reklama

 
banan webhosting

V zemích, kde slunce zapadá později

Nebojte se - nečeká vás vyprávění ve stylu ""V zemi kde zítra znamená včera"" (a při tom to bylo zcela jinak). Vybral jsem si poznávací zájezd od Skandinávie, kterou moje cestovatelská a průvodcovská duše měla dávno ve svém plánu. A nyní se s vámi podělím o své poznatky.
 
Dnem 5. srpna 2000 usedám do autobusu, ve kterém mám strávit příštích osm dní. Nabíráme severní směr a po dálnici jsme i s načerpáním plných nádrží v 10:00 hodin na hranici v Cínovci. Odbavení proběhne rychle a tak můžeme už ve dvě hodiny odpoledne spatřit berlínskou dominantu - televizní věž.
 
Zastavujeme na parkovišti v bývalém Západním Berlíně a já s údivem pozoruji, jak osazenstvo autobusu se samozřejmostí promenuje ze západní strany na východní přes Braniborskou bránu na ulici Unter den Linden, která je jedno staveniště, stejně jako na druhé straně budova německého parlamentu Reichstagu. Inu-Němci jsou němečtí a na své němectví nezapomínají.
 
: Prohlídneme si chrám císaře Viléma, kde je původní část ponechána ve stavu po druhé světové válce - rozbombardovaná, nová část postavená v nedávné době je nádherná. V 17 hodin odjíždíme od brány zoologické zahrady. Už spěcháme, protože musíme být v přístavu Warnemünde dvě a půl hodiny před odjezdem trajektu do švédského Trelleborgu. V přístavišti vidíme trajekt třídy Skanline s názvem Hansa a já s údivem pozoruji, jak kamiony mizí v útrobách lodi. Řidiči neubírají plyn, i když uvnitř mají pouze pár centimetrů, aby se vešli na svoje místo. My jdeme na šestou palubu, abychom si našli místnost, kde jsou pohodlné sedačky spíše lehačky, kde se dá spát, protože cesta trvá 6,5 hodiny.
 
Já se jdu podívat do obchodu - bývalé Freezone - abych si porovnal cenové relace. Dá se - ceny nejsou zvlášť vysoké, ale kdo počítá s tím, že koupí něco typického pro danou skandinávskou zemi, bude zklamán. Je zde zboží z celé Evropské unie. Není ani cítit, že se trajekt pohybuje. V šest hodin ráno se vyloďujeme. Zastavujeme na prvním švédském odpočívadle.
 

 
Ve Švédsku
 
Většina země je zalesněná, na svou rozlohu je však méně osídlená - jen 21 obyvatel na 1 km čtvereční. V posledním desetiletí zvýšilo Švédsko úsilí o důslednou ochranu životního prostředí. Bylo zřízeno 20 národních parků a zvýšil se i počet přírodních rezervací.
 
Milovníkům silnějšího moku chci poradit, aby si vzali radějí nějakou tu butelku sebou, protože ve Švédsku nedostanete koupit alkohol na každén rohu. Turista starší 20 let může vézt l litr lihovin, l litr vína a 2 litry piva. Nevím, kde se vzalo české rčení: ""Je nalitej jak Dán"". Všechny severské národy mají přísná opatření ke spotřebě alkoholu. Každopádně jsem meviděl ""zmazaného"" seveřana.
 
Jedeme šerovým pobřežím - to jsou obrovské kvádry růžové žuly. Tato krajina vznikala v době, kdy zemi pokrývala tříkilometrová vrstva ledovce a ten, když se po oteplení pohnul, obrušoval povrch země do nynější podoby. Protože mým povoláním jsou finanční otázky, znovu si musím říci, že rok v životě lidském a peněz neznaméná vůbec nic.
 
Naloďujeme se na trajket, menší než byl ten, který nás přepravil do Švédska, a dostáváme se do rybářské vesničky Smögen. Všude zde jsou velké žulové kvádry a neuvěřitelně čisté moře. Procházíme se po pobřeží a dostáváme se na promenádu, kde si kupujeme krevety. Za našich 75 korun dostáváme 30 dkg krevet. To je množství, které stačí na oběd pro dva lidi. Poučeni literaturou ukroutíme hlavičku, sloupneme vrchní část a vytáhneme maso, které na chlebu s máslem je výborné chuti. Jenom na dokreslení - u nás dostanete krevety v hypermarketu Makro 1 kg za 1 204 kč.
 
Musím poznamenat, že švédská vláda chce zachovat i malé osídlení ostrovů a tak mezi nimi panuje čilá trajktová doprfava, která je zdarma. Ovšem na místa navštěvovaná turisty vás trajekt přepraví za ne malý poplatek. Přepravujeme se nazpět na pevninu a jedeme směrem na sever k Vytlickému muzeu skalních kreseb. Tyto kresby patří k nejzachovalejším, jsou 4 000 let staré a chráněny Unescem. Když se konaly zimní olympijské hry v Lilehamru, označení míst piktogramovými obrázky mělo základ právě v těchto kresbách. V 18 hodin přejíždíme hranice v této době pouze pomyslné, protože v celé západní Evropě, kromě Švýcarska, byly hranice zrušeny. Kolem 19 hodiny přijíždíme do hlavního města norského království Osla.
 

 
Oslo a Norové
 
Jsme ubytováni na vysokoškolských kolejích, kde se dá vařit, takže většina účastníků kuchtí večeři. Nocleh stojí kolem 200 norských korun.
 
Ráno je vydatná snídaně v podobě švédského stolu, kde je nabízeno müsli, kukřičné lupínky, máslo, výborná zavařenina, dva druhy salámu, saláty, rovněž rybí, chleba, nutela, čaj, káva džus, mléko s obsahem tuku 0,4 % a sýry. Chci upozornit na hnědý sýr, který se vyrábí z kozího mléka. Je nasládlé chuti, jmenuje se Rumlos, a je to vhodný dárek z cest. Když se Norů ptali, co považují za nejnorovitější, vyhrál to právě tento sýr. Jako druhý se umístil svetr s norským vzorem a třetí byl pochod 17. května, kterého se Norové dobrovolně zúčastňují, aby vyjadřili hold a radost královské rodině.
 
:Jací vlastně Norové jsou? Potkáváme lidi opálené, s typickými světlými vlasy a modrýma očima. Děvčasta jsou štíhlá, dlouhonohá. U nás bychom se asi otočili za každou druhou - seveřanky nejsou žádné ošklivky. Typickou vlastností pro Nora je být dobrý, Norové jsou čestní, skromní, čestní, považují se za bohem vyvolený národ - převládá sebechvála.
 
V roce 1821 byla zrušena šlechta, vlastní stát založili Norové až v roce 1905. Norsko má ropu, plyn, velmi kvalitní železnou rudu, vápenec, mramor, rybolov a je natolik bohaté, že odmítlo vstup do EHS a v roce 1994 i vstup do Evropské unie. Průměrný měsíční plat Nora je zhruba našich 100 000 kč.
 
Jedeme kolem 95 km dlouhého jezera Mjösa po dálnici E 6. Dostáváme se do Hamaru - dějiště zimních olympijských her v roce 1994. Obdivujeme obrovskou sportovní halu pro rychlobruslařské discipliny ve tvaru obrácené vikingské lodi, která je pravděpodobně nejdelší stavbou na světě z laminovaných nosníků. Zastavěná plocha činí 22 000 m2 . U haly je kavárna, kde si u kávy za norských pět korun (NorK = našich 5 korun.) můžete posedět s olympijskými vítězi na fotografiích na stěnách.
 
Z Hamaru pokračujeme do Gjöviku, kde je největší atrakcí jeskyně 91 x 61 x 24 m, která byla vyhloubená 120 m hluboko v hoře z červené žuly. Toto množství materiálu - kolem 140 000 m3 - vyvezlo 29 000 nákladních aut.
 
Fotografujeme se coby hokejisté znamých norských klubů v plné sportovní zbroji. Vylezete po schůdkách, strčíte hlavu do připravaného otvoru a v tu ránu je z vás hokejová hvězda. Je to zdarma, tak cobychom si takovou kratochvíli nedopřáli, že ? V Gjöviku čepujeme naftu, benzin natural je za 10,52 Nok. Přijíždíme do Lillehammru dějiště 17. zimních olympijských her. Prohlížíme si skokanský areál vysoko nad městem, odkud je daleko vidět. Zajímavostí je, že při stavbě můstků bylo využito přírodního terénu, takže nájezdová plocha není vybudovaná nad úrovní terénu.
 
Několik mladíků zkouší skoky na umělé hmotě. Nám však stačí pohled od věže do doskočiště a je po hrdinství. Vstupné na věž stojí 15 Nok. V tomto areálu se konal úvodní i závěrečný ceremoniál ZOH. Zde se setkáváme poprvé se severskou typickou architekturou. Dřevěné stavby se střechou porostlou travou. Tráva je setá do březové kůry a má jak dekorativní, tak i izolační funkci. Pohledy jsou drahé stojé 8-10 Nok, stejný obnos se platí za známku.
 
Projíždíme Romsdalem což je členitá oblast kolem řeky Raumy, která ústí do Romsdalfjordu. Údolí je 50 km dlouhé a je považováno za nejhezčí v Norsku. Je zde přes 200 vrcholů, které měří těsně pod 2000 m a to je na zdejší poměry již hodně. Oblast je stvořena pro provozování pěší turistiky. Zde různé spolky a organizace udržují řetězec horských chat, které jsou sice zamykatelné, ale klíč je přístupný zdarma, jsou plně vybavené jídlem i mapami. Vše je založeno na důvěře a solidnosti, protože Norové jsou přesvědčeni, že lidé, kteří mají rádi hory jsou důvěryhodní.
 
V zimě zde bývá upraveno na 300 km běžeckých tratí. Asi 50 km do Lillehammru se zastavujeme v městečku Ringebu s 5 200 obyvateli. Jednak je zde 120 m vysoký vodopád Myfallene a jeden ze 24 dřevěných kostelíků z celého Norska, postavený koncem 12.století. Zvláštností těchto kostelů je, že jsou kompletně dřevěné, bez použití jedinného želzného šroubu či hřebíku. Kostel spočívá na hlavním podpěrném bodu - borovém sloupu. Ke stavbě byly použity jenom kvalitní, zdravé stromy, které byly impregnovány kouřem. U kostelíka je hřbitov, kde můžeme obdivovat krásu vyleštěné růžové a černé žuly na pomníčcích. Daňový systém nutí Nory, aby neměli velké hroby, ani velké okázalé pomníky či hrobky. Přestože jsem se zmínil o bohatství země má Norsko ještě vysokou spotřebu elektrické energie - 27 000 kWh za rok na jednoho obyvatele, ale vyrobí jí 2x tolik. 85 % energie je z vodních toků.
 

 
Trollí cesta
 
Opět pokračujeme severním směrem. Počasí nám moc nepřeje, zatáhlo se a drobně prší. Přijíždíme pod úpatí Trollí cesty. Ubytováváme se na zemědělské farmě pana Mayera, který se kromě 26 ks dojnic, 60 ks jalovic a 160 ha zem. půdy zabývá agroturistikou. Aby si udržel svůj životní standard prodává ročně kolem 7 000 ks vánočních stromků. Nocleh v nově postavených dřevěných chatkách, opět s travnatou střechou, pěkně vybavených stojí 180 Nok včetně snídaní.
 
Potkáváme se s prvními Trolly. Rozcuchané shrbené příšerky - vždycky s velkým nosem, mohou být dobří i zlí, velcí i malí. Půjdete-li do lesa uvidíte v houští žlutavá světýlka, uslyšíte praskající větvičky, do toho zaskučí vítr a zahouká sýček. No-řekněte sami, že to nejsou Trollové.
 
: Ráno se probouzíme do nevlídna. Jedeme klikatou silnicí č. 63 Trollstigveien, kde jsou nejúchvatnější horské scénerie nejen v Norsku. Než jsem odjížděl, sledoval jsem na internetu počasí a zrovna tady mělo být dneska jasno - není - a zrovna bychom ho tolik potřebovali. Přesto pohled na vodopád, kterých je nepočítaných, stojí za to. Z každého se dá napít - tak vypadá skutečná ochrana životního prostředí.
 

 
Fjordy
 
Přijíždíme do přístaviště trajektu a ten nás převáží do letoviska Geiranger. Leží u nejznámějšího stejnojmenného fjordu Geirangerfjordu. To co zde příroda vytvořila opravdu stojí za shlédnutí a poplatek za vyhlídkovou loď se opravdu vyplatí. 90 - 100 minutová vyjíždka stojí kolem 65 Nok na osobu. Fjord je místy široký 500 m hluboky přes 300 m, takže není problém,aby sem připluli i velké zaocenské lodi.
 
Španělskou ""Flamengo"" jsme viděli, jak kotví nějakých 200 m od břehu. Lodí plujeme kome známého vodopádu Sedm sester a Ženich, Nevěstin závoj a jiných. U přístaviště je obchůdek, kde jsou postavičky Trollů. Když však zjistíme, že stojí kolem 50 Nok a nejsou zrovna moc velcí, ustupujeme od záměru přivézt si Trolla domů. Zastavuje na parkovišti, abychom se napolsed podívali na úchvatnou scenerii Geirangerfjordu. Nabíráme vodu s vodopádu a ochutnáváme. Je opravdu dobrá. Musíme z lítostí konstatovat, že až teprve teď se mraky protrhávají.
 

 
Sobi
 
Jedeme k jezeru Pjupwashytta, které je ve výšce 1030 m. Jsme v mracích a tam nahoře se potkáváme s Laponcem, který zde má postavenou jurtu prodává suvenýry a my si můžeme vyfotografovat prvního soba. Jaký je vlastně rozdíl mezi křížovkáři známým severským zvířetem na tři písmena? Los nebo sob? Los je větší má lopatovité parohy, sob je menší a má parohy jako jelenovití. Losí kůže stojí 2 200 Nok, sobí kolem 420 Nok.
 
Jedeme k soukromé cestě Dalsnibba, kde se platí mýtné a vyjíždíme do výšky 1497 m. Dozvídáme se, že tato cesta je otevřená od 15. května do 20. srpna a v loňském roce kolem 12. srpna byla česká výprava poslední, která se nahoru ještě dostala. Cestou se musíme vyhýbat více než 10 autobusům, stejného označení. Ty vezou turisty z lodi Flemingo, kterých je asi 750.
 
Nahoře čekáme na vyjasnění a to přichází právě na takovou chvíli, že stačíme udělat fotografii. Jedeme dolů, kolem řeky Otta. Obdivujeme prudký tok, na kterém se sjíždí raftingovými čluny. Přijíždíme do vesničky Sjoa, kde je ubytování v režii raftingového spolku a můžeme si z blízka prohlédnout ohromné gumové čluny a vybavení potřebné k raftingu. Přestože je poměrně dlouho večer (21:45) přináší dámské osazenstvo autobusu pravé březáky - a hodně. Tady, stejně jako ve většině severských zemí mají za houby jenom ""mushrooms - žampiony"" a jiné prakticky nesbírají, i když v obchodě jsme mohli vidět prodávat lišky. Ono v těch 10 hodin večer bylo vidět stejně, jako u nás v sedm. Jsme přece jenom severněji a tady v měsících červenci a srpnu slunce téměř nezapadá..
 
Pátý den ráno snídáme ve 300 let staré budově, se střechou porostlou trávou, uvnitř velmi útulně zařízenou - vše ze dřeva, k snídaní zapálili krb, to je pocta severských hostitelů své návštěvě. Jedeme zajímavou krajinou s nesčetnými potoky a říčkami čisté vody. Máme podle průvodce typické počasí - velkou kupovitou oblačnost.
 
V Norsku je asi 655 lososích řek. Losos tráví značnou část života v severských mořích, kde dospívá, ale vrací se vytřít do míst, kde se narodil. Je zdatným plavcem, K trdlišti uplave denně 100 km proti proudu řeky. V říjnu naklade samička 2 000 jiker na 1 kg svoji váhy. Ještě v pěti letech měří losos teprve 12 cm. V roce 1840 byla vyrobena muška Norika a od té doby se pstruh chytá na mušku. Jedeme kolem vodopádů a znovu stoupáme do výšky 1 450 m. Ráz krajiny se úplně změnil. Kolem silnicie vidíme malé, pokroucené břízy, vřes a lišejník - dutohlávku sobí.
 
Kdybyste kopali do země v určité hloubce narazíte na věčně zmrzlou zem. To je typická tudnrová krajina. V těchto končinách se potkáváme s cyklisty, kteří nás zdraví českým Ahoj. Jsou z výpravy s BIVAK klubu. Inu - Čech všude bratra má a potká se vždy a všude.
 
Kolem druhé hodiny odpoledne přijíždíme do hlavního města Osla. Je zajímavé, že i když je Oslo rozlehlé má pouze 500 000 obyvatel. Mně připomíná naše Brno, které ačkoliv větší město, je jako velká vesnice s pěkným okolím. Jedeme na poloostrov Bygdoi. Zde jsou umístěna tři muzea - Vikingské, Lodě Fram a voru Kon-tiki.
 

 
Tři muzea a sochy
 
Muzeum vikingských lodí představuje soubor archeologických vykopávek, které zahrnují více než 1 000 let starou loď, hroby vikingských náčelníků a mnoho zajímavých věcí denní potřeby z těch dob.
 
Museum Kon-Tiki předvádí výsledky z cest dnes již osmdesátitříletého Nora - Thora Heyrdahla, ale v plné životní síle, který svého času dokázal možnost spojení mezi Jižní Amerikou a Polyneskými ostrovy se svými dvěma vory - Ra, a Kon-Tiki.
 
V muzeu polárních cest Fram můžeme vidět výsledky cest polárního badatele Fridtjofa Nansena s lodí Fram, která poznala ledové vody polárních moří. Můžeme si stoupnout ke kormidelnickému kolu, projít celou loď i podpalubí.
 
: Nebylo by návštěvy v Oslu, kdyby se nenavštívil Frognerův městský park a jeho sochařské umění. Tady projektoval sochy Gustav Vigeland- Rodinův žák, který dostal od městské rady povolení vyzdobit s nimi park. Mají symboliku-jmenují se Boj o místo na slunci. Jeho 17 m vysoký monolit je jakoby obtočen lidskými těly šplhajícími se vzhůru. V parku hraje dechová hudba - jak jinak - i zde musí zaznět český hit století Škoda lásky.
 
Po návštěvě parku vyjedeme nad město k Holmenkollenskému skokanskému můstku. Kromě můstku je zde muzeum vývoje lyží a lyžařského sportu: Mimo můstek se můžeme podívat na překrásnou scénérii Oslofjordu - v průvodci se dočítám, že lze uvidět 30000 km2..
 

 
Opět ve Švédsku
 
Předposlední den odjíždíme z ubytovny a stavujeme se na Blonholmu-vikingském pohřebišti. Jsou to kameny postavené do tvaru lodi. Ale to už jsme nazpět ve Švédsku. Projížídme přes město Uddevalla a dostáváme se trajektem na ostrov Hönö. Tento ostrov používají obyvatelé Göteborgu ke druhému bydlení. Je zde šerová krajina, ale jiná, než jsme viděli první den našeho zájezdu. Jsou zde krátce vysekané trávníky, vidíme atriové domky. A zase a všude neuvěřitelně čistá voda.
 
Po návštěvě tohoto ostrova přijíždíme do Göteborgu, druhého největšího města Švédska, které čítá i s předměstími 700 000 obyvatel. Nachází se zde největší švédská automobilka Volvo a Hasselblat, firma zabývající se výrobou fotoapárátů. S těmito fotoaparáty byli první američtí kosmonauti na Měsíci. Rusové okopírovali Hasselblat a dali mu jméno Kijev, který jsme svého času mohli kupovat i my.
 
Kromě mnoha automobilů Volvo, všech možných provedení, můžeme vidět rafinerie nafty firmy Shell. Začínám počítat kolik přístavů na světě jsem už viděl. Nedopočítám se. Po procházce pěší zonou přejíždíme Elbornský most, odkud je nádherný výhled na Göteborg. Přijíždíme do kempu Lindesberg. V kempu je nonstop otevřená prodejna a na recepci mají značné množství prospektů.
 
Ve Švédsku se vydávají každoročně speciální katalogy o ubytovacích možnostech. Švédsko se může chlubit 750 rozmanitých kempinků, Jsou zde k dispozici 2-6 lůžkové chatičky. My si můžeme prohlédnout kemp Lindesberg a můžeme jenom konstatovat, že se mámne ještě mnoho učit i na tomto poli. Oběd stojí kolem 50 švédských korun, kde je zahrnutá přirážka za obsluhu 13 %. Já si pro své potřeby odvážím jenom zjištění, že co se týká socílních zařízení, nenajdeme v žádné zemi snad na celém světě byť i na nejzapadlejším místě takový nepořádek jako u nás.
 
Poslední ráno tankujeme naftu (benzin stojí 9,6 Sek) a jedeme tak rychle, abychom byli v 9,30 v Helsinborgu. To je přístavní město, jakési centrum kraje Skäne. Naloďujeme se na trajekt a přepravujeme se na Jutský poloostrov, kde se ze 3/5 rozkládá Dánské království.
 

 
V Dánsku
 
Přeplouváme úžinu Öresund, důležité místo v životě Dánska. Přes 400 let od roku 1429 do roku 1857 se zde vybíralo tzv. sundské clo. Tím se 4 km široká mořská užina stala zlatým dolem pro Dánsko a když v roce 1857 kodaňská vláda toto privilegium prodala za 60 milionů zlatých korun poklesl význam Helsingoru města na druhé straně už na dánském území.
 
Toto město je známé renesančním zámkem Kronborg. Za doby vybírání sundského cla zde byla baterie děl, která z té doby zůstala na místě, připravená ke střelbě na lodě, které by chtěly projet bez zaplacení cla. I bohatí mají své prostředky, aby došli ke svému cíli.
 
Sem umístil Wiliam Shakespeare děj své hry Hamlet. Na tomto zámku žil rovněž nám dobře známý Tycho de Brahe. Odjíždíme do Kodaně. Dlužno poznamenat, že plat v dnešním Dánsku činí 4 950 dánských korun. Benzin stojí 7,08, nafta 6,91 DKK. Zemědělská produkce je nejvyšší na 1 obyvatele v EU. Krajina je vysečená, jakoby byl v celé zemi trávník - velice působivé.
 
Přijíždíme do hlavního města Kodaně. Je to opravdové velkoměsto s 1 600 000 obyvateli. Fotografujeme se u malé mořské víly - maskota Kodaně, u které můžete slyšet směsici všech světových jazyků. Všichni se z touto figurkou chtějí vyfotografovat. Na nepříliš fotogenickám místě stojí sochy Hamleta a Ofelie v životní velikosti. Měli bychom dodat, že Dánsko zachovává neutralitu.
 
Všimněte si států, které nepotřebují financovat armádu. Jeden vedle druhého, včetně našeho jižního souseda Rakouska, které nepovažuji za něco světoborného, jsou se svou životní úrovní někde dál před námi.
 
Od malé mořské víly jedeme na Amaliendorf - jeden z pěti královských paláců. Prohlížíme si kostel Fridrichskirche typický kostel z období protestantismu, se strohou výzdobou, tak jak učilo protestantské náboženství. Fotografujeme královskou stráž s vysokýmu čepicemi z medvědí kůže.
 
: Procházíme se novým kodaňským přístavem - Nyhaven - a máme štěstí, protože v kanálech (nejsou to prosím kanály na odtok kuchyňských odpadů) vidíme kotvit plachetnice. Když jsem se zeptal co to je, bylo mi vysvětleno, že právě tak jako auta i lodě mají své veterány a dnes je v Kodani jejich sraz. Přístavem jdu skoro najisto, protože jsem se jím procházel na trorozměrné mapě na internetu.
 
Máme relativně dost času, protože řidiči musejí dodržet podle vyhlášky AETR bezpečnostní přestávku. Jdeme přes kodaňské náměstí kolem radnice, u níž sedí v životní velikosti socha Hanse Christiana Andresena. Na pěší zóně můžeme vidět všechny možné typy umělců, kteří zde předvádějí svoje umění. Turek - který spreji vytváří na papíru docela pěkné scenérie, černošského hráče na dlouhou troubu s bubínky, který vyloudí rytmickou melodii, že neodoláte a začínáte alespoň přešlapovat do tohoto rytmu.
 
O kus dál lidé v typických ruských krojích zpívají a hrají na harmoniku a mandolínu Podmoskevské večery. Nakukujeme do zábavního parlu Tivoli. Ale vstupné - 75 DKK nás odrazuje ke vstupu. Zhruba v pět hodin s Kodaně odjíždíme a já sním svůj sen, jako tolikrát předtím. Při poznávacích zájezdech je člověk všude nezbytné minimum času a ještě jako průvodce mívám na starosti 45 účastníků zájezdu, obavy aby se mi někdo neztratil, aby zájezd dopadl dobře a lidé byli spokojeni. Někdy bych chtěl autem projet místa, kde se mi obzvláště líbilo a setrvat tam tak dlouho, jak bych chětl. Zatím, ale na to není ani čas, ani prostředky.
 
Přejíždíme na ostrov Farö. Poslední odpočívadlo na této cestě. Je zde muzeum čokolády, které však proběhneme a jedeme tak, abychom byli v 19:15 v přístavu, kde už kotví trajekt, který nás poveze do Rostocku. Tentokrát je cítit, že naše cesta není po pevné zemi, ale dá se to vydržet. Za dvě hodiny jsme v Německu. Čeká nás únavná cesta domů. Ale řidiči jedou na jistotu, takže ráno kolem šesté jsem na Zinnerwaldu, tedy Cínovci z druhé strany.
 

 
Zpátky doma
 
Na celnici je celník, který je ochotný, ačkoliv není pracovní doba, od nás vzít silniční daň, takže pokračujeme už na našem území. V Dubí zastavujeme na dočerpání nafty a při vstupu do zařízení na pumpě slyšíme: Zahlen Sie bitte fünf Kronen. Hlas patří ženě - co ženě - bábě, který prozrazuje, čím se tato žena živila. Aha - už jsem zase doma. To jsem neslyšel celý týden a při tom bylo všechno jak mělo být.
 
Upozorňuji osazenstvo autobusu, aby se pozorně dívalo. Pole - bodláky, šťovík, nevysečené příkopy. Za to reklamy typu do každé ruky jeden. Ne tržnice, ale Markthalle s porcelánovými trpaslíky a šikmookými prodavači, nightcluby. Po dálnici zase reklamy a benzinových pump nespočet. Po celou cestu, která čítala zhruba 4 700 km autobusem jsme neviděli tolik benzinových čerpadel a občerstvovacích stanic jako na úseku Brno - Jihlava. Nebylo zde, ani tolik billboardů. Ptáte se proč ?
 
Tyto státy, ačkoliv mají rozpočet někde jinde, nevyhazují bezúčelně ani pětník. Jejich zákony neumožňují takové daňové úlety jako je tomu v naší zemi. Jestliže firma (jakákoliv - malá i velká) může dát 1 % financí z obratu do reklamy - dá je - odpočítají se ze základu. Reklamní společnost vyrobí nějakou tu reklamu, obdrží peníze (tohle není odměna) nakoupí drahá auta a odpočítá to znovu z daňového základu. Nedivme se, že u nás není na ono nebo na něco jiného. Byli jsme v tržnici v Göteborgu. Ačkoliv tam prodávají obchodníci z celého světa, všude mají registrační pokladny a všude dostanete stvrzenku. Bez řádného výběru daní od všech bez rozdílu - zaměstnanci daně platit musejí!!! _ nebude bohatých obcí a bez bohatých obcí nebude bohatého státu.
 
Po listopadových změnách si mnozí, nejenom spoluobčané, ale i ve sdělovacích prostředcích občané nazývaní běženci, myslí, že demokracie je zřízení, kde si každý může dělat co chce a stát musí dělat to, že se o něj postará. To je ten největší omyl, který nás drží a zřejmě dlouho bude držet na místě, kde jsme.
 
Ing. Antonín Dvořák,CSc. (soutěžní příspěvek)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz