tak v mongolsku jsme se stavovali vloni o prázdninách ma asi 3 týdny. Bylo to tuším na přelomu července a srpna, takže počasí bylo pěkné,teplé, slunečné. Jeli jsme vlakem z Ruska do Ulaanbaataru, tam jsme podle jednoho průvodce našli ubytování u Sergeho - mongola-alkoholika (to v průvodci nebylo :oD) který studoval v Praze, takže jsme se s ním i domluvili česky. Ubytování nás stálo 3,5 USD/os/noc, byl to normální, docela pěkný byt ve kterém se hosti střídali jak na běžícím páse. Spali jsme teda s přítelem na jedné posteli, ale lepší než na ulici. Ubytovacích možností je tam spousta, obzvlášť máte-li nějakého průvodce kde jsou uvedené adresy.Serge byl milý, ale věčně našrot, takže nám nakonec auto pro cestu po zemi zajiš´tovala jeho manželka. Cizinci nesmějí řídit auto, takže jsme měli auto i s řidičem. musíte smlouvat. mongolové nepovažují za důležité když si s vámi už plácnou a klidně domluvenou cenu zase změní. takže se nedat. My přijeli když končil národní svátek nádam, takže sehnat auto byl velký problém - vše plně obsazeno a v terénu. Nakonec se povedlo, měli jsme výborného řidiče a po týdnu konečně vyjeli. měli jsme stany, z čehož byl náš řidič na větvi. neuměl jinak než mongolsky a par slov rusky. my uměli všechno možné, ale ne mongolsky, takže jsme se dorozumívali rukama nohama, ale vždy s úsměvem. Náš hlavní požadavek byl abysme spali u vody, takže jakýkoliv potok,řeka, nádrž, prostě cokoliv co se dalo pokud možno i vypít nebo se v tom umít jsme vítali. je krásné, když jedete třeba den a nepotkáte živou duši. Stav silnic je otřesný. teda vlastně tam silnice nejsou. jsou to jen stopy,někdy hlubší, ve kterých se držíte. nechápu, podle čeho se ten chlap orientoval. Podle kopců?drátů?nebe? Za den jsme ujeli max.250km a to nejen proto, že jsme si dávali pauzy a občas se zastavili u nějakého turistického lákadla, ale hlavně se po těch cestách ani víc najet nedalo. za den je maximum snad 300km. takže pokud chcete projet mongolsko skrz, tak si rezervujte hodně času. Na Altaj jsme to nestihli, ale viděli jsme gobi se svoji jedinou dunou. jídlo bylo velmi,velmi levné a chu´tově velmi dobré. Ale to záleží na jednotlivci. já i přítel jsme jedli všude všechno. Místní specialita je chušur - placka z mouky a vody a v ní zabalená směs z kozího masa,celé usmažené, příp.zabalené do koule a uvařené v páře. ještě teď se olizuju. A cena pouze cca 3kc/ks. v nejlepší restauraci v hlavním městě jsme měli večeři (steak-z nejdražších)v přepočtu asi 120kc. kuřata jsou hodně drahá. většinou je všude k dostání právě chušur, nebo cokoliv z kozího masa. někomu to smrdí,mě chutná. ostatní členové výpravy si dělali polívku z pytlíku, my chodili s řidičem na jídla kde se dalo. jak jsem už psala, někdy jste jeli celý den a nikoho nepotkali. když jsme třeba pak dojeli k nějaké jurtě, nebo k městu, vzal nás řidič ssebou na jídlo, bu´d k někomu domů, nebo někam kde se vařilo. překvapilo mě,že vždycky jídlo bez řečí připravili a v jurtách za to nic nechtěli. Ve městech(chacha,města jako v kovbojce..písek,sem tam dřevěná,nebo rozpadlá cihlová budova, strašně moc psů,v zemi zapíchané radiatory jako ohraničení zahrádky,atp.),jsme vždycky nějaký ten obchod s pitnou vodou našli (to je důležité). V jurtě jsme byli dvakrát.v jedné vládly ženy. uklizeno,i když prostě,tak zařízeno,udělaly nám čaj, nabídly sýr (jakási tvrdá neukousnutelná hnota)-to nám i nabalily na cestu,nějaké tyčky které jsme si měli namáčet v domácím másle - taky dobré. Sice jsme na sebe jen koukali, protože jsme se neuměli domluvit, ale mohli jsme si to prohlédnout zevnitř. nechali jsme jim na oplátku rýži,těstoviny, snad čokoládu..pohled prahy.. V druhé jurtě byly 2 ženy,kluk a chlap co spal. Taky alkoholik. Ta změna byla viditelná. vybavení skromné,jakoby zašlé, na zemi lino, celkově to nepůsobilo dobře. chlap vstal, seřval ženu za jídlo (asi má každý den stejné, ale za to ona nemůže), my dlabali se sklopenýma ušima. nakonec vytáhl flašku a začal zas pít. to jsme radši jeli. byly asi 4h odpoledne. Bohužel je v mongolsku problém s alkoholem myslím mnohem větší než dřív. pije se tvrdý alkohol, ve městě tak vznikají nové boudy plné odpadků a prázdných lahví. a místní vodka teda nic moc. Když to shrnu, zážitků mám spoustu a kdybych se k tomu posadila, tak dám dokupy i docela dlouhý referátek, ale tímhle chci nastínit jen to první co mě zpětně napadá. Lidé jsou přátelští. Nejspíš je to dané jejich životem na venku kdy museli spoléhat na sebe.kočovali, když byla tuhá zima přišli třeba o půlku stáda a kolikrát ani nevyšli,ale pomáhali si. jednou jsme projeli vesnici a za ní jsme trochu uvízli v blátě u řeky. aniž bysme cokoliv říkali, seběhla se půlka vesnice a chlapi chtěli pomáhat. ono těch aut tam asi ani moc nejezdí. Jinak Doporučuji jet mimo turistické cíle. Je obrovský rozdíl v chování lidí i ve službách na těchto místech. Co mě mrzelo byly děti v Ulaanbaataru. Když vidí turisty přiběhnou s nataženou rukou a křičí many,many! nejde se jich nijak zbavit a skoro lezou do kapes. bohužel je to naučili turisti kteří si myslí, že když jim dají dolar tak je vytáhnou z ulice. :o( Bezpěčno tam poměrně je, ale nedoporučuje se stanovat ve volné přírodě. Třeba si máte rozbít stan poblíž jurtoviště. vždyť oni taky svým způsobem stanují. nebo se nechat ohlídat řidičem mongolem :oD příroda je krásná,mimo turistické atrakce i nedotčená a čistá. Je tam pozoruhodný klid. když se pak vrátíte do města (i když UB není nic tak světoborného), vyrazí vám dech ten shon a smrad z aut a hluk. Pokud si chcete užít krásné krajiny a ticha, doporučuji!!

Škoda, že tu není více informací, chtělo by to delší text.

V Mongolsku jsem nebyl, ale znám jej z vyprávění několika montérů, kteří tady byli. Přes poměrnou chudobu i za časů socialismu, tam žijí velice přátelští lidé, kdykoliv ochotní pozvat vás domů a nebo do své jurty. Když skončili kolegové s prací v Ulánbátaru - hlavním městě - měli možnost cestovat z města ven. Dostali ruský gazik a vyrazili do stepi. Akorát s nimi prý vždycky musel někdo z místních, protože ve stepi nejsou žádné silnice a je velice snadné se tam ztratit. Jeden z nich byl rybář a ten tam byl jako v rybářském ráji. Čisté řeky a spousta ryb. Ryby byly vítaným zpestřením jejich jídelníčku. A co prý bylo úplně fantastické, že když někam vyjeli daleko do stepi a lehli si na zem a koukali jen tak do blba nahoru, slyšeli takové to "absolutní" ničím nerušené ticho. Popisoval zemi velice kladně. Asi by to stálo za návštěvu, hlavně kvůli přírodě, náhorním planinám, čistým řekám, ap.