reklama

 
banan webhosting

Chudoba v ráji

: Pobřeží Jaderského a Iónského moře zalité sluncem i vrcholky hor skryté v oblacích. Hluboké lesy, olivové háje, vinice i pole ležící ladem. Šarm Středozemí i kýčovitá sovětská architektura. Tisíce uprchlíků ženoucích se na západ i pár turistů mířících právě opačným směrem. To vše je Albánie. A ještě mnohem víc.
 
Při pobřeží se táhne 20 - 50 km široký pás nížin, většina povrchu je však hornatá a více než třetinu země pokrývají lesy. Nejvyšší pohoří Mali Sharit se nachází na hranicích s Makedonií (nejvyšší horou země je Korab, vysoký 2 764 m n. m.). Zemí protéká mnoho řek, většina jejich toků je ale nesplavná. Na severní hranici s Jugoslávií leží velké Skadarské jezero (s plochou 370 kilometrů čtverečních), na východní hranici s Makedonií další dvě - Ohridské (mimochodem - prý nejhlubší jezero Balkánu) a Prespanské jezero.
 
V zemi je 24 národních rezervací, problémem je ovšem znečišťování životního prostředí. Existuje tu totiž jen málo čističek odpadních vod u měst i továren
 

 
Pohled do historie
 
Předchůdci dnešních Albánců jsou indoevropští Illyrové (odtud název země Illyrie), kteří západní část Balkánu obývali už 2 000 let před naším letopočtem. V 7. století před naším letopočtem získali území dnešní Albánie do sféry svého vlivu Řekové, kteří s místním obyvatelstvem převážně v míru obchodovali, o 500 let později přišli Římané.
 
V 5. a 6. století našeho letopočtu se stejným územím ""prohnali"" Visigóti, Hůnové a Ostrogoti, v raném středověku o něj soupeřily Byzanc, Turci, Bulhaři a Srbové. O pobřeží se dělily Dubrovník a Benátky. V roce 1468 byl potlačen 15 let trvající odpor pod vedením hrdiny Skanderberga a území dnešní Albánie se stalo součástí Osmanské říše.
 
: V roce 1881 turecká armáda potlačila první snahy o nezávislost země, po balkánských válkách tu v roce 1913 vzniklo knížectví - Albánie se ovšem musela vzdát velké části svého území, Kosova, ve prospěch Srbů. Za první světové války byla Albánie okupována Řeky, Srby, Francií, Itálií i Rakousko-Uherskem, v letech 1920-1939 byla postupně samostatnou republikou a královstvím (když se dosavadní prezident prohlásil králem jako Zogu I.).
 
Za 2. světové války Albánii okupovala Itálie, v roce 1946 zde za pomoci Jugoslávie a pod vedením Envera Hodži zvítězil komunistický režim. O 2 roky později se postavil proti Jugoslávii a v roce 1960, po snaze Chruščeva vybudovat zde ponorkovou základnu, se odvrátil i od tehdejšího Sovětského Svazu. V těchto letech se orientoval na Čínu. Po invazi tzv. Varšavského paktu do Československa v roce 1968 Albánie z tohoto seskupení vystupuje a nadále je v podstatě zcela izolována od ostatního světa.
 
Od roku 1990 je zde pluralitní režim založený na politických stranách, v roce 1991 ve volbách zvítězili komunisté, v dalších, o rok později, demokraté. O 5 let později došlo na jihu země k masovým protestům v důsledku krachu investičních fondů, zaštítěných některými vládními činiteli a fungujících na principu letadla. Albánie má územní spory s Řeckem, které si činí nároky na část jejího jižního území, a na konci 20. století čelila náporu uprchlíků z Kosova.
 

 
Kam se podívat
 
Hlavním městem země je od roku 1920 Tirana. Její architektura nese výrazné stopy tureckých, římských i sovětských vlivů. Známé je Skanderbergovo náměstí v centru metropole i trh ležící na východ od něj. V Tiraně se nachází i Národní historické muzeum, největší a nejhezčí muzeum v zemi (leží poblíž nejvyšší stavby Albánie - hotelu International). Nedaleko stojí Národní knihovna a výstavní mešita Ethem Mey z roku 1793. Vedle ní si pak můžete prohlédnout orloj z roku 1830. Ve městě nechybí ani : Archeologické muzeum a moderní kongresové centrum. Nad Tiranou se na východě tyčí hora Mt Dajti (1612 m). Chcete-li ušetřit, průvodce doporučují najít si v Tiraně ubytování v soukromí.
 
Durrës
 
Durrës (italsky Durazzo) je město, které dýchá historií. Bylo založeno v roce 627 před naším letopočtem a po mnoho staletí se mohlo chlubit statutem největšího přístavu u Jaderského moře. Dnes je 2. největším albánským městem a oči turisty se zde mohou kochat zbytky římských památek (mj. poměrně zachovalý amfiteátr a římské lázně) i byzantského opevnění ze 6. století s o 800 let mladšími věžemi. Na západ od římského amfiteátru leží královský palác (krále Ahmeta Zoga), před ním pak socha výše zmíněného hrdiny Skanderberga.
 

 
Shkodra
 
Také Shkodra (italsky Scutari) patří ke starobylým městům. Již 500 let před naším letopočtem zde - přesněji na soutoku Buny a Drinu - stálo první opevnění. Dominantou města je nová mešita Šejka Zamila Abdullaha Al-Zamila, poblíž níž stojí muzeum umění. Ve městě měla v historii vždy velký vliv katolická církev - to se odráží i v monumentální stavbě Františkánského kostela. Asi 2 km na jih od města leží pevnost Rozafa. Váže se k ní pověst, jež vypráví, že tu byla zazděna žena jménem Rozafa, která prosila, aby jí nechali ve zdi dva otvory, aby mohla krmit své dítě. Dnes je místo jejího zazdění poutním místem zdejších matek.
 

 
Za vidění stojí i zbytky starobylého města Butrint (18 km jižně od Sarandy), město Gjirokastra s Etnografickým muzeem a tureckými lázněmi, město Berat se starým kamenným mostem a řadou kostelů, mešit a muzeí, ale i město Kukës, které se může chlubit především nádhernými přírodními scenériemi. Leží přímo pod 2 486 m vysokou horou Mt Gjalica.
 

 
A samozřejmě se můžete (a skoro by se chtělo říci - musíte) vydat do zdejší přírody. Ať už máte raději pobyt na pobřeží moře, nebo dáváte přednost horským tůrám, určitě si vyberete. Průvodce opěvují mj. tzv. ""Květinovou Riviéru"", pobřeží Jónského moře, kde se nachází řada úchvatných přírodních scenérií.
 

 
Rady na cesty
 
Místní měnou je lek (označovaný též jako Leke), který má 100 quindarek. Peníze můžete směnit v bance i legálně na ulici, ve druhém případě je však na místě velká opatrnost. Platební karty nejsou v Albánii příliš používány.
 
V místech, kde se vyskytují cizinci, bývá podstatně dráž, než tam, kde je zahraniční turista (nebo obchodník) výjimkou. Tak můžete počítat, že za oběd v hlavním městě zaplatíte (po přepočtu) i výrazně více než 100 Kč. Bývá zvykem nechávat obsluze cca 10% dýško. Levné ubytování může přijít na 200 Kč, v hotelu střední kategorie však i na 10krát tolik. Mimo hlavní město je levněji, nečekejte ale služby, na které jste zvyklí z turistických oblastí vyspělého světa.
 
V zásuvkách je napětí 220 V, 50 Hz. Zemi se doporučuje navštívit v letním období, nejlépe od června do srpna, ovšem ani květen a září nemusejí být k zahození. V každém případě vyžaduje návštěva Albánie trochu dobrodružnější povahu - čemuž ostatně odpovídá i fakt, že zájezdy do této země nepořádají zpravidla ani ty české cestovní kanceláře, se kterými jsou klienti zvyklí jezdit pod stany a spát na divoko i v těch nejneobvyklejších (pro masový turistický ruch) místech na Zemi. Zdrojem ""nepříjemností"" je severní soused Jugoslávie a především provincie Kosovo. Snad se ale s posledním vývojem v této zemi již blýská na lepší časy.
 
Po Albánii můžete jezdit minibusy a autobusy (jsou poměrně levné), železniční síť je omezená. Pokud se do země vydáte vlastním automobilem, je dobré počítat s poměrně řídkou sítí čerpacích stanic.
 
Šťastnou cestu!
 
(pen, dom, zahr)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz