Na prasnice, které lanýže hledají, se musí dohlížet, jinak svůj nález okamžitě sežerou. V současné době je vysoce ceněný mexický druh prasete, které má až pětatřicetkrát jemnější čich než ostatní vepříci. Neméně spolehlivými hledači jsou psi. V tomto případě nemá žádná rasa přednost – často se používají kříženci, důležitý je výborný čich a vášeň pro sběr lanýžů.

Kdo najde lanýže, jde je prodat na trh. Ten je neobvyklou podívanou. Nejznámější lanýžové trhy se konají ve francouzských městech Carpentras (vždy v pátek ráno před kavárnou Univers), v Richerenches (každé sobotní dopoledne na Avenue de la Rabasse pro nákup v malém a na Cours du Mistral pro nákup ve velkém) a v Albecque (každé úterý). Atmosféra je diskrétní až tajnůstkářská a vzduch je prosycen těžkou a omamnou vůní vzácných hub. Postávají tu muži v baretech, v rukou svírají plátěné pytlíky se svými úlovky a čas od času nedbale prohodí pár slov o počasí, úrodě a cenách.

Obchodníci s lanýži otevírají kufry svých aut, které dočasně poslouží jako výkupní prostor, a připravují si neomylné závěsné váhy. Mlsně se tu procházejí náhodní labužníci, nejstarší místní generace si v malých hloučcích vyměňuje nové informace. Na pronikavé písknutí je trh zahájen a lanýže putují z ruky do ruky, jsou očichávány, ohmatávány, nožíkem opatrně nařezávány a potěžkávány. O cenách se tvrdě smlouvá, ačkoliv s obchodníkem s lanýži příliš nepohnete. On je tu tím hlavním hráčem, on stanovuje výkupní ceny podle poptávek od svých zákazníků a podle úrody. Jakmile je obchod uzavřen, podají si prodávající a kupující ruku a odeberou se do blízkého bistra na skleničku pastisu.