Vývoj těchto stránek jsem za poslední rok pozoroval, musím přiznat, z povzdálí. A jak zjišťuju, tak nejen já. Poslední příspěvek do blogu či jinak je ze začátku prosince 2009 a i ten je dosti ojedinělý. Sránky doznaly značných změn, nelze dělat komentáře pod příspěvky, posunula se hranice bodů, za které lze obdržet od redakce odměnu, a tak dále. Hlavně mě těší, že už na stránkách nenajdu ty stupidní komentáře typu: hmm opravdu zajímavé, no to jsem tedy nevěděl, ap. Na druhou stranu je tu dost mrtvo. >>>

Město duchů 

Město, které do 26.dubna roku 1986 takřka nikdo z nás neznal a nikdo z nás nevěděl pořádně kde na mapě leží, se během jediného dne neblaze proslavilo po celém světě jako jedna z největších katastrof  jaderné energetiky. V této hrůzné události stíhá jedno lidské selhání druhé >>>

O lanýžích se traduje, že působí jako afrodiziakum, nicméně dodnes se neví, kolik je na tom pravdy. Řekové a Římané tomu věřili a navíc lanýžům přisuzovali léčebné vlastnosti. Alexandre Dumas kdysi prohlásil: „Lanýž může při jistých okamžicích učinit ženy něžnější a muže laskavějšími.“

A Jean-Anthelme Brillat-Savarin v roce >>>

Trochu jinak se chová lanýž konzervovaný. Zatímco čerstvý vydává své aroma až několik dní, konzervovaný končí s nabídkou svých vůní již hodinu a půl po otevření. Předtím je ale rozdíl mezi čerstvým a konzervovaným lanýžem téměř nepostřehnutelný.

>>>

Co si s lanýžem počít, když se vám dostane do ruky? Nejcitlivější přístup bude vyžadovat čerstvý lanýž, který je doslova zásobárnou silných vůní a chutí, ale až překvapivě rychle je dokáže ztratit. Možností, jak tomu zabránit, je hned několik. Čerstvý lanýž můžete skladovat v lednici v uzavřené nádobě až deset dní. Můžete jej také ponořit do malé nádoby s husím nebo kachním sádlem a uchovávat v chladu. >>>

Naše cesta do Vietnamu, přišla znenadání, jako náhradní cesta za zrušenou výpravu do Afriky.

Letenky, víza a zakoupení průvodce bylo dílem několika týdnů, a na Silvestra jsme už letěli směr Hanoj.  Náš offroadový sen o Vietnamském dobrodružství se rozplývá záhy po té co zjistíme, že zapůjčení auta je podmíněno vietnamským řidičákem, a jako definitivní ne pro opuštění silnice je 150 tis. >>>

A CO NA TO TURISTÉ?

Prašnou cestou, kterou za desetiletí vyšlapaly bosé nohy horníků a nosičů v jedné osobě, teď prohlubují pohorky turistů. Podél cesty, na níž se z mužů, kteří mají pověst nejsilnějších v Indonésii, postupně stávají živoucí trosky, vyrůstají růžově natřené vyřezávané altánky pro odpočinek bílých výletníků. Ti většinou jen opatrně nahlédnou dolů z okraje kráteru, zacpou si nos a vyslechnou si varování od svých bíle oblečených manželek: "nechoď tak blízko, darling". >>>

Dalším krasavcem je lanýž zimní, Tuber brumale, který dosahuje o něco více než poloviční hodnoty černého lanýže. Má šedočernou barvu s bílým žilkováním, někdy příjemnou, častěji však příliš silnou pižmovou vůni a chuť má mírně nahořklou se stopou po zemitém humusu.

 >>>

Až na konci 18. století objevili lidé u jezera v kráteru sopky obrovské zásoby čisté síry. Po staletí tady ze skalních štěrbin pod tlakem tryská žhavý plyn nasycený minerály - jeho teplota dosahuje až pěti set stupňů Celsia. Síra v něm obsažená brzy chladne a kondenzuje v oranžově žlutý bublající roztok, který vzápětí tuhne a vytváří téměř nevyčerpatelné, neustále doplňované zásoby stoprocentně čistého materiálu.

Po druhé světové válce instalovali Holanďané v kráteru potrubí >>>

Ne každému lanýži je ale dopřáno být středem zájmu a handrkování na trhu. Zatímco za některé druhy by labužníci upsali duši ďáblu, nad jinými by jen opovržlivě mávli rukou. Nejvýše na lanýžovém žebříčku stojí bílý lanýž Tuber magnatum, který se vyskytuje na malém území v okolí městečka Alba v italském Piemontu. Má žlutavou, šedou nebo okrovou barvu a silné aroma s čistou stopou po česneku a po zralém sýru. >>>