reklama

 
banan webhosting

Kréta - velký výlet

: Kréta je všeobecně nazývána kolébkou civilizace. Krétská historie a její osídlení je počítáno již od roku 5 500 př. Kr. Je to ostrov opředený mýty a milovaný samotnými řeckými bohy. Ostrov bájného Daidala a Ikara, kteří chtěli na zhotovených ptačích křídlech uprchnout ze zajetí krále Mínoa.
 
Podle pověsti se na ostrově Kréta narodil v tajemné jeskyni s jezírkem ve svahu hory Dikti, vládce všech bohů Zeus. Jeho matka Rheia ho zde tajně porodila ze strachu před svým mužem Kronem, který jí každé novorozeně sebral a snědl, protože se obával vzpoury svých dětí, aby ho nesesadily z trůnu. A byla to opět Kréta, kam unesl Zeus krásnou Evropu, na jejíž počest byl náš kontinent pojmenován.
 
V největším rozkvětu krétsko-mykénské kultury zde cca před 4 000 lety vyrostly velkolepé neopevněné paláce Faistos a Knossos. Knossos objevil okolo roku 1900 anglický archeolog Evans, který odkryl na 1 300 místností, zbytky keramiky a nástěnné malby. Nikdy se však nepotvrdila domněnka, že že se jedná o legendární Labyrint, který na přání krále Mínoa postavil vynálezce Daidalos pro králova znetvořeného syna Minotaura.
 
Kréta se zmítala jako strategický bod středozemního moře v neustálých valkách, s Turky, Benátčany... a v neposlední řadě i s Němci ve dvou světových válkách, kde padlo mnoho obětí a krétský lid nemůže na tyto doby zapomenout, a proto zde velmi málo uslyšíte - na rozdíl od angličtiny - němčinu.
 
Kréta byla připojena k Řecku až v roce 1913. Dnes je Řecko součástí Evropské unie, ale stále je zde vidět jednoduchý život vesničanů, oslíky jako dopravní prostředek, staré značky aut, jednoduchou zemědělskou výrobu, apod.
 

 
Kréta - dnes (2. 9. - 13.9. 2000)
 
Musím přiznat, že se mi na Krétu moc nechtělo. Věděla jsem :totiž, že na rozdíl od Francie, Itálie nebo Španělska Řecko nemá velkolepé promenády, ba ani pořádné chodníky nebo silnice. Kousek chodníku je, pak zas chybí, nebo je rozbitý - žádná klidná procházka. Také silnice jsou samá díra, mnohdy silnice I. třídy přechází v silnici s makadamovým povrchem a podobná překvápka.
 
Oprostila jsem se tedy od představ, že budu večer korzovat s kloboukem na hlavě po promenádě a odletěli jsme na severozápad Kréty, do jednoho z oblastních měst, Chanie. Jen asi 15 km na západ odtud jsme bydleli v celkem poklidném městečku Agia Marina s dlouhou písečnou pláží a ostrůvkem Svatého Theodora.
 
Chania je druhým největším městem Kréty a nazývá se kráska západu. V 16. století se jí paradoxně přezdívalo Benátky východu. Chania byla až do roku 1972 hlavním městem ostrova. Mně osobně se více líbilo druhé správní město Rethimno, kde se staré město uchovalo jako jednotný celek více než v Chanii. Je zde malebný benátský přístav, benátská pevnost Falasarna a v nepřeberném počtu kavárniček je za soumraku, kdy se město rozzáří tisíce světel moc a moc příjemně.
 
Tureckou minulost dokládají pěkné minarety a mešity. Všechno dopadlo nad má očekávání a dnes se mi zdá, že Kréta je jedním z nejhezčích a nejrůznorodějších míst Evropy.
 

 
Kréta - západní pobřeží
 
Abychom Krétu více poznali a taky si odpočinuli od dlouhé písečné pláže připomínající množstvím slunečníků Bibione, půjčili jsme si na týden auto a na dva dny skútr. Prvním výletem byl západojižní cíp ostrova, který i nabízí všechny cestovky, Elafonisi. Moře zde tvoří velkou plochu o hloubce maximálně do pasu, která je přerušována světlými až do růžova zbarvenými písečnými jazyky, a proto je zde voda velmi teplá a lze v mělčinkách pohodlně ležet, pospávat, opalovat se. Občas se z moře noří černá lávovitá skaliska, :která dokreslují zajímavý ráz krajiny. Je zde i občerstvení s klasickými hamburgery a řeckým gyrosem, moc se nám zde líbilo a strávili jsme zde příjemně celý den.
 
Na severozápadě ostrova jsou dva vyčnívající cípy, lákající k výletům. Bohužel tam vede velmi špatná cesta, připomínající cestu do lomu a ještě po strmém útesu. To jsem odmítla a přišla tak o moc hezké místo, dle vyprávění, zátoku Gramvousa. Vydali jsme se tedy na začátek prvního cípu k vesničce Ravdouha. Tady jsme objevili malebnou kamenitou pláž, tak pro 3-4 deky s útulnou tavernou a dobrou obsluhou.
 
Moře je z levé strany zakousnuto do skalního masívu a vytváří na jedné straně malý rybníček s křišťálovou vodou, z kterého se skalisky proplouvá na širé azurové moře. Na druhé straně je břeh tvořen lávovými plotnami s krabi, sasankami, vynikající prostředí i pro potápění. Na druhém cípku u vesničky Livadi se nachází písečná malá pláž obkroužena zálivy a z jedné strany skalami, se sprchou, do které teče voda z vyhřívaného sudu - paráda - a malým občerstvením. Více na jihozápad u vesničky Stomio jsme nalezli zapomenutý kout ostrova, kde byly lávovité plotny stékající až do moře, tvořily v moři různé prohlubně a schovávačky pro rozličné mořské ryby a živočichy. Moře zde hrálo všemi barvami modré až zelené, nikde ani živáčka, což přímo nabádá - plavky dolů a nech se opájet sluncem, větrem a příjemně teplým mořem.
 

 
Kréta - velký výlet
 
Sbalila jsem pro jistotu svačinku a pití do chladicí tašky a vyrazili jsme přes Bílé hory (Levka Ori) a městečko Topolia, kudy vede jedna z menších soutěsek Kréty. :Projížďka Bílými horami je velmi zajímavé, skály tvoří roztodivné útvary s dírami, jeskyněmi a výběžky od smetanové do červenavěhnědé barvy, která ostře kontrastuje s azurově modrou oblohou, na jih k pevnosti Frangokastello. Pevnost působí nedobytným a masivním dojmem a dále směrem na východ k zátokám Amoudi.
 
Jsou to 4 různě velké písečné zátoky ohraničené skalami se sprchou, někde občerstvením a průzračně čistou tyrkysovou vodou. Většina návštěvníků je na Adama a prohlíží si je snad jen rozeklaný skalní masív nad zátokami. Působivé a moc pěkné. Po příjemných dvou hodinách plavání a slunění jsme pokračovali dále na východ k Preveli. U Preveli se stéká s mořem jedna z minima řek, která má v horkých letních dnech vodu, řeka Kourtaliotiko. Parkoviště je nad tímto úkazem na skále a dolů se jde cca 15 min. pěšky.
 
Na rozdíl od jiných míst, se mi toto místo jak na koupeném pohledu, tak ve skutečnosti shora jevilo něčím smutné a obyčejné i přesto, že řeka vlévající se do moře září tmavozelenou barvou a mísením s mořem se barva mění v zelenomodrou až následně v tmavě modrou barvu a je lemována z obou stran pásmem palem, nad kterými se tyčí podivuhodné skalní útvary.
 
Voda v řece je příjemně chladivá na rozdíl od vody 27 stupňů Celsia v moři. Půjčují zde šlapadla a loďky k projížďkám proti proudu řeky, ale myslím si, že je větším zážitkem se pomalu projít podél řeky. Podél jednoho břehu cca 1,5 km do vnitrozemí a po druhém břehu zpět. Při procházce v příjemném chládku stínů, lze v řece krmit ryby, kochat se malebným palmovým pralesem s eukalypty, oleandry a jinými exotickými stromy. Lze zde ve skrytu zeleně i ""na divoko"" stanovat.
 
Po dvou hodinkách jsme pokračovali do Mataly, podívat se na pískovcové útvary pohřebních jeskyní, které následně obývali i příslušníci hnutí Hippiess. Nyní je z tohoto skalního útvaru oplocená obora a vybírá se vstupné 500,- Drch, ale pohled z výšky na matalský záliv má taky něco do sebe. Sluníčko se pomalu sklání k obzoru a tak objíždíme matalský záliv a schování za jeho výspou, nacházíme teď večer opuštěnou pláž s hlubokým pískem a všude je písek, jak na poušti. Moře, my, svačinka, západ slunce, pivko a půjdeme nocovat do našeho vypůjčeného vozidla.
 
Co je ještě takové úsměvné, když se opalujete na severu Kréty, tedy u Krétského moře, leží se hlavou k moři a nohama od moře, zde na jihu u Lybijského moře se leží k opalování dle mého správně, jako téměř v celém středomoří - nohama k moři. Na ráno nám zbyl ještě jeden rohlík a pokračujeme směrem na Festos (Faistos).
 
Festos je nejkrásněji položený palác s rozhledem na messarskou rovinu a masív Ída. Palác vznikl počátkem 2. tisícletí a zanikl koncem 15. století př. Kr. palác měl asi sto místností a je na rozdíl od domalovaného a dobudovávaného Knossu původní a nikdo se nesnažil o rekonstrukci. Vstup 1 200,- Drch.
 
Projíždíme kolem nejvyššího masívu Kréty, pohoří Ida s nejvyšším kopcem pohoří 2.456 m n.m. Psiloritis, směrem na sever. Psiloritis je mohutný široce posazený kopec se třemi hrboly. Vyhýbáme se Irákliu, hlavnímu městu Kréty a se západem slunce se pomalu blížíme po krétské dálnici, která místy vypadá jako by jí plácali lopatami a ne strojem k domovu do Agia Marina. Velkou atrakcí je i prohlídka a vykoupání ve sladkovodním jezeru Kournas, které leží cca 10 km pod Rethimnem. Jezírko je zřejmě vápencového původu a proto jak vysychá je jeho zelenomodrá hladina olemována bílým břehem, v levé straně jezera je ještě takové malé olemované oko.
 
V jezeře mimo jiné žijí drobné rybičky, které když chvilku postojíte, ožírají nohy. Půjčují zde šlapadla, lodičky, je zde občerstvení a když fouká od moře vítr, je zde velmi příjemný pobyt, protože jezero je chráněno horami.
 
Najezdili jsme po Krétě asi 1.800 km a to jsme si nestihli prohlédnout východ ostrova a stálo to za to. Neustále nás překvapovala příroda a všude průzračně čisté moře...
 
Iva Kovárníková (soutěžní příspěvek)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz