Ne každému lanýži je ale dopřáno být středem zájmu a handrkování na trhu. Zatímco za některé druhy by labužníci upsali duši ďáblu, nad jinými by jen opovržlivě mávli rukou. Nejvýše na lanýžovém žebříčku stojí bílý lanýž Tuber magnatum, který se vyskytuje na malém území v okolí městečka Alba v italském Piemontu. Má žlutavou, šedou nebo okrovou barvu a silné aroma s čistou stopou po česneku a po zralém sýru. Vůně je velmi prchavá, proto se tento lanýž nedá skladovat ani konzervovat a prodává se výhradně čerstvý. Na talíři jej lze spatřit nejčastěji v doprovodu kapouna, telecího masa, grilovaného masa či rizota.

Tuber magnatum je lanýžem nejvzácnějším a také nejdražším, jeho cena se pohybuje mezi 3500 až 6500 eur za kilogram. Ovšem v roce 2005 byl exemplář o váze přes jeden kilogram vydražen za rovných 112 000 amerických dolarů.

V těsném závěsu za bílým klenotem je černý lanýž s doplňkem z Périgordu či z Tricastinu neboli Tuber melanosporum. Nejvíce ho roste v jihozápadní Francii a v Provence a vyznačuje se neobyčejnou kvalitou. Uvnitř je černý s fialovým nádechem a bílým žilkováním.

Tuber melanosporum je nejlepší ve své plné zralosti, jedině tak se zcela rozvine jeho vůně po sušených houbách, humusu a vlhkém podrostu. Vložíte-li ho do úst, je jemný a křupavý, chutná zprvu kořeněně po černé ředkvičce, poté po lískových oříšcích a na konec ucítíte stopu po lesním humusu.