reklama

 
banan webhosting

Hannibal ante portas

: Okolo 2. hodiny ranní mě probudilo nenápadné bubnování drobných kapek deště na stěnu stanu. Pomalu se rozpršelo. Odjel jsem v 8 hod. už za mohutného horského lijáku. V prudkém dešti jsem přehlédl nějaký ukazatel cesty a jel jsem proto dokonce asi 10 km po velmi frekventované dálnici. Ani Lublaní nebyl průjezd jednoduchý. Chtěl jsem ten den navzdory vodnímu živlu dojet až do Postojné, kde měl být podle mé mapy kemp. Když až po 14 hod. konečně přestalo pršet, začal jsem díky usilovnému šlapání usychat. Do cíle jsem dojel prochladlý, ale už suchý. V přepychově vybavených umyvárnách poloprázdného kempu Pivka Postojna jsem využil hlavně teplou sprchu, která byla vždy pro mě - znaveného poutníka - snad největším potěšením. Na své konto jsem si ten den připsal 84 km, cena kempu byla 16 DEM.
 

 
Další den začal hned ráno slunečně a teple okolo 30°C. Po chladném a deštivém včerejšku nebylo ani památky. Zbytek mokrých věcí za jízdy pod gumicuky velice rychle uschl. První pohled na moře při sjezdu mohutnými serpentinami do města Koper je nádherný. Nedalo mi to, musel jsem zastavit a chvíli se kochat. Odpoledne jsem projel podél pobřeží rozžhavenou Portoroží a přejel hranici do Chorvatska. Stan jsem postavil v kempu na severozápadě Istrie ve městě Umag (nocleh 14 DEM), kde už kempy fungovaly normálně. Bylo tam poměrně dost Němců, Holanďanů i místních obyvatel a byla hojně slyšet slovenština, vzácněji naše mateřština. Ten den vůbec po cestě nepršelo a tak jsem ujel poklidně plánovaných 107 km. Mohl jsem ujet klidně mnohem víc, ale nemusel jsem! Zbytek dne jsem relaxoval už ve vodách Jaderského moře. Bylo to přesně ono, na co jsem se těšil celou cestu. Přesněji řečeno bylo to přesně ono, na co jsem se těšil už od okamžiku odjezdu z Istrie v minulém roce.
 

 
Do cíle jsem dojel včas. Další dny jsem měl už jiný program, který mi umožnil vrátit se autobusem cestovní kanceláře. Pokud bude nějaké příště a ostatní vhodné podmínky, chtěl bych jet na kole i zpáteční cestu. "Natěžko" jsem potkal cestou ve Slovinsku jen jednoho osamělého též seniora a už na Istrii jednu obdobně vystrojenou mladší dvojici. Asi je v červnu na cykloturisty ještě moc brzo, i když podmínky jsou díky dlouhému dni a příznivé teplotě ideální. Samozřejmě, až na ty lijáky v Alpách!
 
Během celé cesty jsem krom vydatných snídaní téměř nic jiného nejedl. Tělo dovede hospodařit s obrovskými rezervami, že my laici jen zíráme. Poučen skutečně nepříjemnou negativní zkušeností s dehydratací první den jsem po zbytek cesty důsledně dodržoval pitný režim. Denně jsem vypil 6-7 litrů tekutin. Většinou to byl silně zředěný iontový nápoj. Průměrná rychlost cestování se pohybovala kolem 11-14 km/hod podle množství toho dne "vytlačených" km. Nijak jsem se chůzi s kolem do kopců nebránil. Rozhýbává to příznivě i ostatní svaly a zároveň odlehčuje exponované pozadí. Nic mě cestou speciálně nebolelo, jen mě ráno prvních pár km občas brněly ruce. Po návratu domů jsem si musel znovu zvykat na sedlo novějšího tréningového MTB a moje nožičky nechtěly zpočátku tak rychle šlapat, jak jsem byl zvyklý před odjezdem.
 
Laická veřejnost samozřejmě nemá ani zdání o již zrealizovaných dálkových cestách řady našich statečných světoběžníků. Např. Víťa Dostál (za 3,5 roku objel celý svět), nebo za ženy Jana Kneblová (s partnerem absolvovali 1,5 roční cestu do Asie) ale existuje celá řada dalších. Nasadili nám laťku hodně vysoko. Délka, kterou jsem já ujel na kole k moři je skutečně jen nepatrným zlomečkem odyssey těchto profesorů cykloturistiky. Navzdory tomu mě téměř všichni moji známí, kteří se o mé cestě dozvěděli, spontánně označili za blázna. Díky všem, ale ten pocit volnosti, jaký jsem měl jako osamělý poutník, ten ale opravdu stál za to!
 
Na svém starém kole (MTB Author Ohio 1993, najeto asi 16 tis. km) jsem během cesty neměl jediný defekt. Za jeho dosavadní spolehlivé služby a spoluúčast na přechodu Alp jsem ho proto při první příležitosti u moře hned v Koperu pokřtil slanou vodou na "Hannibal CARGO". Když se mě pak ptala recepční v kempu v Umagu kde mám kolo, odpověděl jsem po pravdě: "Hannibal ante portas!"
 
Miloslav Martinek (soutěžní příspěvek)

 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz