reklama

 
banan webhosting

Cesta průsmykem

: Ráno bylo nádherně, hned jsem vyrazil. Čekal mě přechod průsmykem Sölkpass ve výši 1788 m, což je asi 1100 m převýšení od řeky Enns. Hned začátek cesty bylo 17% stoupání v délce přes 2 km. Stal se ze mě dočasně "tlačič". Pak stoupání výrazně zvolnilo, dalo se i jet. Během úvodní části cesty jsem se stále pohledem vracel na mohutnou horu Grimming 2351 m občas se vynořující z mraků. Od St. Nikolai 1127 m se stoupání zvětšilo a musel jsem opět často tlačit. Průsmyk je hodně frekventovaný, často mě míjela osobní auta a silné motorky - autobusáci jim říkají medvědi - obsazené většinou jen jedním mužem seniorského věku. Cyklistů jsem potkal jen pár - ale "natěžko" nebyl žádný. Od výšky cca 1000 m mě začali protijedoucí motoristé vnímat a od cca 1200 m mě většina z nich dokonce zdravila. Věděli, na rozdíl ode mě, co mě ještě čeká a předpokládali, že to s výstupem do sedla myslím vážně. V otevřeném údolí jsem začal pátrat, kudy že to vede cesta hore a kde že je mezi vrcholy průsmyk.
 

 
Jakýsi náznak průseku v lese byl vidět přímo nade mnou. Nejsem zkušený horal, a proto jsem tomu nechtěl uvěřit. Nahoře to totiž vypadalo tak jedině na žebříky! Odraz slunce na kapotě dolů jedoucího auta mně ale potvrdil tvrdou skutečnost, kam až budu muset se svým těžkým kolem vystoupat. Chladivé pitné vody z ledovců a sněhových jazyků bylo u silnice dost, ale sil mi už ubývalo. Poslední asi 3 km jsem kolo už jenom tlačil. Nahoře v sedle je kaplička, jinak pusto, mrazivý průvan, nevítal mě nikdo. Zdržel jsem se jenom chvilku.
 

 
Dolů to šlo rychle. Velké dusno v údolí mi signalizovalo, že silné odpolední bouře v těchto končinách opravdu nejsou žádnou vzácností. A za chvíli to skutečně začalo. To už mi bylo jasné, že svůj itinerář sestavený bez rezerv budu plnit velmi obtížně. Program pro PC ROUTE66 je původem z Nizozemska. Podle toho vypadal navržený itinerář. Holanďani totiž zcela určitě nemají ani tušení, co na mapě znamenají ty čáry, kterým my říkáme vrstevnice. Na Sölkpass jsem měl např. navržený čas počítačem něco přes hodinu, ale mně to trvalo hrubého času více, než hodiny 4. Ve městě Murau jsem schovaný pod přístřešek opět v mohutné bouři musel operativně řešit likvidaci narůstající časové ztráty. Podél řeky Mur jsem proto v dešti dojel až k železniční trati na Klagenfurt a přespal za 200 ATS v penzionu, jehož klienty jsou hlavně cyklisté jedoucí Murskou cyklostezku. Tachometr toho dne mi ukazoval 71 km do dálky, na výšku to bylo celkově asi 1800 m.
 

 
Ráno jsem se do Klagenfurtu přesunul vlakem. Přejel jsem řeku Drávu, jel kousek po Drávské cyklostezce a těšil se na další výzvu. Na hranici se Slovinskem je ve výši 1367 m průsmyk Loiblpass. Z mapy jsem vyčetl, že ve 1058 m je silniční tunel, ale netušil jsem, jak s kolem? Celý den byl nádherný. Byl to asi nejhezčí den mého putování. Výstup do průsmyku vede většinou stínem lesa s četnými zdroji chladivé pitné vody. I zde jsem byl opět často poněkud degradován do pozice "tlačiče". Nahoře před vstupem do silničního tunelu je rakouská pasová kontrola a celnice. Celníci proti mé jízdě tunelem na kole nic neměli. Pro podobné případy je dobré mít po ruce na kolo dobré osvětlení, bylo potřeba. Při výjezdu z tunelu už na slovinské straně jsem byl doslova ohromen úžasnou vyhlídkou na blízký bílý vrcholek hory Koschuta 2066 m.
 

 
To skutečně stálo za tu námahu! V Podlubelj asi 7 km od tunelu je kemp, kde jsem byl toho večera jediným návštěvníkem. Voda i teplá ve sprše ale tekla a ten co vedl partu řemeslníků v kempu mi řekl, že všechno mám k dispozici zdarma. V nádherném slunečném pozdním odpoledni jsem rozbil poprvé za cestu lehký stan z Delvity (za 599,-) a uvařil vodu na nudlovou krabí čínovku smíchanou s instantní rajskou Vitanou. Krom vydatných snídaní to bylo moje první jídlo on the road. Ten den jsem opět hodně nastoupal okolo 1200 m, ale do dálky jsem na kole ujel pouhých 49 km.
 
(Pokračování zítra)
 
Miloslav Martinek (soutěžní příspěvek)

 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz