reklama

 
banan webhosting

Istrijské město duchů

: Malý špičatý poloostrov vybíhající do Jadranu mezi Itálií a dlouhým chorvatským pobřežím je jedním z nejzajímavějších míst jižních částí Evropy. Turisté navštěvují římský amfiteátr v Pule, antické památky na ostrovech Brioni, nádherné benátské paláce v městech na západním pobřeží či pozůstatky habsburské nadvlády ve vnitrozemí. Návštěvník, který má dostatek času, tu však stále může najít místa, o kterých neví téměř nikdo, přestože rozhodně stojí za pozornost.
 

 
Pár kilometrů od Limského zálivu známého ptačími rezervacemi a skvělými ústřicemi leží opuštěné středověké městečko Dvigrad. Vlastně ono je spíš dokonale přikryto zelenou vrstvou vegetace. Ve změti stromů, keřů a všemožného plevele je možno jasně rozpoznat dva hradní komplexy a spleť uliček obklopených kamennými domy. Opevnění je téměř neporušené a v rozlehlé chrámové lodi zívají propadlé hrobky s rozlámanými náhrobními kameny.
 

 
: Pozůstatky starého románského zdiva a úlomky byzantských náhrobků svědčí o tom, že historie tohoto sídla sahá daleko do minulosti. Zbytky dvou hradních paláců s mohutnými čverhrannými věžemi vyvolávají další otázky. Byla zde mohutná pevnost se silnou vojenskou posádkou nebo spíše rušné obchodní městečko, které jen dokonale využilo zachovalou architekturu staršího hradu? Písemné prameny jsou skoupé, ale přece jen se o něčem zmiňují. Kolem roku 1630, tedy v době, kdy město již pěkných pár století existovalo, se přehnala Istrijí rozsáhlá epidemie moru. Po několikaměsíčním marném boji s nekončící nákazou se zdecimované zbytky obyvatelstva dvigradské pevnosti rozhodly odejít. Útočiště našly v nedaleko ležícím Kanfanaru, který těžil ze strategické polohy na křižovatce obchodních cest mezi Pulou, Porečí a Pazinem. Zajímavé je, že obyvatelé se už do svých výstavných domů nikdy nevrátili a z Dvigradu se stalo město duchů. Ruiny dokonce nebyly použity ani v dalších letech a stoletích jako zdroj levného stavebního kamene, jak by se dalo očekávat. Že by na pověstech o podivném prokletí tohoto místa přece jen něco bylo?
 

 
Vrásčitý stařík, který přijel ve zrezivělém Fiatu, položil kytici k pečlivě udržovanému hrobu u hřbitovního kostela Pany Marie, mimochodem jediné stavby v širokém okolí, která nepůsobí jako kulisa k natáčení filmu z třicetileté války nebo hororu, a byl velice přátelský. Za pomoci směsice chorvatštiny, češtiny a prstomluvy jsem se dozvěděl, že se jmenuje Franko a že jeho rodina tu pohřbívá už od nepaměti. Možná právě on byl potomkem těch, kdo vybudovali toto pyšné sídlo s mohutným opevněním, dvěma hrady a desítkami dalších budov, aby jej pak na útěku před morem chvatně opustili.
 
Prokop Konopa

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz