"Mami prosím, kup mi křečka." Tak tuto větu jsem poslední dobou slyšela čím dál tím častěji. Na otázku, kdo se o něj bude starat a čistit ho, zazněla vám všem jistě známá věta: "No přece já". Dokonce, když jela k babičce na víkend, nakoupila tam vše potřebné. Rozhodli jsme se tedy zkusit vyhovět prosbě 12leté dcery. Babička půjčila akvárko a jeli jsme. Při cestě autobusem jsme rozhodli, že jednomu by bylo smutno, tak koupíme rovnou dva. Jenže jak poznat samici od samce, když je křeček tak malý? Zašli jsme do Zverimexu a zeptali se prodavače, zda-li se dá poznat, jestli je to holka nebo kluk. "Bohužel ne, jsou ještě moc malí." Tak jsme se rozhodli to risknout a prostě si dva vybrat. Jednoho vybrala dcera a druhého já. Jeden byl malinký a ten druhý jednou takový.Dostali jsme na ně malou krabičku a šli na autobus. Cesta autobusem trvala jen 20 minut, ale než jsme přišli domů, krabička byla úplně mokrá a dokonce i dcera měla mokré kalhoty. To bylo haló, jak smrdí a nevím co ještě. Doma jsme křečky doslova násilím vyhnali z krabičky - vůbec se jim nechtělo ven. Na nový domov si zvykli docela rychle, hlavně se jim zamlouval kolotoč. Řekněte dítěti, že akvárium musí být zavřené, jen nechat malou mezeru, aby měli vzduch. První týden bylo vše v pohodě. A pak, jako každý den jsem se byla podívat, zdali mají vše, co potřebují a jaký byl můj šok, když akvárium bylo otevřené a jeden křeček se držel za vrchní okraj.V tom šoku aby neutekl, jsem do něj lehce cvrnkla, aby spadl zpět do domečku, jenže druhý křeček nikde. 10minut jsem ho hledala po celém pokoji a jaké bylo moje překvapení a úleva, když jsem zjistila, že celou dobu spí spokojeně pod hoblinami. Dcera dostala pořádně vyhubováno s tím, že pokud je ještě někdy zapomene zavřít, tak půjdou z domu. Od té doby se snaží a dokonce jim poctivě dává i každý den čistou vodu. Tím by mohl můj článek skončit, ale má trochu jiný konec. Po 14 dnech malý křeček vyrostl do neuvěřitelných rozměrů a světe div se, miminka jsou na světě. Ještě ani netušíme kolik jich tam je, ale vypadá to, že docela dost. Pořád dceru upozorňuji, aby k nim nelezla, no ale znáte děti. Každou chvilku tam kouká, aby jí něco neuteklo. Dokonce i já už jsem jednoho mrňouska viděla. Je jim 5 dní a jsou menší, než můj malíček. Prostě jen takové malé, šedivorůžové nic. Dcera má samozřejmě velikou radost, ale my už tak nadšení nejsme, sami jistě znáte jaký je problém takové křečky někam dát, nebo prodat. Zverimex je většinou takovými tvorečky přecpaný. No, snad se nám podaří se jich důstojně zbavit, nedokázala bych totiž ublížit ani takovému mrňouskovi, jako je křeček džungarský.