reklama

 
banan webhosting

Cesta do Polska: Ke kříži

NEDĚLE 13.8.2000 Ačkoliv je neděle a spousta z nás je zvyklá dlouho hajat, ne tak čeští turisté ve Wetlině. Odjezd na výlet je stanoven na 8:00, tak toho moc nestihnu. Probudím se, trochu najím, popadnu batoh (sbalený už od večera) a mažu do autobusu. Silva nám slibuje tůru, která nám ""valčíkovým"" tempem zabere asi tak 8 - 9 hodin. Trasa je:
 

 
Berežki - Bukowe Berdo - Krzemeniec (1335) - Tarnica (1346) - Szeroki Wierch - Ustrzyki Górne
 
: Jak je vidět, nejvyšší horu Bieščad zdoláme hned první den. Krátce poté, co jsme nastoupili na turistický chodník (szlak - čti šlak), snažím se takticky propracovat do čela skupiny. Daří se, a tak asi hodinový výstup na poloninu zvládám mezi prvními. Zde si dovolím dvě odbočky. 1. - proč se takticky držím čela skupiny? Když jsem byl malý, chodil jsem občas na chvostu. A tak se mi stávalo, že když jsem dorazil na pokraji sil ke svačící a spící skupině, slyšel jsem většinou toto: ""Sláva, už jsme všichni, můžeme jít dál."" Proto jsem raději první. 2. - proč se poloninám říká tak, jak se jim říká a co to znamená? Na první část otázky odpovídám NEVÍM, na druhou toto. Polonina je označení horské louky (=plantáž na borůvky), která následuje hned nad hranicí smíšeného lesa. Jak jsem tu zaslechl od světaznalejších, normálně by tam ještě měl být pás kosodřeviny, ale ten tu nenajdeme. Ale zpátky na kopec.
 
Na hraně Bukoweho Berda krátce posvačíme, provedeme srovnání krajiny a mapy (dohadujeme se, který z kopců je Tarnica). A tak, když se nedohodneme (protože nikde nevidíme vrcholový kříž na Tarnici), raději nastupujeme na hřeben (abychom z něj příštích šest hodin neslezli) směrem ke Křemenci. Cesta je úžasná. Krásné rozhledy na obě čtyři strany nic nestíní, prostě paráda. Inu, líbí se mi tady. Mírnou krajinou (občas nějaký kopeček, ale pořád se usmívám) dojdeme na Křemenec a pořád je nám divné, že nevidíme ten slavný kříž na Tarnici. Mezi Křemencem a Tarnicí je takové ""malé"" sedýlko, 200 m dolů (hubou napřed), 400 m nahoru (myslím pochopitelně převýšení). Dole na Tarnici pramení potok, zde se zastavujeme a pijeme. Po doplnění vody do flašek se hrabeme nahoru a asi za půl hodiny jsme na vrcholu.
 
Teď chápeme, proč jsme neviděli kříž. Spadl. Jinými slovy - kříž, postavený na památku prvovýstupu na Tarnicu (Karol Wojtyla někdy v roce 1956) - nevydržel nápor zdravého povětří. Národní katastrofa. Zevlujeme na vrcholu asi hodinu a teprve když se zvedá vítr a kolem začínají poletovat blesky (pieruny) těsně následované kapkami deště. Vzhledem k tomu, že se nám tanec mezi kapkami příliš nedařil, uspořádali jsme malou módní přehlídku větrovek a pláštěnek. Déšť se naštěstí rychle vytratil, a tak se k cíli blížíme opět jako krásní a větrem ošlehaní horalé. Sestup byl navýsost nudný. Dvě hodiny smíšeným lesem mě opravdu moc nebere. Naštěstí se krátce po čtvrté přicházíme do Ustřik, kde (po krátké exkurzi na místní tržnici ala Těšín) končíme u místního piva. Na poprvé se netváří špatně, ale mám podezření, že to bude tou únavou. Naštěstí nás vysvobodil autobus a tak hurá na večeři. Den končí.
 

 
PONDĚLÍ 14.8.2000 Po včerejší úspěšné premiéře (a taky nejnáročnější tůře celého pobytu) nás dnes čeká tůra podstatně kratší - a navíc s možností taktického ústupu z poloviny hřebene zpět do Wetliny. Po zkušenosti z neděli si již neberu žádnou svačinu, vyjma oplatků, které jsem koupil v místním obchůdku. Také jsem si z batohu vytáhnul bundu, ale tu bych byl býval unesl:-) Start byl stanoven na 8:30, aby jsme si mohli ráno nakoupit. Vyrážíme celkem načas, směrem na sedlo Wyžna Przelecz (872). Trasa dnešního výletu tedy vypadá následovně:
 

 
Wyžna Przelecz (872) - chata PTTK (1228) - Smerek (1222) - Smerek (obec)
 
Hned na úvod se Vám musím svěřit s drobným informačním šumem, který teď řeším. Zmíněná chata PTTK leží ve výšce: 1228 m (to podle vrcholového razítka), 1253 m (to podle údaje na pohlednici) nebo ve výšce 1232 m (to podle mapy). Nedovedu si to vysvětlit jinak, než jako rozdíl způsobený kolísáním mořské hladiny v závislosti na přílivu a odlivu. Nebo že by to mělo souvislost se závislostí sazeče v tiskárně???:-)
 
Tato trasa se jeví jako velmi zdařilá. Úvodní nástupnje velmi pohodový a za cca 45 min. jsme u chaty. Trochu se zvedá vítr a já mohu být jen rád, že mám bundu v hotelu - alespoň se mi neopotřebuje, že. Vyrábíme vrcholové fotografie, kupujeme pohlednice, razítkujeme pohlednice, svačíme, debatujeme. Před námi je krásná, i když krátká polonina (Polonina Wetlinska). Vydáváme se na pochod pohřebeni, který je sice opět tak trochu nahoru a dolů, ale přece jen je o poznání přítulnější, než ten včerejší. Na obě strany se nám otvírají krásně výhledy na ostatní kopce, i když ty nejkrásnější pohledy tu nenajdete. Ty nás čekají až ve středu.
 
Pod Smerekem cesta trochu klesá, aby se vzápětí vzedmula ke krátkému ostrému výstupu. Smerek sám je v podstatě dvouvrcholový kopec, přičemž na ten vyšší kopec se neleze (vstup zakázán). Na vrcholu je (jak jinak) opět kříž, tentokrát na památku turisty, do kterého tu uhodil blesk. Kromě kříže je tu také velmi mnoho domorodců, většinou urostlých poláků a pěkných polek. I když jsou většinou všichni zdatní, udržují tu národní turistickou tradici a každých cca 200 m odpočívají, vybalují svačinu a kochají se pohledy do kraje. Pokud jsem to odpozoroval správně, této činnosti se věnují i v hlubokých lesech (akorát nevím, čím se kochají). Je jich tu všude plno. Mám pocit, že prospekt sliboval opuštěné hory:-) No, ale je tu krásně, a tak opět svačíme a kocháme se také. Já si zároveň dělám soukromý průzkum fotovybavení poláků. Poměr vypadá asi takto. Ze 100 přístrojů je: 60 automatů, 30 Zenitů, 9 Praktik a 1 Zenza Bronica. Poláci se rádi fotografují. Dělají imperátorské pózy, různě se objímají nebo vytvářejí různá jiná ""zátiší"". Na Smereku se např. navěšeli na kříž jako opice, než zaveleli ""Král sýrů"" a vyletěl fógl. Hodinu jsme se bavili pozorováním zástupců našeho severního souseda. Pak jsme se zvedli, oprášili prcky a šli dál. Tentokrát už dolů.
 
Cestou dolů vnímám úžasnou prozíravost Silvie. Jít to z druhé strany, tedy ze Smereku (což doporučují všechny průvodce vč. polských) by nás asi rychle odrovnalo. A to nemám na mysli jenom to krátké ostré stoupání těsně pod vrcholem (my jsme naštěstí ostře klesali), ale i více než dvouhodinový sestup vlhkým smíšeným (oficiální verze, podle mého pozorování je tam 99% listnáčů) dolů k řece. Tady nás čekal zlatý hřeb - brod. Při vyšším stavu vody je řeka nepřekonatelnou překážkou, ale tato situace dnes nehrozila, a tak snad vyjma ráchajících se dětí zdolali všichni tuto osvěžující překážku bez nehody. Teď už nám zbývá asi 1 km k autobusu a po krátké přestávce odjezd do Wetliny.
 
Večerní program je koncipován jako všeobecně volná zábava. Zabavte prosím svoji fantazii a představte si, jak jsme asi prožili večer na hranicích s Ukrajinou. Neprozradím nic, jen poradím. Pokud budete mít někdy podobnou příležitost k volnému času, nikdy nepijte místní pivo na ""americký"" způsob (účinné projímadlo, posrali se všichni), místní lahůdkové pivo (tzn. včetně přísady ""sok do piwa"", jahodového sirupu; tenhle patok pijí místní brčkem), nepřipíjejte si s domorodci na přátelství (zejména nedoporučuji místní vodku) a nechoďte na místní diskotéky (zde se hraje místní folklór, něco mezi ""Na moravském pohřbu"" a Fanánkem Hagenem). Dívejte se na západ slunce, čtěte Fráňu Šrámka, hrajte šachy. Pokud se budete držet těchto rad, určitě budete druhý den použitelní. A nedopadnete jako já.
 

 
ÚTERÝ 15.8.2000 Odpočinkový (protože třetí) den. Jak vyplývá z názvu, tento den sestává z pohodové procházky a odpoledne koupání. Procházka (které jsem se neúčastnil - z pochopitelných důvodů) se sice nakonec zvrhla v šílené horské dostihy s obrovským převýšením a bez jediného výhledu, ale nakonec to zvládli všichni. Trasa byla nsledující:
 

 
Jablonki - Kiczera (725) - Lopieninka (953) - Lopiennik (1069) - Dolžyca
 
Co jsem tak slyšel, tento výlet byl nejslabší ze všech. Nevím, nebyl jsem na něm. Jisté je, že bylo dost horko a v lesích, kde převládají listnáče taky asi dost vlhko. To já se měl jinak.
 
Dole v údolí jsem fotografoval krávy, hory, úzkorozchodný vláček (kolajka). Běhal jsem sem a tam a hledal signál pro mobil (nenašel jsem). A tak jsem se najedl (když už mi má být blbě, tak ať ne z hladu) a počkal na skupinu. Přišli celkem na čas, tak jsme vyrazili k vodě. Cílem byly Sine Wiry, nenápadná přírodní rezervace na soutoku dvou říček, Wetlinky a Solinky. Mnozí z nás (alespoň ti, co si vzali plavky) se čvachtají ve zdravě studené vodě, já zevluji kolem. Když jsem se doma díval na globus, nezdálo se mi, že by tu bylo příliš vody na koupání. Spletl jsem se. Tak se alespoň potuluji kolem vody s foťákem a snažím se najít vhodný úhel záběru na zurčící masu vody. je to docela legrace, akorát si musím dávat pozor, abych se neutopil. A protože slunce odešlo za kopec a Jana by to tady chtěla někdy na jaře prubnout s lodičkou, navrhuje výlet kolem vody. A protože to odspodu nevypadá na průchodnou cestu, obcházíme asi 1 km řeky po cestě a kolem vody se vracíme. Voda je tu sice mírná, ale dovedu si představit, jak to tady vypadá na jaře, když nahoře taje sníh. Jana to odhaduje na WWIII. Pokud jste vodáci, víte o co jde. My ostatní se spokojíme z konstatováním, že se v takto označené vodě není moc vhodné koupat. Dvakrát jsme museli přebrodit řeku, abychom vůbec prošli. Nakonec jsme museli postup po proudu zastavit - už prostě není kudy jít. A právě včas, protože k autobusu nám zbývá asi půl hodiny cesty a navíc za tutéž půlhodinu odjíždíme. S poukazem na dostatek času jsme vyrazili k místu srazu a opravdu - stihli jsme to asi minutu před limitem.
 
Večer probíhal poměrně klidně - protože si část účastníků stále ještě lízala rány, bylo na programu video (mám pocit, že záběry z cesty po Norsku). A už tu byl večer a šli jsme spinkat. Mě čekal velmi náročný den.
 

 
STŘEDA 16.8.2000 Odjezd byl jako obvykle v 8:30. Ráno jsem měl dost času na poklidnou snídani. Ó, jak mi bylo dobře. Vypil jsem půl litru místního mléka (mělo takovou zvláštní pachuť), pojedl nějaký ten chléb se sýrem. Zabalil jsem si batoh (tentokrát jsem si vzal i bundu), naložil litr a půl vody, dvě oplatky a hurá k autobusu. Plánovaná trasa:
 

 
Przelecz Wyžnianski (855) - Mala Rawka (1271) - Welka Rawka (1302) - Kremenaros (1221) - zpět na Ml. Rawka - Dzial - Wetlina
 
Takto upravená trasa měla vycházet asi na 5 - 6 hodin pohodové chůze, zájemci mohli vynechat Kremenaros, který je zajímavý pouze tím, že se na něm stýkají hranice tří států (PL, SK, UK). Myslel jsem si, že všichni půjdou celou trasu, ale našli se tací, kteří opravdu otočili na Malé Rawce přes Dzial do Wetliny.
 
Výstup od parkoviště vedl zpočátku kolem louky, na které stály snopy. Bylo to krásné a fotogenické, za snopy se tyčila polonina Wetlinska, stálo mě to několik snímků. Asi za 15 min. cesta míjí chatu PTTK (svaz polských turistů) a kolem lesa nabírá na finální výšlap k Rawce. Architekti místích cest mají zvláštní zvyk, kdy Spojí vrchol s úpatím přímkou a tudy vedou cestu. Nejinak tomu bylo i zde. Výstup po místy dost nepříjemné kamenité suti trval okolo 45 min. (mě, ale dá se to jít i hodinu:-). Nebylo to snadné, ale vrcholový rozhled stál bohatě za tu námahu. Průvodce nelže - snad nejkrásnější rozhled na poloniny (jak polské, tak i ukrajinské) je opravdu odtud. Také jsme se na vrcholu patřičně zdrželi. Odtud je to po hřebeni co by kamenem dohodil na Welkou Rawku. Na té se tyčí jakási mohyla v lešení a i když je z ní vidět daleko do ukrajinského vnitrozemí, Mala Rawka byla lepší. Proto se nezdržujeme a po rozdělení - část skupiny se vrací zpět - a železné jádro v čele se Silvií pokračuje na Kremenáros. Moc jsem se na tento kopec těšil a opravdu jsem byl sklamaný. Měl tu být jakýsi trojboký jehlan, ale místo toho tu jsou jen týden staré základy pro nějaké nové umělecké dílo. Činíme tu přestávku, chodíme močit na Ukrajinu (bez víza!) i na Slovensko, svačíme a já se rozhoduji, že budu zpátky pokračovat zkratkou, tedy jinudy a sám. Moje nová trasa s Kremenárose vypadá takto:
 
Kremenaros (1221) - Kamienna (1201) - Hrubki (1186) - mogila žoln. Gladysza - Mogilki (1070) - Szypowaty (975) - po trase kolejky do Wetliny
 
Pokračování v pátek.
 
Tomáš Klíčník (soutěžní příspěvek)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz