Na Apríla roku 1960 byla na oběžnou dráhu Země vypuštěna první meteorologická družice - a od té doby mají meteorologové pro svou práci k dispozici nového těžko postradatelného pomocníka. Jak moc jim však družice pomáhají?
 
Již snímky z první družice (byl jí Tiros 1) umožnily meteorologům na snímcích rozpoznat všechny druhy oblaků a zjišťovat rozmístění tlakových níží a výší, tornád a podobně.
 
První družice předávaly na Zemi pouze informace o zachycených pohledech ve viditelné části spektra (tedy takové, které lze spatřit okem člověka), již v roce 1964 byl však vypuštěn americký Nimbus 1, který byl mimo jiné vybaven i kamerami schopnými snímat infračervenou část spektra. To umožňovalo sledovat pohyb oblačnosti i v noci.
 
Nad povrchem Země se objevily také první geostacionární meteorologické družice - tedy takové, které zůstávaly stále nad jedním místem planety Země a to snímaly. V našich televizních relacích o počasí můžete spatřit snímky z družice Meteosat.
 
Pomocí záběrů z družic lze sestavovat takzvané synoptické mapy (které je opět možno vídat v již zmíněných televizních relacích), ale také měřit obsah vodní páry a ozónu ve vzduchu, zjišťovat jeho teploty, měřit horní a spodní hranice mraků i změny sněhové pokrývky. Díky meteorologickým družicím lze také včas odhalit rodící se hurikány a tajfuny a přijmout příslušná bezpečnostní opatření.
 
(pen, dom)