reklama

 
banan webhosting

Motýlí areál a ukradená kamera

Následující příspěvek je poněkud netypický - a to nejen svým stylem, místy až poetickým. Kromě zážitků z cesty po Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii a Francii se v něm dozvíte například také přesné informace o cenách za různé vstupné, za potraviny a další nezbytnosti. A nechybí ani řada tipů, kam se podívat.
 

 
:Středa 28. 6. 2000 je dnem dlouze a podrobně plánovaného odjezdu na naší cestovatelskou dovolenou. A tak po příchodu ze zaměstnání jsme pomalu pobalili, napapali a u kávy pilovali trasu naší cesty. V tom jsem si uvědomila, že je 20,30 hod. a my nemáme na cestu chlebík. Vystřelili jsme jak Robinův šíp, naházeli vše do našeho "velkého vozu" Daiahatsu Cuore (850ccm) a vyrazili do Carerfouru pro chlebík; mají naštěstí do otevřeno do 21,00 hod. Přesně ve 21,00 vyrážíme z Ústí nad Labem směr Folmava, na tachometru 38 410 km. Před Plzní se k nám připojili hvězdičky na úplně bezmračném nebi, silnice není obsazená, jede se nám moc dobře a asi 50km před Augsburkem uléháme na parkovišti do auta k prvnímu cestovatelskému spánku.
 

 
Čtvrtek 29. 6. - okolo 8,00 raní nás probouzejí Tiráci. Bez snídaně, protože se stavujeme v Augsburku u známých, vyrážíme. Dostalo se nám výborné snídaně na vidličku a po dlouhém přemlouvání konečně ve 12,00 opouštíme známé, Augsburk a uháníme po dálnici na Fussen, poblíž kterého chceme navštívit zámek Neuschwanstein. Už ze silnice je vidět krásně bílý tyčící se zámeček uprostřed lesů a pod ním je jezírko a opodál další jezero Forgensee. Na parkovišti jsme dali 7,- DM a jdeme koupit lupeny. Ty se prosím prodávají v podzámčí za 14,- DM, uvede se v jaké řeči chcete výklad a obdržíte vstupenku s kódem. Poté se stoupá lesem až k zámku.
 
Všude samý Japonec a Angličan a čas prohlídky uvedený na vstupence není jen tak, je to pravda. My jsme měli uvedenu prohlídku až za hodinu a půl, ale vzhledem k počtu návštěvníků jim to moc nevyšlo a šli jsme až za dvě. Protože jsme byli asi jediní češi, neměli jsme samostatnou výpravu, šli jsme s anglánama a vyfasovali jsme takový moc užitečný kecafonek a výklad jsme měli v češtině. Zámeček Neuschwanstein dal postavit král Ludvík II Bavorský okolo roku 1850, dle svých vlastních návrhů a musíme řící, že byl nesmírně šikovný a vynalézavý. Miloval hudbu Wagnera a labutě, které zde jsou na obrazech a popelnících, apod., kazetové stropy, podlahy, zámek měl už ve své době centrální vytápění a teplou vodu, dále místnůstku udělanou jako jeskyně s krápníky,.....
 
Ze zámečku je krásný pohled na jezírko, blížící se Alpy až k Forgensee. Ale protože se jim Ludva II zřejmě moc nehodil, byl prohlášen ve svých 37 letech za nesvéprávného, tím svržen z trůnu a on se druhý den za nevyjasněných okolností, i když byl velmi dobrý plavec, utopil v jezeře. Od zámečku se dá vyjít asi půl km do příšerného kopce, (kde Oldříšek prohlásil: " Ivanko tam musím dojít, kdybys mě tam měla odnést!" a to bylo cca 30 stupňů ve stínu) k nedalekým vodopádům s mostíkem přes rozeklané skály, odkud je také jedinečný pohled na krajinu.
 
V 18,30 jsme dojeli do Fussenu a prošli jsme se náměstíčkem, kde měli takovou zajímavost - cca 2m vysoké kamenné sloupy, na nich kamenné krychle a mezi sloupy a krychlemi a i přes krychle seshora, všude tekla voda a asi silou té vody se ty krychle na těch sloupech točily. Někdy si vzpomněly a tak se zastavily a když se do nich šťouchlo deštníkem, zase se líně roztočily. Koukali jsme jako blázni a nejen my, i Japonci, a ti jsou určitě na ledacos zvyklí. Po krátkém pokoukáníčku uháníme směrem na Bodamsee, kde jsme u Fridrichshafenu strávili druhou noc v autě. Večer jsme si dali vínečko a uheráček a s pocitem krásně prožitého dne jsme ulehli.
 

 
Pátek 30. 6. je 9 hod., my po snídani, kafe v sobě i v termosce na cestu a hurá do Meersburku, odkud jezdí také trajekty na druhou stranu jezera, ale je to blíže květinového ostrůvku Meinau, který si chceme prohlídnout. V pohodě jsme se nalodili, cca 15,- DM auto a dvě osoby a už sedíme v restauraci a poroučíme kávu, kuchen, martini, ale ouha, jsme upozorněni číšníkem, že za 8 min. budeme v Kostnici vystupovat. No trapárna, tuto část cesty jsem nezvládla, kdybych to věděla, jeli jsme z Fridrichshafenu, tam je jezero širší a tím i plavba delší. Takže rychle kafe, pár snímků a už běžíme k autu a vyjíždíme z trajektu.
 
Ostrůvek Meinau je spojen s pevninou malým mostem, přes který jezdí obsluha parku, my musíme pěšky. Parkovné 5,- DM, vstup 18,50 DM. Ostrůvek je plný zeleně, rybníčky s lekníny a rybami, květiny jsou uspořádány do pávů, kuřátek a jiných potvor, zeleniny- salát, mangold, řepa,....vytvořeny jako okrasné záhony, oddíl růžové zahrady nabízí nepřebernou směsici barev, tvarů, velikosti, jezírko s vodotryskem, zámeček, ten byl ale zavřenej, protože zrovna dnes sem přijel německý prezident.
 
Je zde motýlí areál - cca 1 000 m2 s exotickým rostlinstvem, vodou a vodopádky, motýli různých barev, tvarů, velikostí a druhů z celého světa, lítají kolem vás, div vás neporazí - nádhera. A jsme zase venku u obrovských borovic, smrků, promenádou okolo ostrůvku,..., kde je na 150 druhů rhododendronů a já nevím čeho všeho. Ani se nám nechce pokračovat dál, ale ve 13,00 hod si dáváme v Kostnici u "Mekáče" menu za 17,- DM a ve 14,20 jsme ve Švýcarsku. Rapperswill, Schwyz a tzv. trojjezeří - nádherné hory a jezera a přes Alpy s mnoha vodopády řítícími se ze skal, se šplháme příšernými zatáčkami - vracečkami do výšky 2 436 m n.m. na Furkapass s pěkným, širokým ledovcem. Nádhera, snad ještě hezčí cesta než okolo Grossglockneru - ba ne, tam bylo taky nádherně.
 
Sjíždíme poblíž Gotthard tunelu do Birgu a před ním se ubytováváme v kempu u říčky Rotten za 20 ,- DM, nebo 15,- CHF. Kemp je jen louka se dvěma buňkami. Oldříšek má skvělý nápad a jde se zeptat, zda tu teče teplá voda, já sedím v autě a mám dojem, že se zbláznil. Kde by se tady vzala voda z kohoutku a teplá. Přišel po chvíli jako vítěz, v té buňce tekla voda a tak teplá, že i já, která jsem děsně zmrzlá, jsem se v pohodě osprchovala. Po nezbytné hygieně jsme udělali čína polévku, otevřeli Sangrii (slabé slaďoučké vínko) poslouchali příjemné zurčení říčky a koukajíc na zapadající slunce, jsme si uvědomili, že nám ten stan ale skutečně nikdo nepostavil, a tak jsme se jednomyslně usnesli, že v autě se spí dobře a na stan jsme ani nepohlédli.
 

 
Sobota 1. 7. - probudila jsem se dle mých sice elegantních hodinek, ale na který rozhodně nevidím v 8,00 hod. Založila jsem na kafe a snídani a hurá vzbudit Oldříška, vstříc novým dobrodružstvím. Ten, po vyhrabání z auta zjistil, že je 7,15 hod. a málem mě roztrhnul. Raději jsem servírovala teplé párky, chlebík s máslem, kávičku a štěbetela nesmysly, abych si ho udobřila. Nicméně, brzké vstávání nebylo nic platno a než jsme se vybatolili bylo devět, no hrůza, co už jsem mohla všechno vidět, ale musím na něj opatrně, je to můj řidič a ochránce.- -Oldříšek by se nejraději válel u moře, nic nedělal, nikam nechodil,.... Vyjíždíme na Zermatt, podívat se, jak vypadá Matterhorn na vlastní oka. Až do Zermattu se nesmí žádnými smradlavými vozidly, jezdí tam z městečka Tasch buď elektrovláček, koňmo, elektrotaxi a já nevím co ještě. A tak necháváme auto v Taschi na parkovišti za 6,- CHF a jedeme vláčkem do Zermattu a z Zermattu, kde se přestupuje buď na lanovky na malý Matterhorn nebo na Stockhorn, ale my jedeme zubačkou na Gornergrat (oba vláčky tam a zpět pro dvě osoby 165,- CHF), odkud má být vidět celé panoram nejvyšších vrcholů (přes čtyři tisícem n.m.).
 
Stále se nás drží nádherné slunečné počasí a Matterhorn se na nás směje celou cestu, která trvá zubačkou cca hodinku, z tohoto pohledu vypadá úplně jako egyptská sfinga, nádhera. Okolo nás rostou kromě stromů divoké azalky s krásnými červenými květy, koniklece, protěže,.. a všelijaká jiná alpská květena. Vyjeli jsme na Gornergrat a je krásně vidět celé panorama od Monte Rosa 4 634 m n.m., nejvyšší horu Švýcarska, přes Lieskamm, Castor, Breithorn, .... Matterhorn - 4.478 m, nejvyšší horu Itálie, jsou zde asi 4 jezírečka, mnoho ledovců, které se stékají a proplétají, a hospoda a kafe a kuchen a kola a martini =28,- CHF a žebraví havrani, kteří sedají na zábradlí vyhlídkové terasy a čekají na nějaký drobeček,... co si přát více.
 
Ještě jsme vystoupali asi o 100 m výše na kopeček a člověk by neřekl asi 3300 m n.m. jak funí a i hlava by se chtěla motat, nemají to ti horolezci lehké. Kocháme se, kocháme se, nedotčenou krajinou zalitou sluncem, které se odráží od sněhem zavátých alpských velikánů, ale nedá se nic dělat, musíme na zubačku a zase dolů do civilizace a pokračovat v cestě. V 17,30 jsme už v Chamonix. Projíždíme městečko turistickým vláčkem a protože nám Mount Blanc 4.807 m n.m. zezdola připadá jako větší Říp, usnášíme se, že za ty hříšné peníze jeden výlet na veliký kopec stačí a tak dáváme kafe a hranolky a pokračujeme v cestě, směr Albertville. U městečka Aquabela večeříme, Sangrie a opět nocujeme v našem "velkém" vozidle.
 

 
Neděle 2. 7. se po snídani šplháme po stopách Tour de France přes průsmyk Cool de Galabier - opět se otvírají nádherná panorama na Bernské Alpy, které mají zase jiný ráz než oblast okolo Matterhornu a sjíždíme směrem na Briancon. Projíždíme malebná údolí ohraničená horami podél horské říčky Durance a přes svodidla a neprostupnost vegetace okolo silnice, se ne a ne dostat k řece, vykoupat, odpočinout. Nakonec se to před Brianconem povedlo a my se krásně osvěžili v příšerně ledové průsvitně namodralé vodě Durance. Pokračujeme k velkému Verdonskému kaňonu, který je 250 - 700 m hluboký, při dně od 6 - 100m široký. Na silnici, která projíždí okolo jsme se dostali až po 19,00 hod, projížděli jsme okolo kaňonu cca 20 km, sluníčko se pomalu sklánělo k západu a strmé skály kaňonu zbarvovalo do karmínova.
 
Nikde žádné auto, jen my, hluboká propast, vítr se proháněl mezi strmými skalisky a spolu s prolétajícími havrany vyluzoval táhlé skřehotavé zvuky. Nádhera nespoutané, neprostupné (cca 5 km kaňonu je zpřístupněno turistům)a divoké krajiny Vás uchvátí a v podvečer navozuje stísněnou atmosféru malosti človíčka ve srovnání s mocnou silou přírody. Opět musím konstatovat - nádhera. Zdrželi jsme se až do 21.00hod a pak už jsme ale rychle mazali z této opuštěné krajiny do údolí k civilizaci.
 
Nocovali jsme nad malebnou vesničkou Aqiulles se dvěma kostelíky, hrádečkem u jezera St. Croax, které se svými zálivy zařezává do krajiny jak odhozený azurový pléd.Pondělí 3. 7. jako obvykle vstáváme okolo 7,00 hod., chléb, máslíčko, paštika, rajčata, sladké roládičky, káva do sebe a do termosky a jedem na Azurové pobřeží, které je vzdáleno asi 300 km. V 11,00 hod konečně moře a přímořské letovisko Bandol. Je sice na teploměru 32 stupňů, ale fouká protivný vítr a tak se nedostáváme na lodní výlet, který jsme měli chuť uskutečnit po mořských Calanques (obdoba Norských fjordů) v okolí města Casisi a procházíme si jen město, které je příjemné a hezké, ale všechna města u pobřeží moře mi připadají podobné- kostelík, nábřeží, kavárničky, vinárničky, trh, ..... Posouváme se směrem k Italské hranici a nocujeme ve městečku Le Canadel.
 

 
Úterý 4. 7. - ráno zjišťujeme, že se pod námi rozkládá malebná malá pláž se zlatým pískem, azurově modrým mořem, sprchami venku i v kabince, WC, bufet, bar- vše co trampující turista bez hotelu potřebuje. A tak se celý den sluníme, koupeme, konzumujeme, fotíme, kamerujeme a v 17,00 prcháme před spalujícími slunečními paprsky na malou procházku po okolí. Druhá a nám asi osudná noc v Le Canadel. Středa 5. 7. - ráno jedeme k blízké pumpě pro benzín, přesouváme auto poblíž moře a věnujeme se od 10,00 hod. do 11,30 slunci a moři. Poté jdeme okolo auta na oběd a zjišťujeme, že auto je sice bez jediného šrámu a řádně zamčené, avšak na druhý pohled jsme shledali, že nám ho někdo pěkně prohrabal a přišel si na své.
 
Kamera s nabíječkami je pryč, foťák a prachy nám zůstaly. Stojíme tam jak nešťastný dvóreček a snažíme se jeden druhého utěšit, že je vlastně fajn, že nás potkalo jen toto, že nám nerozmlátili okno, nebo půl auta, že jsme vlastně rádi, že my jsme v pořádku a zdrávi a vděčni solidnímu zloději, že nám i pásku vyndal z kamery, abychom měli doma na co vzpomínat. Všeobecně je však nálada pod psa a odjíždíme z tohoto jinak tak krásného místa přes četnickou stanici v St. Tropez (...nic jsme nehlásili, co taky, když naše pojišťovna cennosti a to prý kamera je nepojišťuje) do městečka Port Grimaud.
 
Městečko Port Grimaud leží v podstatě na moři, jsou to malé Benátky a ročně zde přibude na 200 domů a 20 km kanálů. Absolvovali jsme cestu městečkem výletní lodičkou a před 18,00hod stojíme na silnici do Cannes, protože je dopravní zácpa. Dvacetikilometrovou rychlostí jsme se doplácali potmě až k městečku Antibes. Protože byla tma, spali jsme v autě na záchytném parkovišti před městem.
 

 
Čtvrtek 6. 7. - i když mi všechna přímořská letoviska a městečka připadají stejně krásná, myslím si, že Antibes je třešničkou na dortu. Městečko bylo založeno už starými Římany, je obehnáno hradbami, dlouhá léta zde pobýval Pablo Picasso, který zde má muzeum se zahradou a sochami, jsou zde umělecké školy a ateliéry různých oborů a městečko svými malebnými kavárničkami, trhem, náměstíčky dýchá pravou Francouzkou atmosférou z pera Agaty Christes, kam chodil pan Maigret na sklenku calvadosu či pastisu. Po procházce městečkem, oběd, kafe, kuchen, jsme popojeli k Nice a věnovali jsme se moři. K večeru jsme zajeli do půvabného skalního městečka Eze, které leží na skalnatém útesu úpatí maurských hor a odkud je fascinující pohled na Azurové pobřeží.
 
Nad městečkem se nachází malá, ale útulná sbírka kaktusů a sukulentů z celého světa. Po prohlídce cca 15,- FRF, přejíždíme k francouzko-italským hranicím do města Menton a protože tu není vhodné místo k zaparkování a přespání, přejíždíme hranice a spíme v autě asi 5 km za hranicemi.
 

 
Pátek 7. 7. - po snídani jedeme zpět do Mentonu a koupat, plavat. Oběd, který neměl chybu, Oldříšek po dlouhé rozmluvě s číšníkem ve francouzštině, kterou na rozdíl od Oldy číšník ovládal, o tom, že si dá kuře, mu donesli plný hrnec škeblí, (není pule jako poulet) který ale on opravdu nesní, protože by prý blinkal, se nakonec dohodli na steaku, který lze říci mezinárodně a nedochází k omylům. Vydrželi jsme až do 18,30 a pak jsme se vydali na večerní procházku kousek zpátky do Monaka, Monte Carla. Po 19,00 hod. večer se zde nemusí platit parkovné, což jsme když jsme tu byli před dvěma lety nevěděli. Tenkrát jsme obešli palác rodiny Grimmaldiů a okolo vyhlášeného kasina, apod...., dnes jsme si jen tak sedli na nábřeží do kavárničky a u sklenky martini dýchali atmosféru království. Na noc jsme přejeli na stejné místo 5 km do Itálie se vyhajat.
 

 
Sobota 8. 7. - vyhajali jsme se až do 8,00 hod., já dorůžova, Oldánek došediva, protože už nechce koupat, plavat, je celý orůžovělý, pálí ho holeně, okolo plavek, čelíčko, no jednoduší je říci, že má zdravou prdelku pod plavkami. Přesto jdeme na pláž a Oldí se obkládá ručníky před sluncem. V 15,00 už toho máme dost oba a tak jdeme na nákup a jedeme do Itálie, San Remo, Savona, Milano. Před Savonou se poprvé zatáhla obloha a začalo poprchávat až nakonec pěkně lilo. Mastíme po dálnici A10 a pak na A7 - je to krásné, samý tunel, nadjezd, podjezd, snad to zaplatíme. Nakonec nás stálo cca 250 km 23.000,- ITL., což bereme jako perfektní a jsme u hranic se Švýcarskem, směr Locarno, ve městečku Varese. Je tma, 12,00hod. v noci a my už zde jezdíme 1,5 hod.
 
5 km před hranicemi se Švýcarskem a ne a ne se strefit do Švýcar. Nakonec stojíme na návsi, že tady přespíme a hotovo. V tom přistoupili nějací Italové a Švýcaři, co že hledáme a jedna paní nakonec sedla do svého vozu a odvedla nás na hranice. Jinak tam snad jezdíme dodnes. Poprvé strašné značení a doufám, že naposled. Asi v 1,00hod. v noci jsme cca 20 km před Locarnem, dali jsme si Sangrii a spíme v autě u sinice. Neděle 9. 7. - probouzíme se do docela pěkného rána, po tom lijavci a tak pospícháme plavat, koupat do jezera k Locarnu. Je to taková zvláštní oblast Švýcarska, kde v hlubokém údolí jezer Lugano a Maggiore nebývá mráz a tak tady lze vidět palmy a banánovníky a všelijaké jiné druhy typické pro středomoří.
 
Byli jsme zde před dvěma lety a moc se nám líbilo, nyní udělali novou silnici a my opět hledali. Až našli - z Locarna po modře značené silnici č. 13 na Brissago a těsně pod elektrárnou s názvem Centrala - Verbana, která je vpravo, vlevo jezero, je vlevo pidi parkoviště, budka SchwyzTelekom - vpohodě se volá na kartu cca za 2,- CHF domů, je nápis Luganiga Beach a pod parkovištěm je pidi plážička se zelenou travičkou, sprchy WC a malá hospůdka, kde dělají vynikající grilovaná žebírka. Luganské jezero je obklopeno Alpami, má malé ostrůvky, jsou v něm veliké kaprovité ryby, které žerou housku, všude pobíhají malé plaché hnědé ještěrky, ... je zde moc hezky.
 
Večer jsme jeli k motokárovému klubu, kde jsme spali už minule a zase jsme to nemohli najít, tak pro příště - silnice modrá 13, Locarno, pak kruhák na Lugano a Belinzona, 5,5 km dlouhý tunel, pak most přes malou říčku, opět kruhák, zde na modrou 2 na Belinzonu a cca 500m vlevo do stromořadí (vpravo je letiště AERO Locarno) kde je na svodidle napsáno KART. Tam je náš autodrom, stolečky, teče zde voda, WC a moc dobře se zde soukromě kempuje. Ale bacha, v neděli je provoz do 19,00 a než ukliděj je 21,00 hod., pak se dá nerušeně kempovat. A protože bylo teprve 17,00 hod. rozhodli jsme se jet na Bodamsee, tam jsme se ještě nekoupali. Vyrazili jsme na Chur a 21 km před průsmykem St. Bernardina jsme přenocovali.
 

 
Pondělí 10. 7. - snídaně, přes průsmyk, počasí nám nepřeje, není pořádný výhled, je mlžno a drobounce poprchává. U Surfesu jsem si fotila krásně zeleňoučký jezírko, ale bylo hnusně a zima, tak jedeme dál. Dojeli jsme do Lichtenštejnska. Vaduz je možná malebné městečko, ale je malinké, uprostřed stály 3 přeobrovské jeřáby, takže nebylo vidět nic ani nebylo kam jít na kafe. Vyšplhali jsme se tedy autem k lichtenštejnskému zámku, abychom se dozvěděli, že je pro veřejnost uzavřen a měli jsme Lichtenštejnska dost. Zajímavé snad je, že Lichtenštejnsko má původ v rodu Fursten von Liechtenstein a proto SPZ vozidel mají označení FL se žlutočerveným erbem království. Vesnička Shaan ležící kousek za Vaduzem byla milejší a pěknější, přesto měli restaurace v pondělí zavřeno, kafe teda nebude. Pokračovali jsme na Bregenz a stále drobně prší, tak pokračujeme Mnichov - u dálnice oběd, káva, limo, Berentzen, Cheb a ve 23,30 hod. jsme doma před domem.Úterý 11. 7. - konečně se probouzíme ve své vlastní posteli v 11,00hod. dopoledne. Vybalit, vyprat,..... a zítra do práce, vše krásné utíká příliš rychle. Celkem jsme najeli 3 700 km, auto vypilo 175 l benzínu, my jsme vypili, spapali, pohledy,... 300,- DM, 5O,- CHF + 165,- CHF za vláčky na Matterhorn, 250,- ATS, 60 000,- ITL. a 1 300,- FRF. Byla to kouzelná trasa, počasí bylo až do posledku předpisové, nic se nám zdravotně nepřihodilo a tak nám musela být zcizena kamera, abysme nebyli moc namyšlení. Příště pojedem zas a asi i bez kartáčku na zuby, aby nám nebylo co ukrást.
 
Iva Kovarníková (soutěžní příspěvek)


 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz