chtěli objet, čekalo by nás 600 km zajížďka vnitrozemím. Proto se rozhodneme vyčkávat a vracíme se do TULLY. Couračka po městě, dáváme fish and chips a rozmýšlíme co dál, jestli zajistit nocleh a tak. Nakonec jedeme zpátky k záplavě. Tam potkáváme naše známé Holanďany (jedou souběžně s námi už z KULGERY). Voda je o malinko níž než předtím, ale skutečně jen o trošku. Jdeme to tedy znovu pěšky zkontrolovat. Nic moc.
 
Mezitím ale za truckem projíždí osobák a daří se mu to. Průjezd je riziko a my nejsme ochotni riskovat. Jeden pán se 4WD zatím za úplatu přetahuje auta. Volíme tento způsob cesty. Než na nás však přijde řada, začne se o lehkožifkovo podnikání zajímat policie. Dostává pokutu. Tím se hroutí naše poslední naděje. Holanďanka do toho zahlásí, že teď je odliv a potom bude hůř. Bezradně po sobě koukáme. Z naší strany jedou tři trucky. Rychlá porada, rozhodovačka a vsázíme vše. Jedem! Holanďani nám mávají a my v těsném závěsu za truckem vjíždíme do vody. Rychlý úklid všech věcí z podlahy a už se do auta valí voda. Bylo jí tam tak 25 cm. Náš Sokolík si s tím docela hravě poradí. Vyjíždíme na suchou zemi zhruba po 600 metrech. Radujeme se, že jsme to zvládli. Bohužel předčasně.
 
Záplava pokračuje a trucky se nám vzdalují. i druhý úsek projíždíme, ale byl delší než ten první. Na druhé straně vyléváme z auta vodu a zklidňujeme rozbouřený adrenalin. Byly to fakt nervy. Pokračujeme v cestě do parku LUMHOLTZ, kde si prohlížíme nejvyšší australský vodopád WALLAMAN FALLS (výška 305 m) nejprve zvrchu. A poté i krátkým walkem zespodu. Nedaleko vodopádu se ubytováváme v přístřešku s B.B.Q. a rozvěšujeme pár mokrých věcí. Trocha troubení, pak spánek. Skoro jsem zapomněl. Ještě v LUCINDA jsme viděli nejdelší nakládací rampu pro cukrovou třtinu do moře. Měří 6 km. (150 km, 4 km pěšky)
 

 
14/03/99
 
Po probuzení jdeme krátkým walkem k ROCK POOL, kde se stejně kvůli krokodýlům nesmí koupat a hledáme platypuse. Někde by tu měli žít a nenašli jsme je. Jdeme ještě omrknout starý most a cestou fotíme konvoj housenek (65). Pak odjížíme. Znova zastávka u vodopádu. Svítí do něj sluníčko a je tam duha. Jedem do JOURAMA NAT. PARKu. Cesta do parku vedla přes dva brody, ale ty nás po včerejšku nemůžou zastavit. Walk k vodní kaskádě JOURAMA FALLS. Přístup k ní byl zpestřený průchodem potoka podél řetězů. Původně jsme mysleli, že tady zakempujem, ale komáři nás přesvědčují o opaku.
 
Při výjezdu z parku, těsně po projetí druhého brodu, se Sokolík zakuckává a chcípnul. Domníváme se, že je voda v zapalování a tak sušíme rozdělovač a kabely ke svíčkám. Bezvýsledně. Sokolík si prostě postavil hlavu a odmítá jet. Mezitím odmítnutí několika kolemjedoucích, že jsme OK a že si sami poradíme. Znovu kontrolujeme zapalování a už to máme. Z cívky se uklepal jeden přívodní kablík. Oprava pak už s McGyverovským nožíkem žádný problém. Náhoda, že se to stalo zrovna po brodu a ne včera v záplavě. Dojíždíme do TOWNSVILLE, hledáme kemp a ubytováváme se. Večeře a jdeme na kutě, no spíše na mučidla. Je totiž hrozné vedro, spánek nemožný a tak je z toho SMSkový večer. (220 km a 4 km pěšky)
 

 
15/03/99
 
Jedem se podívat do města. Nic zvláštního, normální Austrálie. Tom fotí spícího černohubku, větší nákup ve woolworthu, koupě nové mapy OZ s popisem národních parků. Pak odjezd z města. Dojíždíme jenom kousek do parku BOWLING GREEN BAY. Tam vykládáme z auta všechny věci a koberce, abychom je usušili po našem šnorchlování s autem. Je tu kreslený jakýsi lookout a ALIGATOR CREEK, kde by se mělo dát koupat. Jdeme tam. Dokonalá koupačka v peřejích až na to, že Dan si při jednom sjezdu natrhl stehno a plavky. Cestou zpět do kempu potkáváme spoustu klokanů. Mimo jiné i ty malinké, co vypadají jako klokani a pak se tváří, že běhají po čtyřech. Pod B.B.Q. vidíme, že se něco hýbe a my vidíme leguána, či co to je. Běžíme pro foťáky. Snad jsme to stihli vyfotit. Uvidíme po vyvolání. Příprava na večeři.
 
Zastavuje se u nás velký klokan na kus řeči. Nechá se bez problémů krmit, drbat, hladit i fotit. Večeře. 17 kotlet krásně pečených s cibulkou. Slovy 1,5 kg masa. Ukrutná přežíračka. Stmívá se tu dost brzo, už v půl osmé je tma. Sedíme u stolu a náhle si všímáme, že na stromě za Tomem vykukuje jakási hlavička. Krásné zvířátko byl possum. Krmíme ho (pssst, to se nesmí) a on se pak ještě doráží listím ze stromů. Celý večer jsme měli kolem sebe hosta. Klokana. Jiného než předtím, ale pohoďáka. Vydržel s námi skoro 3 hodiny. Je nevím kolik hodin a já dopisuji deník za poslední 3 dny (no trochu to psaní flákáme, ale máme ty dny dost nabitý. To máš: ""--.."") Přišel se na mě podívat i ten malinký klokan. No klokan, spíš něco do veverky, protože si vlezl na ohradu a skáče z kůlu na kůl. Jdu spát a beru sebou foťak. Tady to ještě může být zajímavý. (40 km)
 
Dokončení zítra.
 
Daniel Michálek (autorovy stránky naleznete na adrese http://web.redbox.cz/minjos/ )