Platíme za kávu a znovu se zařazujeme do proudu ulice L. O. Mancini. Po pravé straně jsou dveře vedoucí na dvorek domu č. 23, kde se nalézá jeden ze vstupů do neapolského podzemního města. V širokém okolí Neapole, a také pod městem samotným, byla nalezena rozsáhlá síť tunelů a prostor s rozličným využitím. Většina turistů ani netuší, že na místech, kde se klidně procházejí, se pár metrů pod podrážkami jejich bot rozprostírá další město s kostely, garážemi, byty, kasárnami či vodovody.

Bylo prokázáno, že vytvořené podzemní prostory jsou staré i několik tisíc let, ale život v nich za tu dobu již vymizel.

Jsme asi v polovině ulice. Lidem vidíte až do obývacích pokojů. Zrovna míjíme otevřené okno. O parapet se opírá starší žena oblečená celá v černém. Díváme se na sebe a cítím, že bych měl pozdravit. Když už jsme dva kroky za jejím pohledem upřeným stále před sebe, Luigi se ke mně nakloní.

"Někdo blízký ji umřel. Nechala otevřené okno, aby ji mohli ostatní projevit soustrast. Lidé tady hodně drží spolu. Pokud dojde k nějaké rvačce či přestřelce snaží se to místní utajit. Většinou jde o spory mezi gangy a do toho policie nevidí a nemá co mluvit."

Procházíme kolem specializovaného obchodu s fotbalovým zbožím. Ze všech koutů se usmívá slavný Diego Maradona. I když za Neapol už nekope, dres s jeho jménem koupíte i v potravinách.

"Zvu tě na pravou pizzu," chytá mě za ruku Luigi a táhne do malého krámu.

"V Neapoli se dělá ta nejchutnější a nejlevnější pizza z celé Itálie. Základem jsou jen rajčata a hovězí sýr mozzarella. Nic víc."

Opět jsme se alespoň na chvíli vymanili ze sevření ulice. Luigi navazuje na naše téma.

"Lidé z této čtvrti, pokud chtějí najít práci, nejdou na pracovní úřad. Obrátí se na Camorru. Potřebuješ peníze na otevření obchodu, na koupi bytu? Nejjednodušší je oslovit mafii. Jestliže se už ale jednou takto rozhodneš, máš malou šanci, že z toho kruhu nalezneš cestu ven."

Jen za devět měsíců roku 2007 zemřelo v Neapoli kvůli vyřizování si účtů mezi jednotlivými gangy přibližně sto lidí. K takovému jednání jsou od mala vychovávány i děti, které se narodí členům. Zvláštní pozornost je věnována zejména bystrým a zpupným jedincům. Ti jsou vystavováni různým zkouškám, které mají prokázat, zda-li jsou vhodnými adepty pro práci mafiána. Jedním z úkolů je například zastřelení zvířete.

Jsme znovu na ulici. Zbývá ujít pár kroků a uličku pohltí hlavní třída. Stojíme před kostelem St. Gennara.

"Svatý Januario je patron Neapole," říká Luigi. "Každoročně se v tomtom kostele koná církevní slavnost, která je pro věřící neapolitánce životně důležitá. Ve skleněné ampuli je ztuhlá krev světce. Pokud zkapalní je všechno v pořádku, stane-li se opak, čeká Neapol ničivá katastrofa. Místní tomu věří. Ve dvacátém století se už jednou krev svatého Januaria nezachovala tak, jak měla a přišlo silné zamětřesení."

Doufám, že v příštích letech bude patron Neapole ke svému lidu shovívavý. Neapol je totiž město s nepopsatelným duchem. Kdo řekl "Vidět Neapol a zemřít" se mýlil. Trefnější by bylo · Vidět Neapol a vrátit se.