reklama

 
banan webhosting

Postřehy z Lotyšska

Lotyšsko je země mnoha paradoxů, např. cenových. Vzpomínám si, jak mě do ní lákal kamarád v roce 1991. Tehdy zde bylo pohádkově levně, večeře v lepší restauraci spolu s kaviárem, lososem a lahví šampaňského vyšla asi na patnáct korun. Kamarád tehdy propadl lehké nákupní mánii. Popravdě řečeno, to, že vás plyšový medvěd vyjde v přepočtu asi na korunu padesát, není ještě důvodem k tomu, abyste si koupili hned tři.
 
:Já sám navštívil Lotyšsko, přesněji řečeno vlastně pouze jeho metropoli až o tři roky později. Zatímco sousední Estonsko bylo tehdy stále ještě laciné (panák vodky v restauraci se ještě stále dal opatřit za zhruba 4 koruny), Riga již po měnové reformně působila pravým opakem a zdála se poněkud nepřiměřeně drahá i americkým turistům. Nejmenší mince měla tehdy hodnotu asi 5 Kč, což je samo o sobě dost výmluvné.
 
Zajímavou památkou lotyšského hlavního města je tzv. Muzeum SS. Upřímně řečeno, vůbec se tak nejmenuje (skutečný název je vcelku fádní, nějak jako Muzeum války) a ono označení si tedy podle všeho vymysleli novináři, aby vzbudili senzaci. Je však pravda, že stačil rok sovětské nadvlády v letech 1939-40, aby obyvatelé Pobaltí vítali německá vojska jako osvoboditele. Krátce po zahájení plánu Barbarosa došlo v Pobaltí ke všeobecnému povstání a německá vojska již v létě roku 41 přicházela do země zbavené sovětské nadvlády. Později řada dobrovolníků z pobaltských zemí bojovala v řadách Wehrmachtu. A je vůbec otázkou, jak by se válka na východní frontě vyvíjela, kdyby se fašisté snažili využít protisovětského smýšlení v Pobaltí a na Ukrajině. Hitler však odmítl Rosenbergův plán na vyzbrojení místních národů. Vlasovova armáda se na scéně objevila až v roce 44, kdy již válka byla rozhodnuta.
 
Německá přítomnost v Pobaltí nesplnila naděje, které do ní byly vkládány. Namísto samosprávy byly pobalstké země v německém područí, jež se od toho sovětského ničím zvláštním nelišilo. Když se Wehrmacht v roce 1944 z Pobaltí stáhl, pokusili se místní představitelé s určitou podporou západních velmocí obnovit nezávislost. Toto období však bylo velmi krátké, protože nedaleko byla Rudá armáda. V onom mezidobí se však alespoň některým lidem (byla mezi nimi např. řada spisovatelů) podařilo utéci na západ - načež Pobaltí postihlo dalších 40 let temna. Poslední pokus několika stovek běženců skončil ve Švédsku. To posléze podlehlo nátlaku SSSR a uprchlíky vydalo zpět. Teprve na počátku 90. let se švédský parlament za tento akt oficiálně omluvil.
 
Pavel Houser

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz