Jednou večer přišel můj přítel domů a povídá:" Musíme zajít do somálské restaurace v jižním Londýně ve Streatham. Kamarád Thomas mi říkal, že se tam prý vaří famózně a pozor! - stojí to tam jenom kolem pě-ti li-ber." Jasně, že mi to přišlo jako úlet. "Jít se najíst do somálské restaurace", významně jsem si opakovala sama pro sebe, to zní přece jako jasný nonsens. A hned se mi vybavilo plno vtipů o této zemi, které vice či méně souvisí s jídlem jako např.:"Jak se v Somálsku rozežene >>>

   V pondělí jsem toho zažila dost. A o dvou zkušenostech tohoto dne se chci zmínit podroběji. Patří totiž k těm zajímavějším, se kterými se může setkat obyčejný český turista anebo emigrant v největším evropském městě.

Tip č.1 - pro ty, kteří budou začátkem února v Londýně

   V mrazivém pondělním odpoledni jsem vyrazila do terénu - do West Endu (centrum Londýna), na velkolepé oslavy čínského Nového roku. Střed města byl z velké části pro dopravu uzavřen a tisícovky Londýňanů, německých >>>

   V předchozím bydlení jsme měli velké problémy s paní domací – Stellou, protože nás chtěla mít neustále pod kontrolou. Bydlela v přízemí a my s přítelem na patře. Stella byla invalidní a pohybovala se s obrovskými problémy, a tak nás aspoň nemohla chodit špehovat. I přesto měla výborný přehled téměř o všem, co se dělo v jejím domě. Dokonce věděla i o tom, jak často peru a samozřejmě byla toho názoru, že prát bych měla méně a to ne kvůli poplatku za elektřinu,protože tu jsme platili zvlášť >>>

Na rikšu do Londýna
  

>>>