Všechno začíná nástupem do letadla na Ruzyni. Letíme přes Londýn a Singapour. Druhého února jsme konečně v Sydney. Přes immigration office procházíme bez problémů. Nalézáme všechny baťohy. Zjišťujeme, že máme jen jednovstupová víza a že pokud pojedem na Nový Zéland, nedostaneme se zpět... Cesta začíná.
 

 
02/02/99
 
Je 08:30 OZ času a my jsme tedy v Sydney. Po dotazu ohledně víz nás ujišťují, že stačí zažádat na Zélandu znova o vízum a že ho bez problémů dostaneme.
 
Procházíme ještě celní kontrolou a Tomášovi prohledávají batoh. Docela podrobně a důkladně prozkoumávají všechno co v něm je. Jsme za kontrolou a voláme domů, že teda jako jsme tady a je všechno v pořádku. Vyměňujeme na letišti šeky a konečně vidíme jak vypadají peníze. A najednou se kladla otázka: "A co teď ?" Převlékáme se na parkovišti do kraťasů celkem bez problémů. Vracíme se zpět do haly, abychom na informacích zjistili co a jak. A už sedíme v autobuse a s doporučením nějakého chlápka se vydáváme hledat hostel "Millet's". Po několika trefách vedle jsme hostel našli. Zničeni jsme zaplatili týdenní pobyt a hurá do sprchy.
 
Bylo to přímo v centru, takže jsme se hned vydali na známou raritu a to Operu. Vyfotili jsme si ji ze všech stran, pak botanická zahrada, papoušci, netopýři a podobná havěť. Zničeni sluncem a cestou jsme vydali hledat nějaký supermarket. To se nám nakonec podařilo, sice jsme v něm byli snad jediní bílý, jinak samí šikmovoký.
 
Dorazili jsme do hostelu a šli jsme si na chvilku lehnout.To bylo kolem 18:00. Probudili jsme se v 09:00. Snídaně: sendviče, cookies a cola. Dan je přestěhovaný ke zbytku výpravy, venku prší.
 

 
04/02/99
 
Časně po ránu okolo 12:00 jsme se probrali a vyrazil na BONDI BEACH, koupačka, sýpa, déšť, Čeněk a Milan a pohoda. Kontrola Čóry.
 

 
05/02/99
 
Vstávačka 07:30 !!! - odchod za koupí auta. AutoBarns - totálně nás zblbli, přemýšlení a odchod na KINGS CROSS. A ejhle a je to tu, procházíme, okukujeme a najednou kupujeme. Projížďka, Dan řídil a usmlouváno na 2500,- AUD, plus vybavení pro kempink. Odchod pro cash, vysvětlování, přepis na Karla a platba a je to tu. Je 14:30 a jsme vlastníky 4.1 l Ford Falcon S.
 

 
06/02/99
 
První výlet novým vozem. Jedeme do BLUE MOUNTAINS. Zaplatit pojištění a v 09:30 odjezd. Cestou tam řídí Tomáš.Městem jsme se propletli bez problémů, najíždíme na dálnici a je tu první překvapení (v průvodci o tom nebylo ani slovo) - na dálnici se platí. Zvládli jsme to za 1,50. Procházka pod vodopádem nemá chybu - je to fakt dokonalý. Přesouváme se na ECHO POINT a 3 SESTRY. Vidíme nejstrmější železnici 45 stupňů a Tomáš přivádí mezi nás 1. zvíře. Ano správně je to vlk. Před cestou zpátky se snažíme opravit tachometr a přitom jsme v autě našli dřevěné uhlí a gril. Řítíme se zpátky, náš oblíbený supermarket má zavřeno, tak nakupujeme u žida vedle hostelu. Při placení nefunguje ani Karlova ani Danova karta (dnes už podruhé). pro dnešek máme dost, rychle do sprchy. P.S. vlk už je pryč. (120 km, 7 km)
 

 
07/02/99
 
Návštěva aqária - dost dobrý, žraloci, tučňáci a podobná havěť, rejnoci, ryby jak vrata. Večer noční opera a most HARBOUR BRIDGE, začíná pršet.
 

 
08/02/99
 
Pondělí ráno leje, přestává a my jdeme na KINGS CROSS pro pojištění. Internet, píšeme přátelům. A začal slejvák jak prase. Běžíme promoklí do hostelu. Nákup vařiče, pereme prádlo, nákup na cestu. Balíme.
 

 
09/02/99
 
Odjezd, hurááá (bohužel stále prší). Několik zastávek po okolí. Ubytování v MIRABULE. Během cesty opět došlo k pokusu o opravu tachometru, ale marně, teď už neukazuje vůbec. (470 km)
 

 
10/02/99
 
Po snídani jsme opět vyrazili dále podél moře. Po cestě jsme narazili na obrovského ještěra (1,2m), který utekl rychle na strom. Foto máme. Kolem poledne jsme dorazili do BUCHAN CAVES, kde jsme při krátkém walku navštívili krásnou ROYAL CAVE vápníkovou jeskyni. Fakt bomba, hlavně průvodce mlel a nikdo mu nerozuměl. To hlavní bych málem zapomněl. První setkání s klokanem. Byl tam v parku na odpadcích po lidech a skoro se nebál. Až Karlův blesk ho vyděsil tak, že prchnul. Pak ještě jedna klokaní rodinka. Večer jsme dorazili do LOCH SPORT, kde jsme povečeřeli, postavili stan a dali něco krve komárům. Dnešní noc je naše první ve stanu v campu, tak uvidíme. (450 km)
 

 
11/02/99
 
A je tu ráno. Probouzí mě klapání nevím od čeho. Zvedám hlavu a kousek od nás 2 a půl klokana. Teda mamina s malým v kapse a pak ještě vedle brácha. Civíme na ně a oni zase na nás. Snídaně, pokec s ptáčkama, odjezd do parku. Odpoledne jsme dali koupačku na THE NINETY MILES BEACH a pak jsme dorazili do druhého největšího parku WILSONS PROMONTERY do kampu TIDAL RIVER. B.B.Q. a Foster, koupačka v moři a šup do stanu. (315 km)
 

 
12/02/99
 
Ráno koupačka v moři (dost dobrý) 12 míchaných vajec k snídani. Odchod na túru. Túra měla okolo 20 km po hnusném terénu a tak máme zničený nohy (Obberon, Obberon Bay). Moře nás trochu postavilo na nohy. Nákup, véča, déšť.
 

 
13/02/99
 
Ráno už nepršelo, tak jsme posnídali a vyrazili na PHILIPE ISLAND. Přijeli jsme do městečka Cowes, kde jsme museli zastavit u kavárny PRAHA CAFÉ. Pak jsme si pochutnali na italské pizze. Nejvíc chutnala Karlovi a Danovi. Pak jsme našli kemp, kde jsme postavili stan a šli se kouknout na koaly. Je to zvíře-lenoch. Večer jsme vyrazili na "Ostrovní trhák", kterým jsou tučňáci. Přijeli jsme na místo a první věc, která nás znechutila, bylo narvané parkoviště a všude hromada lidí. Byla to monstrózní akce. Pak zpátky do kempu a spát. (170 km).
 

 
14/02/99
 
Ráno jsme vyrazili směr Melbourne. Parkovali jsme v centru, takže jsme rovnou vyrazili na procházku městem. Bylo ale hrozný vedro +37°C, tak jsme furt lezli do obchodů abychom se zchladili. Viděli jsme i tu přihlouplou křižovatku (specialita Melbourne) s odbočením vpravo. Navštívili jsme Olympijský stadión z roku 1956 a taky tenisové kurty. Odpoledne jsme začali hledat kemp na noc. Po malém bloudění po městě jsme konečně dorazili do King lake national park. Stan jsme postavili uprostřed buše a udělali véču. Pak jsme ještě klábosili a popíjeli pifka. V noci nás ještě budilo chrochtání koal (200 km).
 

 
15/02/99
 
Ráno jsme posnídali a vyrazili na procházku do nedalekého okruhu. Bylo to něco přes 7 km a ty jsme hravě zvládli. Pak jsme se károu přesunuli k Masons falls. Tam jsme opět zakroužili po okolí a cestou si procvičili několik světových jazyků. Pak jsme cestou zpět do buš-kempu v Kinglake national parku koupili kuřátko a pár hambáčů na B.B.Q.. Karel se opět pokusil opravit tacháč, ale opět bez úspěchu. Tak jsme alespoň uklidili káru.
 
Kuřátko se povedlo na 1*. Pak ještě večerní porada o cestě, která nás ještě čeká. (40 km)
 

 
16/02/99
 
Ráno jsme vše spakovali a vyrazili směr Melbourne. Tentokrát jsme už nebloudili a tak jsme si to v klidu namířili k National Opeře. Tam nám u parkoviště paní sdělila, že nemají místo, slovy: "ŠORY, VÍ HEV NOU PLESS" Tak jsme zaparkovali jinde. Poté jsme se odebrali do centra, kde jsme po usilovném hledání našli internet. Spojení bylo o nervy, ale zvládli jsme to. Pak jsme se ještě kochali Melbournským ruchem na ulicích, kde nás nejvíce zaujali páni, co hrál super muziku a pán, co si pral prádlo na ulici. Pak jsme se vrátili do auta a vyrazili jsme na jih k moři. Kemp jsme našli v AIREYS INLET. Tam jsme se odsmradili ve sprše. K večeři jsme si opékali párky na oleji a Dan málem vylétl do povětří i se sporákem, protože mu blafnul plyn v troubě. (220 km)
 

 
17/02/99
 
Ráno jsme vše zapakovali a vyrazili po Great Ocean Road. Dojeli jsme až do OTWAY NATIONAL PARKu, kde jsme navštívili starý maják z roku 1848. Byl tak ukrutný vítr, že nás to z majáku málem sfouklo. Začalo se nějak mračit, tak jsme se začali koukat po noclehu. Cestou jsme pozorovali koaly a zároveň jsme testli našeho "OŘE" v terénu určeném pouze pro 4WD. Pohodka! Přijeli jsme na BLANKET BAY, kde jen co jsme zastavili tak začalo lejt jak z konve. Tak jsme začali, zdali naše vozidlo zvládne cestu zpět do rozbahněného kopce. Jelikož dlouho pršelo, měli jsme dostatek času na důkladnou kontrolu našich potravin. Poté co přestalo pršet, vyrazili jsme na pláž, kde jsme dobíjeli škebli. Úspěšně, avšak stála za prd. Večer se nám podařilo postavit stan a netrvalo dlouho a začalo zas lejt. (110 km)
 

 
18/02/99
 
Ráno už konečně nepršelo, tak jsme všude rozvěsili mokré prádlo a stan. Pak dorazil i správce parku-Ranger, který nás skásnul o $8.30 za noc. Pak nám dal mapu parku a doporučil nějaké walky. Tak po usušení věcí jsme vyrazili do MAITS REST-RAIN FOREST WALK. Byly tam stromy až 60m vysoké. Pro změnu opět prší. Pak ještě jeden walk - Melba Gully State Forest. Opět rain forest. Pak přesun na WRECK BEACH. Tam pár fotek u koster vraků lodí a pak už přesun ke Dvanácti apoštolům. Na večer přesun do PORT CAMPBELLU, kde jsme večer zašli do hospy. Pak spát. (100 km)
 

 
19/02/99
 
Ráno sprška a vyrazili jsme na cestu hledat potopené lodní vraky. První zastávka byla ale u LONDON BRIDGE. Toho dne bylo moře obzvláště bouřlivé a z bridge zůstaly jen sloupy. Opět přesun na THE GROTTO Tam bylo moře opět obzvláště bouřlivé. Odpoledne přesun do WARRNAMBOOL, kde jsme rovnou hupli do moře. Teď už moře nebylo tak bouřlivé. Pak Karla něco bodlo do nohy, tak mu už moc nešla sýpa. Večer jsme vyrazili na velryby, ale poté, co jsme zjistili, že je to strašně daleko a že bysme tam dorazili až za tmy, jsme to vzdali. Zapomněl jsem na náš obrovský odpolední nákup, kdy jsme nakoupili snad na 14 dní dopředu. Účet byl na $85. To byl zatím náš rekord. Koupili jsme také bifteky na B.B.Q., které nás úplně odrovnaly. Tak jsme si dali ještě pár Fostříků, aby byla noc obzvláště bouřlivá. (67 km)
 

 
20/02/99
 
Vstávačka, sprcha, snídaně a odjezd z WARRNAMBOOL. Zastávka v TOWER HILL - vyhaslá sopka. Bez jakéhokoliv upozornění hned po vjezdu do parku dva pštrosi 2 m od auta. Pak další pštrosi a ještě klokani. Přejezd k moři, koupačka. Taková normální pohodka. Další zastávka v PORT FAIRY. Prohlídka přístavu a trhu. Zajímavosti: dopravní značka s velrybou, Tomáš s Danem se dohadují, jestli na lodi sedí tučňák, nebo pták. Asi to byl pták. PORTLAND - nezajímavé město, hlad a všude zavřeno. Odjezd do BRIDGEWATER BEACH - perfektní jídlo fish and chips. Jedem do LOWER GLENELG NAT. PARK. Měl by tam být kemp. Našli jsme tři. Dva z toho obsazené, ale všechny jen na povolení. Optání u kempujících vodáků. Konečně stavíme stan. Vedle nás je řeka. Něco se kolem stanu plíží a skáče to po stromech. Australská mládež se krásně baví a my usínáme za řevu hudby. (190 km)
 

 
21/02/99
 
Ráno nás probudilo praskání nedaleko našeho stanu. Po pozdějším zjištění se ukázalo, že to byla partička oranžových papoušků, co loupe semínka a požírá je. Pak následovala rychlá snídaně a odjezd směr SOUTH AUSTRALIA. Odjezd byl již v 9:00, což byl zatím náš nejlepší výkon. Zatím. Před hranicí jsme natankovali a byl to Tomáš, kdo dokázal do auta narvat 80,76 litru benzínu!!! Přejezd hranice a pak MONT GAMBIER, nádherné jezero BLUE LAKE, pak návštěva WILD LIFE PARKu, pak ještě CAVE ENGELBRECHT, což bylo mimochodem dříve smetiště, ale také se tu potápěli a potápějí frajeři s penetračním průkazem. Pak oběd u KFC, dále pak na BEACH PORT, kde byla malá offroad vložka a pak dále do ROBE. Zde mořské miny a čínský památník. Příjezd do KINGSTONSE, kde byly sluneční hodiny. Pak jsme narazili na 8m vysokého humra, což byl znak města. Opět následovala offroadová stezka do parku COORONG nat. parku. Našli jsme po strastiplné skákající prašné cestě dokonalé místečko s výhledem na vyschlé jezero. Véča ňam, pivečko Foster, sušení stanové celty, západ slunce, hvězdy, ticho (no trochu hučí moře), ale jinak pohodka. Tak dobrou. (320 km)
 

 
22/02/99
 
Tradiční ranní probuzení s řevem ptáků. K snídani míchaná vejce, okurka a Earl Grey. Do auta a na cestu. První zastávka pozorováním pelikanů. Byl jich plný ostrov a okolo jich pár lovilo. Druhá zastávka - Tomáš s Danem akutně hledají záchod. V buši citelně chyběl. Zase v autě a pálí do nás slunce. Před námi se objevuje stopka. Je to přívoz přes řeku MURRAY RIVER. Jsme naloděni, kupodivu zdarma, převezeni na druhou stranu a pokračujme do GOOLWY. Tam asi zatím nejlepší koupačka v moři. A znovu dál do VICTOR HARBOR. Oběd u Mc. Donald, společně přísaháme, že po návratu se mu obloukem vyhneme. Procházka městem na ostrov podél koňské dráhy, neoprávněný vstup do Pinguin centra a na závěr prohlídka lokomotivy. Příjezd do DEEP CREEK conservation parku, stavba stanu a k večeři tuňák. Něco nevídaného - v buši teplá sprcha. Jdeme spát, okolo probíhá spousta klokanů, ale plachých. (340 km)
 

 
23/02/99
 
Ráno projel kolem stanu Ranger, ale jelikož jsme ještě spali, tak jsme placení kempu unikli. Ani jsme nesnídali - nebylo co - a vyrazili jsme na cestu. První zastávka byla u přívozu na KLOKANÍ OSTROV, ale my nejedeme. Tak pak už jen směr ADELAIDE. Cestou ještě snídaně v podobě koblížků. Příjezd do ADELAIDE byl kolem poledne a tak naše první kroky vedou na Registration office. Bohužel jsme s naším trikem s falešnou adresou nepochodili, neboť počítačová doba ovlivnila i Austrálii. Zničeni jsme poobědvali v Pizza Hut a tam jsme vymysleli plán s trvalým pobytem v kempu. V kempu jsme si napsali potvrzení o ubytování a na recepci nám to všechno podepsali. Pak koupačka, avšak moře bylo poněkud zahumusené řasama. Ale teplý byl, to jo. Večer jsme ještě vyrazili do města na procházku a na pifko. Pak ještě véča u Hungry Jacka a spát.
 

 
24/02/99
 
Ráno jsme s dobrou náladou a potvrzením vyrazili do města. Na Registration office si jen ofotili naše dokonalé potvrzení, zkontrolovali Karlovu výšku a za několik minut se Karel stal plnokrevným vlastníkem našeho Fordíka. S dobrou náladou jsme posnídali a pak vyrazili na Internet. Pak ještě malá procházka po městě a hurá nakupovat zásoby na cestu do vnitrozemí. Večer B.B.Q. - dost dobrý, praní velkého prádla a pak pohodka s Fostrem u stanu.
 

 
25/02/99
 
Vyrážíme směr PORT AUGUSTA, kde v sámošce potkáváme česky mluvící paní, která před 50 lety emigrovala. Pak také potkáváme první místní černokožní obyvatele. Obídek a pak dál po "1" na COOBER PEDY. Začalo to, je to tady! Šíleně dlouhá nekonečná silnice, úplně rovná neměnící se vyschlá příroda. Potkáváme tzv. ROADTRAINy, což jsou náklaďáky s návěsem a až třemi přívěsy za sebou. Celkem až 50m dlouhé a víc. Je to opravdu kolos a hlavně když se s ním míjíme dostáváme takovou tlakovou vlnu, že nám skáčou stěrače. Po nekonečné cestě dojíždíme zničeni do COOBER PEDY. Ubytováváme se u místního hledače opálů. Máme to za $12 na osobu i s prohlídkou a to hlavní je, že spíme ve štole, kde dříve hledali opály. Je tu země provrtaná skrz na skrz. Pán majitel bydlí také v zemi, tak jako většina místních obyvatel, neb tu v létě dosahují teploty až +50°C ve stínu!!! V zemi se nachází i sprcha s teplou vodou, společenská místnost i s TV. Večer se setkáváme s Říčanskejma. Pokec a jdeme spát. (843 km)
 

 
26/02/99
 
Ráno sprška v kuriózním prostředí a rychlý odjezd, protože nás začaly žrát mouchy. Jedem směr MARLA, dál pak po nudné rovné silnici do KULGERA. Po cestě pomáháme nastartovat jedno auto (máme totiž startovací káble). Pak si jedem a najednou smrad jako sviň a ejhle. Pravá zadní guma je v háji. Tak nastoupil tým techniků a za 10 minut už zase uháníme dál. V KULGERA tankujeme a ptáme se na gumu. Marně. Pak zase dlouhá nudná rovná cesta. 81 km před AYERS ROCK zastavujeme a ejhle černokožci (Aborginal people), že prej auto nejede, že prej nemaj vodu. Pak jeden řekl: "Hej brácho, uděláš pro mě něco? Já sem černej a v hospodě mi alkohol neprodaj." Tak po dohadech jsme obdrželi $50 a jeli jsme k pumpě, kde jsme zakoupili kartón VB a byli jsme upozorněni, že jestli ho dáme černokožcům, tak budeme mít trable. Na kopečku jsme ho předali a upalovali směr AYERS ROCK. To byl náš dnešní druhý dobrý skutek. V AYERS ROCK ubytování, večeře, pohodka. (730 km)
 

 
27/02/99
 
Ráno vstávačka a konstatování, že velmi pozdě svítá (cca. 7:30), odjezd do servisu. Bohužel nemají žádnou jetou pneumatiku a tak kupujeme novou. Přerovnání celého vozu a jedem směr KATA TUTJA. Vyrážíme na walk. Délka 7,4 km, v průvodci píšou 3 hodiny a doporučují na každou hodinu litr vody. Bereme 5 litrů a jdeme. Naštěstí není takové horko. Po návratu lunchmeat v autě a další procházka. Jen 2,4 km. Jeden zpět k AYERS ROCK. Kroužíme vozem kolem ULURU. Obhlížíme jaký výšlap nás zítra čeká. Návštěva kulturního centra aborginal people. Nic moc. Žádní tam nebyli. Nákup v supermarketu, kemp. Je zataženo, tak si říkáme, že západ slunce fotit nebudeme. Začínáme vařit, mraky zmizely, proto rychlé balení a odjezd zpět k hoře. Před horou davy lidí, ale vystihli jsme správný okamžik. Ta velká hrouda se opravdu nádherně vybarvila. Pár lidí nás dostalo neb u toho večeřeli. Zanadáváme si, že mají napsanou špatně dobu západu. Konečně dovařujeme a jdeme spát. Ráno chceme vstávat v 6:00 a v 6:37 stihnout východ slunce. Sousedi nás proto prosí, jestli je můžeme probudit, že nemají budík. Snažíme se usnout, ale v kempu je hrozně živo. Přijíždějí auta a u B.B.Q. je fronta. Udiv proč vaří tak pozdě. (120 km, 10 km pěšky)
 
Pokračování zítra
 
Daniel Michálek (autorovy stránky naleznete na adrese http://web.redbox.cz/minjos/ )