K cestování jsme si zvolili jeden z exkluzivních vlaků jezdících po této části afrického kontinentu a to Shongololo Express.  Na každý den jsme měli připravenou jednu či dvě varianty programu ať už se jednalo o poznávání měst, kultur místních lidí nebo adrenalinových zážitků. Za sedmnáct dní jsem si vytvořila obrázek o životě lidí, jak v bohatých městech Johannesburgu a Pretorii, které se pomalu spojují. Nebo chudého hlavního města Mozambiku Maputa. Bohužel zde chátrají krásné stavby z doby kolonizace, nikdo se o ně nestará.  Ještě ubožejší pohled je na předměstí tohoto města, kde lidé bydlí v podstatě na skládce. Nedá se říct, že je to chyba bohatých zemí. Tento problém je v místních lidech, stejně tak i nedostatek zemědělské výroby. Je to země s krásným pobřežím, klasickým venkovem a možnostmi, ale nikdo je nechce nebo neumí využívat.

Ve Svazijském království je zajímavé sledovat místní vesničky s malými políčky. Jedná se o druhou nejmenší zemi na Africkém kontinentu, kde je hlavou státu král. Najdou se tu i luxusní hotely, golfové hřiště a všude přítomné tržiště pro místní i pro turisty. Z trhů si snad každý odnese nějaký ten suvenýr. Některé věci jsou opravdu zajímavé, ale podle mne si všichni kupují s pocitem, že místním alespoň trochu pomůžete.

V Jihoafrické republice je mnoho a mnoho zajímavého. Hlavní naší zastávkou byl Kruger Park s velkou populací slonů, antilop, nosorožců a šelem. Z otevřeného auta se lehce nechá sledovat zvěř na několik málo metrů. Další zastávky jsme měli v Pretorii a ve zlatokopeckém skanzenu na severu země. Uchvátil nás i pohled na druhý největší kaňon na světě, který vytvořila řeka Blyde.  

V Zimbabwe nás čekali pak adrenalinové zážitky, na které se nedá snad nikdy zapomenout. V parku pro podporu návratu lvů do volné přírody (Antilope Park) jsme se hned ráno podívali, jak se krmí dospělí lvi. Při čaji jsme si poslechli hudební umění místních dětí. Pak přišel hřeb tohoto dne, procházka s lvíčaty. Na naši skupinku vyšli půlroční sourozenci. Na pohled se zdáli být jako dva plyšáčci, ale jejich srst je hrubá. Doufejme, že tito dva se budou moci vrátit do přírody. Se svými ošetřovateli se v ranních hodinách chodí projít do buše a v žádném případě nejsou nijak omezováni. Projekt vrácení lvů do přírodních rezervací je podporován světovými granty a právě turistickým ruchem. Nejen, že se v základně můžete ubytovat v pětihvězdičkovém hotelu, ale zažijete tu i mnoho zajímavého. Zmíněné procházky s lvíčaty, projížďky na slonech, koupání se slony (což je velká legrace), po řece se projedete na kanoích nebo si půjčíte koně. Prostě je tu co zažít a to ne jen na jeden den. Klidně i na týden.

Zimbabwe je sice strašně chudá země, která po vyhnání bílé populace v osmdesátých letech velice chátrá. Nicméně je tu co zažít a vidět. Další naší zastávkou byl národní park Matobo, kde na nás čekal průvodce, se kterým jsme vyrazili hledat divoké nosorožce do buše. K našemu údivu jsme se dostali k několika skupinkám těchto nebezpečných, ale velice úchvatným zvířatům. Nejblíže jsme byli od matky s mládětem na 5 metrů a od dospělého samce na 20 metrů.  Na tohle se opravdu nedá zapomenout. Další parky a další zvířata z džípu a stovky zajímavých fotek to byly dny před příjezdem do Victoria Falls. Malého městečka nebo spíše vesnice na hranicích se Zambií. Nejen, že jsou zde jedny z nejhezčích vodopádů světa „Viktoriiny vodopády“,  ale i úchvatný Livingstone Bridge. Z tohoto železničního mostu si odvážlivci, můžou zkusit let volným pádem 111 m, samozřejmě na laně. Řeka Zambezi zde tvoří přírodní hranici a pod vodopády jsme si vychutnaly rafting na tomto úchvatném toku.

Cestování vlakem nám nabídlo perfektní útočiště pro návraty z jednotlivých výletů, které jsme dennodenně absolvovali. Vlak si veze sebou vlastní mikrobusy, které každý den řídí a průvodci s perfektní znalostí místních poměrů. Každá dvojice či jednotlivec má vlastní kupé, kde je minimálně tekoucí voda nebo dokonce vlastní koupelna. Což byl i náš případ. Je to fajn, že se nemusíte denně stěhovat z hotelu do hotelu. Je postaráno i vynikající jídlo, kdy večeře je o několika chodech. Pro spřátelení se s ostatními spolucestující je tu vagón s barem, zde se dokonale mísí celý svět. Je super popovídat si s lidmi z Austrálie, Kanady, Evropy a USA najednou.

Moje poděkování patří samozřejmě vlakové společnosti i všem jejich zaměstnancům, kteří se o nás bezvadně starali. Asi bychom se nevydaly do Afriky bez průvodců, člověk se opravdu cítí v těchto zemích bezpečně v doprovodu osob znalých a zkušených. Všem vřele doporučuji takovouto poznávací cestu vlakem. Je to super. Tento program a jemu podobné naleznete na stránkách www.dovolenasnu.cz .